Alexander Buchta

Alexander Buchta se narodil 2. listopadu 1924 v Mohelnici. Po obsazení československého pohraničí v říjnu 1938 připadla Mohelnice Německu (obsazena 10. října) a byla přejmenována na Müglitz. Po dosažení 17-ti let, v březnu 1942, nastoupil Alexander Buchta povinnou půlroční službu u Reichsarbeitsdienst (RAD).

Jaro 1942 – Arbeitsmann Alexander Buchta – portrétní fotografie. Na sobě má hnědou uniformu RAD M35 s tmavě hnědým límcem a černými patkami výložek. Na levé paži je jasně čitelné označení jednotek RAD (Dienststellenabzeichen) - na černém pozadí bílý rýč, ve kterém jsou červenými číslicemi uvedeny označení 116. praporu (RAD Arbeitsgruppe) a 1. roty (RAD Abteilung).

Jaro 1942 - 17-ti letý Alexander Buchta v uniformě RAD. 

Alexander Buchta byl přidělen k 1. rotě / 116. praporu RAD (RAD Abteilung 1/116). Jednotky RAD měly jinou strukturu než v armádě. Abteilung znamená prapor, ale RAD Abteilung měl velikost roty (214 mužů), který se dělil na 4 čety (Züg) po třech družstvech (Trupp). RAD Abteilung 1/116 podléhal Pracovní župě XI – Střední Slezsko (Arbeitsgau XI – Mittelschlesien), která měla svou centrálu v Breslau (dnešní Wroclaw). Z půlročního působení u RAD jsou i následující fotografie. Bohužel, informací k nim je poměrně málo. Můžeme se proto pouze domnívat, že fotografie vojáků RAD pocházejí z období jaro / léto 1942 z některého tábora pracovní služby (Reichsarbeitslager), kterých bylo zřízeno na území Německa stovky. Podle dochovaných dopisů se můžeme pouze domnívat, že tábor byl v blízkosti města Militsch (dnes Milicz, cca 50 km severně od Wroclawi).

Jaro 1942 – skupinová fotografie družstva (Trupp) RAD Abteilung 1/116.

Jaro 1942 – skupinová fotografie družstva (Trupp) RAD Abteilung 1/116.

Jaro 1942 – chvíle odpočinku. Za pozornost stojí teplákové soupravy s našitým znakem RAD. 

Jaro 1942 – návštěva některého z funkcionářů RAD. Čtvercová vlaječka v pozadí je pravděpodobně RAD Abteilungfahne.

V květnu 1942 byl Alexander Buchta spolu se svojí jednotkou převezen vlakem do Brestu-Litevského, odkud jsou následující fotografie. Co přesně měli tito vojáci za úkol v Brestské pevnosti či v Brestu samotném nevíme. Dle dochovaných dopisů se Alexander Buchta vrátil zpět do Militsche v srpnu 1942.

Léto 1942 – Brest, hlavní nádraží.

Léto 1942 – Brest, budova divadla.

Léto 1942 – Brest, pravoslavný chrám svatého Nikolaje.

Léto 1942 – Brest-Litevská pevnost, Cholmská brána. Arbeitsmann Alexander Buchta je na fotografii označen tečkou – jedná se o stojící postavu, druhou z prava. V popředí je pravděpodobně velitel jedné z čet v hodnosti Obertruppführer.

Léto 1942 – Brest-Litevská pevnost, Cholmská brána. Vojáci procházejí po dřevěnném mostu přes řeku Muchawiec.

Léto 1942 – Brest-Litevská pevnost, důstojník RAD. Pravděpodobně velitel čety (Züg) nebo roty (RAD Abteilung). Bohužel, z fotografie nelze určit hodnost.

Léto 1942 – Brest-Litevská pevnost, pohled na řeku Bug, v dálce je dobře viditelná konstrukce mostu – pravděpodobně se jedná o železniční most na trati Varšava - Brest.

V říjnu 1942 se Alexander Buchta přesunul na Ukrajinu, kde je z příslušníků RAD v obci Gorlovka (severně od Doněcku) vytvořen 620. Grenadier (Feldausbildung) Regiment a podřízen 382. Infanterie (Feldausbildung) Division v rámci Heeresgruppe „B“. Tato skupina armád se skládala z 6. Armee a 4. Panzer Armee v okolí Stalingadu, levé křídlo v délce 400 km (!) kryly slabé jednotky rumunské 3., italské 8. a maďarské 2. armády.

Podzim 1942 – Vormann Alexander Buchta – portrétní fotografie pořízená pravděpodobně po příjezdu z Brestu.

