Co by se stalo kdyby…
|
|
|
|---|---|
|
Dzin napsala v č. 1716: Já si hlavně myslím, že ekonomická situace ovlivňovala politické rozhodování Německa víc, než by tomu bylo v případě státu se solidněji pracující stabilnější ekonomikou, a tím ovlivňovala i ty čistě politické věci - například, že mimo přezíravosti kterou Němci ke svým spojencům cítili, hrály někdy v jejich neochotě jim pomoci, i ty důvody že prostě nemohli, resp. sami by byli rádi, kdyby jim i (například) třeba relativně chudší Rumunsko v něčem pomohlo, nebo když ho mohli alespoň pokud možno co nejvíc vykořistit. "Mimochodem, promyslel jsem si tvoje tvrzení že "Jinak prováděli strategii dobře přizpůsobenou reálným (a zejména ekonomickým) možnostem a omezením Německa." a řekl bych, že máš pravdu. Ikdyž bych to viděl spíše více ne v ekonomické, ale v politické rovině." |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1715: Mě právě překvapuje, že některé věci jim poskytli, zatímco jiné jim upřeli. Nemohlo to být i konkrétními podmínkami poskytnutí licence?
"ja_62: (1712) Bohužel to nevím, musel bych se podívat. Jistě, ze strany německých spojenců nebylo vše také košér a ti si snažili dokázat, že jsou suveréní někdy až moc. "
Dzin napsala v č. 1715: Aha, tak to jsem nevěděl. Ale i tak - když by Rumuni vyráběli komponenty pro německé tanky - je to očividně pro Němce výhodnější než když si je Rumuni vyrábějí pro sebe, což ovšem souvisí spíš s tou německou přezíravostí ke svým "spojencům"."Ne. Vztahuje se to k jednání, kdy Rumuni chtěli licenci pro vlastní výrobu tanků, ale Němci ji chtěli poskytnou jen na určité komponenty a udělat z Rumunů pouze své subdodavatele." Jak na tom vůbec byl rumunský průmysl? Zvládnul by výrobu celých tanků? Já jsem někde četl cosi o tom, že Rumunsko zvažovalo bezlicenční výrobu T-34, kterých několik ukořistili na východní frontě, ale nakonec to zavrhli, protože by to jejich průmysl nezvládnul. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1714: Já bych ještě dodal, že Německo při svých výrobních kapacitách, muselo i v počátečním období války priority produkce měnit v relativně časté frekvenci, naříklad v prosinci Hitler nařídil soustředění na výrobu dělostřelecké a minometné munice a letadel (celkově pak 70% válečné produkce Německa v daném období), všechno ostatní ztratilo své priority (dokonce i tanky) při rozšiřování produkčního zázemí, což platilo do srpna 1940, pak chtěli další přesunutí priorit v řadě trochu uspíšit, a z hlediska válečného průmyslu, došlo:"ja_62: (1711) "Problém je i v tom, že válečná situace se neustále měnila, a německý průmysl nezvládal vyrábět ve stejném mnnožtsví "úplně všechno", což bylo dáno omezeným množstvím surovin, požadavky na něž se prostě překrývaly." " - pro potřeby armády k přijetí Rüstunsgsprogramm "B" který měl připravit dostatek zbraní a techniky (munice, vzhledem k množství nepoužitých zásob, u většiny typů cca na rok vedení bojů, z předchozího období prioritu ztratila) pro plán "Barbarossa", -a současně začala výstavba továren leteckého