Stíhání a trestání kolaborantů a válečných zločinců (retribuce)
1-6 z 6
|
|
|
|---|---|
|
Algernon: Když jsem psal předchozí příspěvek, poslouchal jsem u toho ten pořad, na který jsi dával odkaz (Kdo je bez viny?). Moc díky! Vůbec jsem nevěděl, že ČRo takový cyklus vytvořil. Je zajímavé seznámit se "novými" případy, navíc takovými, které mají "šťastný" konec - tj. válečný zbohatlík a kolaborant byl odsouzen (njn, pak přišla ta amnestie, ale člověk nemůže chtít všechno, víme jak to chodí dneska). Teď trochu kritiky. Vůbec bych rozhlasákům nevyčítal ty statisíce zrádců a kolaborantů. Jak už jsem psal níže, retribuční statistika je ošemetná; přes třista tisíc případů se projednávalo, statisíce mohly být údajní zrádci a kolaboranti. Co mi ovšem vadí, je to časové zařazení:
Už v prvních poválečných dnech se v roce 1945 začaly projednávat případy kolaborantů a zrádců. Byly jich statisíce.
Řekněme, že ty statisíce případů se začaly v prvních poválečných dnech vyšetřovat. Ale projednávat? (tj. soudem, či komisí).První Mimořádný lidový soud (v Brně) zahájil činnost 25. května 1945 a první tři přelíčení se zločinci a kolaboranty se konala 8. června, ale většina lidových soudů (přesněji polovina) zahájila činnost až v září 1945, třetina ještě později, v říjnu 1945. Ledaže se tím koncem války myslí kapitulace Japonska?  Ještě větší lapsus je ale ve zvukovém záznamu, který je detailnější:
V prvních poválečných dnech se v květnu 1945 před trestní komisí v Přešticích dostal i případ Josefa Běleho.
- Trestní komise okresních národních výborů začaly pracovat teprve až na počátku roku 1946 (například v Praze až v březnu). Vyšetřování probíhalo na svobodě, takže v pořadu se zaměňuje činnost vyšetřovací komise mimořádného lidového soudu a činnost pozdější Trestní komise okresního národního výboru, které byl případ předán v roce 1946. Vyšetřovací komise se zaměřovaly (měly se zaměřit) na zásadní zločince (gestapáky, esesáky, nebezpečné konfidenty a vysoce postavené kolaboranty), takže nemohly dlouhodobě zadržovat ve vazbě obyčejné šmelináře. Už tak bylo ve vězení asi 16 tisíc vězňů a dalších více jak 100 tisíc v internačních táborech. (pro srovnání: v současnosti jsou ve vazbě 2 tisíce lidí a ve vězení 20 tisíc, www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informa...).
Jeho případem se zabývala tzv. trestní nalézací komise. (...) U Běleho se vycházelo z § 18 Dekretu prezidenta republiky o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů.
- Opět se zaměňuje původní šetření pro lidový soud ("velký" dekret č. 16/1945, o potrestání nacistických zločinců a zrádců) a pozdější řízení u trestní komise ("malý" dekret č. 138/1945, o potrestání provinění proti národní cti). Zmínka o § 18 je tak trochu nesmysl, protože malý dekret tolik paragrafů ani neměl a u velkého dekretu § 18 patří mezi všeobecná ustanovení (konkrétně říká, že retribuční dekret se vztahuje na činy spáchané v době zvýšeného ohrožení republiky, tj. za okupace a v roce 1938).Co mi dále nedává moc smysl, je komentář k rozsudku:
Přestože ze spisového materiálu jasně vysvítá, kde je pravda, nebylo nakonec Běleho vinu na čem prokázat.* Předseda vyšetřující komise** při ONV v Přešticích, dr. Jaroslav Meduna proto 9.11.1946 vyhlásil trestní nález*** následujícího znění: "Obviněný (...) uznává se vinným (...) jelikož se ucházel u německých příslušníků o různé výhody, společensky se s nimi stýkal a poskytoval jim za to různé úplaty a jiné výhody, aby získal osobní prospěch. Tím vzbudil veřejné pohoršení a odsuzuje se k trestu vězení v trvání 3 měsíců a veřejnému pokárání." * Tak buď vina ze spisu vysvítá, nebo ji nebylo čím prokázat, ale obojí současně nelze.