Dne 19. listopadu 1942 zahájily sovětské jednotky Jihozápadního a Donského frontu útok na rumunskou 3. armádu severně od Stalingradu. 20. listopadu zahájily svůj útok také jednotky Stalingradského frontu proti rumunské 4. armádě jižně od Stalingradu. Sovětské jednotky celkem snadno prolomily rumunskou obranu a 22. listopadu se setkaly v prostoru Kalače, čímž uzavřely kruh obklíčení kolem 6. Armee u Stalingadu. 16. prosince 1942 zahájily sovětské jednotky Jihozápadního frontu další útok, jehož cílem bylo dobytí města Rostov a odříznutí jednotek Heeregruppe „A“, operující na Kavkaze. Útok byl veden na pozice italské 8. armády, kterou potkal stejný osud jako rumunskou 3. a 4. armádu. V německé frontě se tak objevila 100 km široká trhlina, kterou bylo třeba něčím ucpat. V rámci Heeresgruppe „B“ tak byl z týlových jednotek v okolí Gorlovky vytvořen Armee Abteilung Fretter-Pico, ke kterému byl 24. prosince přidělen také 620. Grenadier (Feldausbildung) Regiment, se kterým Alexander Buchta do února 1943 prodělal těžké boje v prostoru Vorošilovgradu (jižní Ukrajina) s jednotkami sovětské 3. gardové armády. V únoru 1943 jsou zbytky 620. Grenadier (Feldausbildung) Regiment odeslány k 335. Feld Ersatz Bataillon, což byla doplňková jednotka 335. Infanterie Division, která byla na východní frontu do prostoru Vorošilovgradu přesunuta z Francie. Od května 1943 slouží Alexander Buchta u 1. Kompanie / 683. Infanterie Regiment / 335. Infanterie Division. Tato divize zaujímá v rámci 6. Armee / Heeresgruppe „Süd“ obranné pozice podél řeky Severnyj Doněc severovýchodně od Vorošilovgradu proti jednotkám sovětského Jihozápadního frontu.

16. srpna 1943 zahájily hlavní sovětské jednotky Jihozápadního frontu útok proti jednotkám německé 6. Armee, které zaujímaly obranná postavení na řece Severnyj Doněc. Pod tlakem sovětských jednotek obdržely jednotky Heeresgruppe „Süd“ 15. září 1943 rozkaz stáhnout se za řeku Dněpr na tzv. „Východní val“ (Ostwall). Ústupové cesty jednotek 6. Armee vedly přes Záporoží, okolo kterého bylo vytvořeno předmostí, bráněné šesti divizemi XVII. AK a XXXXVIII. PzK. Jihozápadně od města svádí 335. ID od 20. září do poloviny října tvrdé boje se sovětskými jednotkami 3. gardové armády. 14. října sovětské jednotky dobily Záporoží a zbytky 335. ID se přepravily na západní břeh Dněpru. Pro těžké ztráty je v říjnu 1943 rozpuštěn I. Bataillon / 683. Grenadier Regiment a Gefreiter Alexander Buchta je převelen k 7. Kompanii / II. Bataillon / 683. Grenadier Regiment (číslo polní pošty 09545D).

léto 1943 - Gefreiter Alexander Buchta - portrétní fotografie. Na sobě má polní uniformu vz. 40 (Feldbluse M40) na jejímž levém rameni je patrný kousek hodnostního označení Gefreiter.

Od listopadu 1943 do ledna 1944 byla 335. Infanterie Division součástí XXIX. Armee Korps / 6. Armee a zaujímala postavení proti sovětské 28. armádě 4. ukrajinského frontu v okolí obce Malaja Lepeticha na tzv. Nikopolském předmostí. Jednalo se o cca 120 km dlouhý a 25-30 km hluboký pruh země na jižním břehu Dněpru u Nikopolu (Ukrajina). 31. ledna 1944 zahájily jednotky 4. ukrajinského frontu útok s cílem toto předmostí zničit, což se jim do 8. února 1944 po těžkých bojích podařilo. Zbylé jednotky se pod sovětskou palbou přepravily na severní břeh Dněpru a unikly tak obklíčení. V únoru 1944 je 335. Infanterie Division součástí XVII. AK / 6. Armee / Heeresgruppe „A“ a zaujímá obranné pozice na severním břehu Dněpru jihozápadně od obce Malaja Lepeticha proti jednotkám 3. ukrajinského frontu.

6. března 1944 zahájily sovětské jednotky 3. ukrajinského frontu útok proti jednotkám německé 6. Armee. Na pozice 335. ID útočily jednotky sovětské 5. úderné armády, pod jejímž tlakem musely jednotky XVII. AK ustoupit za řeku Jižní Bug k městu Nikolajev. Zde zaujaly německé jednotky nové obranné pozice, přesto se sovětským jednotkám podařilo na mnoha místech Jižní Bug překročit a vytvořit zde předmostí.

18. března 1944 provedli sovětské jednotky útok na postavení 7. Kompanie / 683. Grenadier Regiment. Po ústupu německých jednotek z této oblasti stopa Alexandra Buchty končí. Ani po úspěšném německém protiútoku a znovu dobytí této oblasti nebyl Alexander Buchta nalezen. Nebyl nalezen ani mezi mrtvými vojáky a byl prohlášen za nezvěstného – zřejmě byl zajat a v zajetí později zemřel.

Během 16-ti měsíců bojů na jižním křídle východní fronty dosáhl Alexander Buchta hodnosti Gefreiter, obdržel Železný kříž II. třídy a Pěchotní útočný odznak (Infanterie-Sturmabzeichen).

Schematická mapa bojového nasazení 335.ID
Klikněte pro zvětšení

Fotografie ze soukromé sbírky poskytl Ondřej.