Co by se stalo kdyby…

Pro přidání nového příspěvku se přihlašte

Nalezené příspěvky

Dzin 6.11.2007 10:18 - č. 1709
	ja_62 napsal v č. 1701: "V jiných případech to bylo i ještě jednodušší, Němci prostě svým "spojencům" veleli, takže nějaké neslaďování nepřipadalo v úvahu." Samozřejmně, ovšem to že oni velí vojskům svých spojenců nijak nepopírá to, co jsem napsal. Opět srovnání Anglo-Americká vojska, také jedni byly podřízení v rámci velení v poli druhým. To je naprosto normální jev. Problém je, že Němci s ním neměli zkušenosti a nemohli se ho dostatečně dobře zhostit. Je sice hezké, že organizačně je začlení do své infrastruktury, ale máš zde několik problémů. Některé už jsem nastínil, nedostatek tlumočníků, který omezuje možnosti komunikace a tím i velení a nedostatečnou vyzbrojenost a opomíjení logistiky. Sice měli Němci sami málo, ale i z toho mála dávali přednostně svým jednotkám. Právě ona nekoordinovanost vyvolávala problémy s vyjasňováním kompetencí. Poté velmi záviselo na vztazích jednotlivých důstojníků a ty zrovna nebyli nějak růžové. Celková komunikace vázla na všech úrovních. Spokojit se jen s tím, že Němci zařadili jednotky pod své velení a tím to skončí je nedostatečné. Vojáci jsou bytosti hrdé až arogantní a rozhodně se nebudou chtít podřizovat jen tak nějakému jinému velení, než svému národnímu. Nemůžeme od nich čekat, že stačí, když přijde hodnostně vyšší důstojník z jiné armády a hned začnou poslouchat na slovo. Tak to nefunguje a z vlastní zkušenosti ti potvrdím, že ani vyšší důstojník jiné armády nepohne s nejnižší hodností, pokud ona nechce, nebo to nedostane od svého nadřízeného. Základem všeho je vzájemná domluva a komunikace. Němcům mnohdy chyběla dobrá vůle ke spolupráci, přiliš si zvykali na to, že oni velí a druzí poslouchají. Vrchní velení si spojenecké jednotky představovalo jako své vlastní a tak se k nim chtělo chovat, jenže to prostě nejde. Ovšem i jejich spojenci nebyli v tomto ohledu svatí, také neměli bůhvíjakou snahu se Němcům, jakožto dominantní síle, podřizovat a až zbytečně moc lpěli na své suverenitě a samostatnosti. Pokud tedy toto vše vezmu v úvahu, přidám k tomu jazykové a kulturní odlišnosti, potom jejich vzájemnou spolupráci nelze hodnotit jinak než jako neuspokojivou. ja_62 napsal v č. 1701: "O které konkrétně?" Konkrétně třeba tanková technika. Byly velké tahanice s licenční výrobou německých tanků a vše bylo realizováno se značným odstupem neli vůbec. Tuším to byl případ Rumunska, kdy to mělo zájem o produkci Pz IV, ale Němci to vytrvale odmítali a chtěli rumunské továrny toliko jako subdodavatele. Mám dojem, že něco podobného bylo i v rámci letecké techniky, ale to bych kecal, musel bych se podívat. Totéž v rámci námořní techniky, opět z hlavy, Italové měli zájem o S-boty, opět bezvýsledně.

Dzin 6.11.2007 10:18 - č. 1709

ja_62 napsal v č. 1701:
"V jiných případech to bylo i ještě jednodušší, Němci prostě svým "spojencům" veleli, takže nějaké neslaďování nepřipadalo v úvahu."

Samozřejmně, ovšem to že oni velí vojskům svých spojenců nijak nepopírá to, co jsem napsal. Opět srovnání Anglo-Americká vojska, také jedni byly podřízení v rámci velení v poli druhým. To je naprosto normální jev. Problém je, že Němci s ním neměli zkušenosti a nemohli se ho dostatečně dobře zhostit. Je sice hezké, že organizačně je začlení do své infrastruktury, ale máš zde několik problémů. Některé už jsem nastínil, nedostatek tlumočníků, který omezuje možnosti komunikace a tím i velení a nedostatečnou vyzbrojenost a opomíjení logistiky. Sice měli Němci sami málo, ale i z toho mála dávali přednostně svým jednotkám. Právě ona nekoordinovanost vyvolávala problémy s vyjasňováním kompetencí. Poté velmi záviselo na vztazích jednotlivých důstojníků a ty zrovna nebyli nějak růžové. Celková komunikace vázla na všech úrovních.

Spokojit se jen s tím, že Němci zařadili jednotky pod své velení a tím to skončí je nedostatečné. Vojáci jsou bytosti hrdé až arogantní a rozhodně se nebudou chtít podřizovat jen tak nějakému jinému velení, než svému národnímu. Nemůžeme od nich čekat, že stačí, když přijde hodnostně vyšší důstojník z jiné armády a hned začnou poslouchat na slovo. Tak to nefunguje a z vlastní zkušenosti ti potvrdím, že ani vyšší důstojník jiné armády nepohne s nejnižší hodností, pokud ona nechce, nebo to nedostane od svého nadřízeného.
Základem všeho je vzájemná domluva a komunikace. Němcům mnohdy chyběla dobrá vůle ke spolupráci, přiliš si zvykali na to, že oni velí a druzí poslouchají. Vrchní velení si spojenecké jednotky představovalo jako své vlastní a tak se k nim chtělo chovat, jenže to prostě nejde. Ovšem i jejich spojenci nebyli v tomto ohledu svatí, také neměli bůhvíjakou snahu se Němcům, jakožto dominantní síle, podřizovat a až zbytečně moc lpěli na své suverenitě a samostatnosti.

Pokud tedy toto vše vezmu v úvahu, přidám k tomu jazykové a kulturní odlišnosti, potom jejich vzájemnou spolupráci nelze hodnotit jinak než jako neuspokojivou.

ja_62 napsal v č. 1701:
"O které konkrétně?"

Konkrétně třeba tanková technika. Byly velké tahanice s licenční výrobou německých tanků a vše bylo realizováno se značným odstupem neli vůbec. Tuším to byl případ Rumunska, kdy to mělo zájem o produkci Pz IV, ale Němci to vytrvale odmítali a chtěli rumunské továrny toliko jako subdodavatele.
Mám dojem, že něco podobného bylo i v rámci letecké techniky, ale to bych kecal, musel bych se podívat.
Totéž v rámci námořní techniky, opět z hlavy, Italové měli zájem o S-boty, opět bezvýsledně.

Diskuzní forum

Registrace | Zapomenuté heslo