** Opět (!) komentátor zaměňuje trestní komisi ONV a dřívější vyšetřovací komisi pro lidový soud. *** Takže nakonec přece odsouzen byl, navzdory tomu, že jeho vinu nebylo možné prokázat? Nebo ten komentář psal někdo, kdo ani nečetl směrnice k malému dekretu a přišlo mu divné, že se v rozsudku (asi) nepíše o šmelení s auty. Je pravda, že toto by v rozsudku mělo být zmíněno, ale až v odůvodnění, ne ve výroku samotném, který je po formální stránce správný a v souladu s dekretem a směrnicemi, ve kterých se píše toto:
Dekret: Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky ... [Aha! tady je odkaz na ten § 18, který zmátl autora komentáře] nepřístojným chováním, urážejícím národní cítění českého nebo slovenského lidu, vzbudil veřejné pohoršení, bude potrestán (...) Směrnice: (10) Nepřístojné chování, urážející cítění českého nebo slovenského lidu je zejména: (...) f) ucházení se o povýšení, vyznamenání, odměny, služby a jiné výhody u německých nebo maďarských úřadů nebo funkcionářů, nebo poskytování úplat a různých jiných výhod okupantům,(...) h) společenský styk s Němci nebo Maďary v rozsahu přesahujícím míru nezbytné nutnosti, jakož i hospodářský styk s Němci nebo Maďary, přesahující tuto míru za účelem dosažení nadprůměrného obohacení a směřující k vědomému podporování okupantů Jediné, co mne na citovaném trestním nálezu zaráží, že odsouzený nedostal pokutu, kterou bych v případě trestu za čin spočívající v nadměrném obohacování se, automaticky očekával. |
|
|
|
|
|
Statistická čísla jsou věc ošemetná, bonmot, že statistika je přesný součet nepřesných čísel je naprosto pravdivý. Mnohem horší ovšem bývá účelová manipulace se statistikou, kdy se zdůrazní pár čísel a přisoudí se jim nepravdivý smysl. Ať už z důvodu dramatického efektu nebo politické propagandy. Trochu se musím rozhlasáků zastat - oni jen vychází z textu, které pro ně připravil někdo jiný, ať historik nebo publicista. Pokud zpracovávají množství různých témat a nemají čas se jednotlivým věnovat do hloubky, musejí se spolehnout na to, co publicista nebo historik napsal. A tady musím se studem na tváři přiznat, že ne všechno, co současní historikové o retribuci napsali, je pravdivé. Mnohdy sice nejde o vlastní účelovou manipulaci autora, ale nekritické převzetí nějaké dobového výroku (z pohodlnosti použitého jako ilustrace), ale není snad kritika pramene základem pracovního postupu historika? Například poměrně často je historiky citovaný text Pavla Tigrida (publicista), který zase cituje Vojtu Beneše (politik):
za necelý rok po „květnové revoluci“ křivě udalo své spoluobčany 240 000 Čechů. Skoro čtvrt miliónu udavačů a tudíž přinejmenším stejný počet nevinně vězněných, občansky a často i existenčně zničených lidí bez práva na zadostiučinění
- Tím se má podle potřeby ilustrovat počet "udavačů" v českém národě nebo pochybný průběh a negativní dopad retribuce. Potřebné číslo vznikne tak, že od celkového počtu trestních oznámení se odečte počet odsouzených a rozdílu se přiřadí význam "nevinní" ( = křivě obvinění, nevinně věznění).Že jde o demagogickou manipulaci vyplyne z pečlivější práce se statistikou, byť jakkoli nepřesnou. Přičemž dopředu upozorňuji, že mi jde jenom o orientační poměr "vinní" vs. "nevinní"; protože je tu problém s vyčíslením rozdílu mezi počtu případů a počtem osob (viz moje 429), na základě několika vzorků (trestní komise i lidové soudy) usuzuji, že absolutní počet vyšetřovaných osob převyšoval počet evidovaných případů o 10-25%, takže skoro každé číslo o kterém zde bude řeč, může být přibližně o 10-25% vyšší (platí to zejména o menšenci a rozdílu, menšitel, tj. počet odsouzených, je relativně přesné číslo, kde počet případů téměř odpovídá počtu osob): Mimořádné lidové soudy odsoudily k trestu 22.087 lidí, trestní nalézací komise 46.422 lidí, tj. celkem 68.509 z 312.445. Ale ten rozdíl, těch 243.936 (78%) nebyli všichni "nevinní" ( = křivě obvinění, nevinně věznění). Ze statistiky, kterou zde