Poté, co německá vojska zahájila 10. května 1940 operaci Sichelschnitt, ofenzívu na západě, nacházelo se Fighter Command RAF v obtížné situaci. Ve Francii už bylo 6 stíhacích squadron*, 4 další se měly v případě německého útoku přesunout na kontinent a dvě byly slíbeny k odeslání do Norska.† Místo 52 squadron, považovaných za minimum nutné k obraně, tak měl velitel Fighter Command, Air Chief Marshal Hugh Dowding, k dispozici squadron pouze pětatřicet.

Z Francie byl neustále vyvíjen tlak na vyslání dalších alespoň deseti stíhacích squadron, čemuž se Dowding snažil zabránit jak ve svém vystoupení před válečným kabinetem ráno 15. května, tak ve svém dopise Air Ministry (resp. ministru letectví, jímž byl Sir Archibald Sinclair) o den později:

16. května 1940
Pane,

mám tu čest referovat o velmi vážných požadavcích, které byly v poslední době učiněny na stíhací jednotky Home Defence ve snaze zastavit německou invazi na kontinentu.

2. Doufám a věřím, že naše armády stále ještě mohou ve Francii a Belgii zvítězit, ale musíme si přiznat možnost, že mohou být poraženy.

3. V tomto případě předpokládám, že nebude nikdo, kdo by zpochybnil další boj Anglie, třebaže by zbytku evropského kontinentu dominovali Němci.

4. Pro tento účel je nezbytné ponechat si v této zemi jisté minimum stíhacích sil a musím požadovat, aby mě Air Council‡ informovala o tom, co za tuto minimální sílu považuje, abych mohl zvolit příslušné rozmístění.

5. Připomenul bych Air Council, že poslední odhad, který udělala ohledně síly nezbytné k obraně této země, činil 52 squadron, a má síla byla nyní snížena na ekvivalent 36 squadron.

6. Jakmile bude učiněno rozhodnutí ohledně limitu, na který jsou Air Council a válečný kabinet připraveny vsadit existenci země, mělo by být spojeneckým velitelům na kontinentu jasně řečeno, že ani jeden stíhací letoun Fighter Command pod tento limit nebude poslán přes La Manche, bez ohledu na to, jak zoufalou se situace může stát.

7. Bude samozřejmě pamatováno na to, že odhad 52 squadron byl založen na předpokladu, že útok přijde z východu, vyjma vzdálenosti, v jaké může být obrana obletěna. Musíme nyní čelit možnosti, že útoky mohou přijít ze Španělska nebo dokonce severního pobřeží Francie. Výsledkem je, že naše linie je značně prodloužená, zatímco naše zdroje omezené.

8. Musím poukázat na to, že za posledních pár dnů byl do Francie poslán ekvivalent deseti squadron, že squadrony Hurricanů zůstávajících v této zemi jsou velmi vyčerpané a že čím více squadron bude posláno do Francie, tím větší bude úbytek a tím naléhavější požadavky na posily.

9. Musím proto žádat s nejvyšší naléhavostí, aby Air Ministry zvážilo a rozhodlo, jaká úroveň síly bude ponechána Fighter Command k obraně této země, a ujistilo mě, že jestliže tato úroveň bude dosažena, žádná stíhačka nebude poslána přes La Manche, jakkoliv urgentní a naléhavé mohou žádosti o pomoc být.

10. Věřím, že jestliže v této zemi budou ponechány odpovídající stíhací síly, jestliže flotila nepřestane existovat a jestliže Home Forces budou vhodně zorganizovány k odporu proti invazi, měli bychom být schopni pokračovat ve válce osamoceni po nějakou dobu, ne-li navždy. Ale jestliže síly Home Defence budou odčerpány pryč v zoufalých pokusech zachránit situaci ve Francii, porážka ve Francii bude znamenat konečnou, úplnou a neodvratnou porážku této země.

Mám tu čest být,
pane,
Vaším oddaným služebníkem.

H. C. T. Dowding
Air Chief Marshal
Air Officer Commanding-in-Chief
Fighter Command, Royal Air Force

Dopis byl posléze předán Churchillovi (což Dowding komentoval slovy: „proto jsem to napsal“). Rozhodnutí ohledně vyslání posil do Francie pak byla několikrát pod tlakem událostí změněna a jisté síly skutečně putovaly přes La Manche na pomoc spojencům, nicméně jejich velikost nedosáhla požadované a původně plánované míry. V tomto Dowding svým slovním vystoupením (a následným formálním shrnutím v oficiálním dopise) dosáhl svého a podařilo se mu alespoň do určité míry uchovat si jádro sil na nadcházející střetnutí, Bitvu o Británii.

* Squadrona (peruť) byla základní jednotkou RAF — stíhací squadrona v inkriminované době sestávala ze dvou flightů (letek) po šesti letounech a jednoho záložního flightu, tedy celkem 18 letadel. Tabulkový stav doplňovalo 24 pilotů.

† Jednalo se o squadrony číslo 263 a 46. No. 263 sqn už v Norsku bojovala v dubnu a byla po statečných bojích stažena, doplněna a společně s No. 46 sqn poslána na konci května k Narviku. RAF o obě squadrony přišlo — částečně během bojů, částečně kvůli potopení letadlové lodi Glorious 8. června, která obě jednotky evakuovala. Na dno Severního moře kleslo 10 Hurricanů Mk.I a 7 Gladiatorů Mk.II spolu s 18 piloty z obou squadron.

‡ Air Council (přibližně: letecká rada) byl vysoký orgán RAF složený jak z důstojníků RAF (členem byl i Chief of the Air Staff — velitel nejvyššího čistě vojenského orgánu RAF), tak i z politiků. Air Council přijímala spíše politická a strategická rozhodnutí, jejich konkrétnější realizaci přenechávala Air Staff.

Zdroj: James, T. C. G.: The Growth of Fighter Command 1936-1940, Frank Cass, London 2002