průmyslu (mezi prosincem 1940 a březnem 1941 investováno 762.800.000 RM), které měly po úspěchu operace Barbarossa (někdy po konci srpna 1941) (a tudíž jak po zajištění surovin a potravin pro Německo, tak uvolnění značné pracovní síly z pozemního vojska) koncem roku 1941/začátkem 1942 začít produkovat letadla proti nepřátelům na Západě - Británii a případně i USA. (Současně přes léto 1940 došlo k dočasnému zvýšení priorit ve výrobě v prospěch U-Bootů) Dnes vidíme, že výše uvedený "harmonogram" je nesmysl, protože nepočítá s tím, že SSSR nemusel být do srpna poražen, (i když na druhou stranu, téměř podobně riskantní jako Barbarossa byl už i plán útoku na Francii), ale pokud se vyjde z toho optimismu jako premisy, tak je z ekonomického hlediska lepší vyrobit větší množství stávajících tanků (případně mírně vylepšených) než začít vyvíjet nový. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1714: Zvětšený důraz na vývoj vždycky odčerpá kapacitu výrobním závodům, ať už proto, že dostanou míň surovin anebo že víc pracovníků se bude muset podílet na stavbě malého počtu prototypů. Pokud jde o kvalitnější techniku s tou se setkali už ve Francii, a překonali ji lepší taktikou a operačním uměním. Já je nechci hájit, podcenění nepřítele tu určitě bylo, ale současně došlo ke zkvalitnění vybavení vlastních jednotek - snížen podíl Pz I v tankových divisích apod., co se týče tehdejšího hlavního střednícho tanku Pz III, došlo k přezbrojení nově vyráběných modelů 5 cm kanonem, - nejde o radikální krok vpřed ve výzbroji, ale nedá se říct, že by neudělali naprosto nic. Současně nezahálel vývoj na poli těžkých tanků, byly zkoušeny anebo objednány prototypy - třeba DW II nebo VK 3001, i když Tiger byl vyvinut o hodně později."Ta by v případě vývoje nemusela zahálet také.  V průběhu toho roku opravdu v oblasti vývoje zaspali a vše začali dohánět až po vpádu do SSSR. Přičemž indície o tom, že potenciální nepřátele disponují kvalitnější tankovou technikou měli, viz. návštěva sovětské komise v německých továrnách."
Taky na podzim 1940 došlo k reorganisaci celé tankové výroby, do čela komise, která ji měla koordinovat byl postaven Walter Rohland, který tam zůstal i za Speera. Vzhledem k tomu jak dlouho trvá vývoj tanku, a při nereálně optimistickém výhledu Německa jak dlouho bude porážka SSSR trvat, tak vývoj úplně nového středního tanku nebyl něco co by Německo za tímto účelem mělo považovat za ekonomicky rentabilní. Před útokem na Francii taky Německo nepočkalo až bude mít lepší tank než byla Somua 35 .Jinak počet obrněných divisí Wehrmachtu se mezi květnem 1940 a červnem 1941 zdvojnásobil, sice došlo k poklesu celkového počtu tanků v divisi, ale na druhou stranu se proti předchozímu stavu prakticky zdvonásobil počet Pz III a IV v nich. A jak už jsem zdůraznil - vedlejším efektem produkčně racionálního chování bývá zvýšená produkce pomalu zastavárajícího materiálu, s jehož výrobou už ale nemá nikdo větší problémy. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1714: Jsem rád, že to uznáváš.