uvedl egli, po zaokrouhlení plyne, že v případě mimořádných lidových soudů (u komisí ne všechna obdobná čísla známe) ve 28% nebyl vypátrán pachatel (nebo zemřel) v 11% bylo upřednostněno vyhoštění před trestem (dá se předpokládat, že u těchto Němců aj. bylo obvinění spíš politické než kriminální a trest by byl spíš nižší), 5% bylo předáno běžnému soudu (tj. případ byl čistě kriminální povahy bez známek kolaborace nebo příliš komplikovaný), 30,5% předáno k posouzení trestním komisím (k tomu více později*), soud rozhodl u 16,5%, že obviněný byl vinen a u 7%, že obviněný byl nevinen, a konečně 2% nevyřešeno. Takže nikoliv 77-78% nevinných, jak implikuje V.Beneš a ti kteří jej citují, ale jen 7% nevinných a 30,5% u kterých se o nevině dá spekulovat (resp. byli nevinni ve smyslu velkého dekretu, ale možná vinni ve smyslu jiných dekretů). *) Navíc, tyto případy odložené soudem (30,5%) tvoří nezanedbatelnou část (22,5%) případů, kterými se zabývaly trestní komise, takže nevinný člověk u trestní komise i dříve u soudu nám dvojnásobně navyšuje statistiku nevinných a celý ten počet "nevinných", o kterých psal V.Beneš. Pokud bychom u všech těchto předaných případů opravdu předpokládali nevinu obviněných, znamenalo by to, že celkově počet "nevinných" ( = křivě obviněných) byl 200 tisíc (64%) a nikoli 240 tisíc (77%). Kromě toho nám toto číslo taky ukazuje, jak je to s tím "čtvrt miliónem českých udavačů" (V.Beneš implikuje, že jeden neprávem obviněný = jeden nepoctivý udavač). Těch 40 tisíc případů, které soudy předaly komisím se totiž ve výsledku jeví jako 80 tisíc udavačů (za předpokladu, že obviněný byl osvobozen soudem i komisí), ale komise se případem zabývala z úřední povinnosti. Podobně i členové fašistických stran a kolaborantských organizací byli namnoze vyšetřováni nikoli na podnět udavače, ale na základě členských seznamů, které po válce zabavily vyšetřovací orgány. Většinou byli trestáni pouze funkcionáři a příliš aktivní členové (pouhé členství u většiny organizací trestné nebylo), ale prověřit bylo nutné všechny členy ze seznamů a soudy i komise se jejich případy zabývaly opět z úřední povinnosti. Tolik (pro dnešek) k retribuční statistice a jejímu (vy-/zne-)užívání |
|
|
|
| Moc děkuju, pánové. Takže jednak statisíce případů nejsou totožné se statisíci konkrétních lidí. A šlo přitom i o lidi německé národnosti, nikoli, jak ve veřejnoprávním rozhlase tvrdí, o statisíce (českých) zrádců a kolaborantů. Takže veřejnoprávní rozhlas mne vskutku „nezklamal“, jak je ostatně běžné. | |
|
|
|
|
Jen doplním tu známou statistiku co se týká tzv. velkého retribučního dekretu, jak ji uvedl ministr spravedlnosti Prokop Drtina 29. května 1947 v Národním shromáždění: Veřejným žalobcům u 24 mimořádných lidových soudů (MLS) celkem došlo 132.549 trestních oznámení a spisů a z nich bylo: - 130.114 vyřízeno - 2435 nevyřízeno Z 130.114 vyřízených: - 38.316 zažalováno před MLS - 4592 postoupeno řádným soudům - 40.534 upuštěno od dalšího stíhání podle velkého dekretu pro nedostatek usvědčujících důkazů (často ale stíháno podle malého dekretu) - 14.879 upuštěno od dalšího stíhání v souhlase s národními výbory, aby byl umožněn odsun Němců - 31.793 přerušení trestního řízení, protože pachatel byl neznámého pobytu (většinou Němci) nebo zemřel Z 38.316 zažalovaných před MLS: - 37.982 vyřízeno - 334 zůstalo pro řádné soudy Z 37.982 vyřízených: - 713 trest smrti (475 Němců, 234 Čechů) - 741 doživotí (443 Němců, 293 Čechů) - 19.888 trest odnění svobody celkem 206.334 let (prům. 10 let) - 745 uznáni vinnými, ale upuštěno od vyměření trestu - 1634 postoupeno řádnými soudům pro mimořádně komplikovanou povahu - 9132 osvobozeno - 5129 skončeno z různých důvodů (spojeno s jinou věcí, obžalovaný byl nezvěstný, zemřel apod.) www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/055schuz/s... |
|
|
|
|
|
Algernon napsal(a) v č. 428: To je trochu široký pojem. Řekněme, že to známo je, ale s přesností na tisícovky.
" kolik lidí bylo po válce vyšetřováno kvůli kolaboraci?"
Kvůli retribučním zločinům (dekret č. 16/1945 Sb., tzv. velký dekret) bylo v letech 1945-1947 podáno 132.549 trestních oznámení.
A kvůli přestupkům proti národní cti (dekret č. 138/1945 Sb., tzv. malý dekret) bylo v letech 1945-1947 podáno 179.896 trestních oznámení.
Celkem tedy 312.445 případů.
Jenže to je statistika. Blíže neznámý počet případů zahrnoval trestní řízení vedené proti více osobám, takže obviněných a stíhaných jedinců bylo ve skutečnosti více, než kolik bylo evidováno případů. Na druhou stranu však několik desítek tisíc případů odložených nebo osvobozených mimořádnými lidovými soudy bylo následně předáno k posouzení komisím podle malého dekretu. Tyto desítky tisíc případů a osob se pak v retribuční statistice vyskytují dvakrát (i vícekrát). Protože kromě toho, některé případy putovaly od soudu ke komisím a zase zpátky a pokaždé mohly dostat nové číslo jednací a tak se vyskytnout ve statistice jako nová položka.
Kromě toho, výše uvedená čísla zahrnují jak kolaboranty, tak i nacistické zločince. Tedy nejen udavače, ale i toho gestapáka, nejen ministra protektorátní vlády, ale i protektora, nejen prospěcháře, který ze zištných důvodů přijal říšské občanství, ale i toho nácka, který ho lanařil. Myslím, že na samotné kolaboranty žádná statistika neexistuje; akorát u popravených se rozlišovala národnost (Čech-Němec). |
|
|
|
|
Existuje nějaký přehled o tom, kolik lidí bylo po válce vyšetřováno kvůli kolaboraci? V rozhlase mají takové samé „zajímavé“ věci. Třeba Jak to bylo doopravdy (jasně, nyní to bude, podle nich, jedině správně). A, ehm, Historie českého zločinu je taky taková — nadmíru divná!
46. díl - "Kdo je bez viny". Už v prvních poválečných dnech se v roce 1945 začaly projednávat případy kolaborantů a zrádců. Byly jich statisíce. Případ úspěšného milionáře, který za války zbohatl díky svým kontaktům s Němci vyšetřují dva strážmistři v západočeských Přešticích, ale co je vyřizování si osobních účtů, co pomluva a co skutečný zločin? Víc se dozvíte v dalším dílu cyklu "Historie českého zločinu", který připravila Bronislava Janečková.
www.rozhlas.cz/program/portal/#/1/2017-02-15www.rozhlas.cz/dvojka/historiezlocinu/ hledani.rozhlas.cz/iRadio/?stanice%5B%5D=%C4%8C Ro+Dvojka&porad%5B%5D=Historie+%C4%8Desk%C3%A9 ho+zlo%C4%8Dinu&zobrazNevysilane=1 Tohle je taky dost divné… prehravac.rozhlas.cz/audio/3740427 Zajímavé je, že provaz podle fotky je na stěně šachty, nikoli jak tvrdí rozhlasová verze… www.rozhlas.cz/dvojka/historiezlocinu/_zprav... media.rozhlas.cz/_obrazek/3740009--detail-up... |
|
1-6 z 6
- Home
- > Diskuzní forum
- > Válečné zločiny
- > Stíhání a trestání kolaborantů a válečných zločinců (retribuce)