" Nepochybně. "
Dzin napsala v č. 1714: Přičemž tyto jednoduché masově produkovatelné výrobky nikdy zcela neresignují na kvalitu (stačí porovnat prvotní víceméně improvisované Mardery s pozdějšími projekty stíhačů tanků). Osobně mi jako nerealisovatelné připadají spíš ty drahé a složité prostředky typu např. Maus. Projektům levných a snadno vyrobitelných prostředků bránilo spíš to, že při zavádění jakéhokoliv nového prostředku vždycky trvá než se výroba pořádně rozběhne, což si Německo jaksi nemohlo dovolit. Mimoto, pokud zmiňuješ Obrněnou techniku 2, jde asi o různé projekty prostředků Waffenträger? To je víceméně otázka roku 1944, kdy už šla dávno poměrně rozumná zásada překonat nepřítele kvalitou stranou, a Speer se hnal za co nejvyššími počty. "To by se dalo pochopit, problém byl, že zde existovalo i dost projektů, které měly za cíl zavést do výzbroje levné a jednoduché prostředky určené pro masovou výrobu. Docela slušný (ikdyž ne nijak vyčerpávající) obrázek si lze udělat z Obrněné techniky 2, kde jsou některé nerealizovatelné projekty uváděny. " |
|
|
|
|
ja_62: (1713) Jasně, to ti podepíši, hlavně druhý odstavec. Mimochodem, promyslel jsem si tvoje tvrzení že "Jinak prováděli strategii dobře přizpůsobenou reálným (a zejména ekonomickým) možnostem a omezením Německa." a řekl bych, že máš pravdu. Ikdyž bych to viděl spíše více ne v ekonomické, ale v politické rovině. |
|
|
|
|
|
ja_62: (1712) Bohužel to nevím, musel bych se podívat. Jistě, ze strany německých spojenců nebylo vše také košér a ti si snažili dokázat, že jsou suveréní někdy až moc. Ne. Vztahuje se to k jednání, kdy Rumuni chtěli licenci pro vlastní výrobu tanků, ale Němci ji chtěli poskytnou jen na určité komponenty a udělat z Rumunů pouze své subdodavatele. |
|
|
|
|
|
ja_62: (1711) "Problém je i v tom, že válečná situace se neustále měnila, a německý průmysl nezvládal vyrábět ve stejném mnnožtsví "úplně všechno", což bylo dáno omezeným množstvím surovin, požadavky na něž se prostě překrývaly." Nepochybně. "No, on když se člověk podívá na kapacity německého (+okupovaná území) vs. spojeneckého průmyslu, nediví se zas tak moc, že Německo se upnulo na vývoj - který mu alespoň mohl nějaké výhody v kvalitě potenciálně přinést - než na kvantitu, kde tak jako tak nemohli zbytek průmyslového světa překonat." To by se dalo pochopit, problém byl, že zde existovalo i dost projektů, které měly za cíl zavést do výzbroje levné a jednoduché prostředky určené pro masovou výrobu. Docela slušný (ikdyž ne nijak vyčerpávající) obrázek si lze udělat z Obrněné techniky 2, kde jsou některé nerealizovatelné projekty uváděny. "Na druhou stranu v této době nezahálela výroba, což jim umožnilo vybavit tankové divise realtivně větším počtem středních tanků než kolik jich měly proti Francii." Ta by v případě vývoje nemusela zahálet také. V průběhu toho roku opravdu v oblasti vývoje zaspali a vše začali dohánět až po vpádu do SSSR. Přičemž indície o tom, že potenciální nepřátele disponují kvalitnější tankovou technikou měli, viz. návštěva sovětské komise v německých továrnách. |
|
|
|
|
|
Dzin (1709): Asi bych víceméně souhlasil, ale je asi nutné říct, že při rasistické výchově které byli Němci vystaveni, se nic lepšího moc čekat nedá - viz například přezíravý postoj Němců k Italům v severní Africe, kde byli prakticky závislý na tom co jim "neschopní Italové" dopraví, přitom to ovšem presentovali tak, že Italové zásobují vlastně jen sami sebe. [téma č. 461 - přísp. č. 995]
Je nutné říci, že na straně západních Spojenců sice všechny ty problémy co jmenuješ byly v jisté míře přítomny také, ale ti měli jednak poměrně jasně určené kdo komu a jak velí, jednak měli mnohem víc vzájemné vůle spolupracovat, což se o Němcích a jejich spojencích asi nedá říct. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1679:
"nebyli ochotni se nimi dělit o technologie. "
ja_62 napsal v č. 1701:
"O které konkrétně?"
Dzin napsala v č. 1709: Tak například v případě Itálie šlo spíše o laxnost italské armády (v souladu s představiteli fašistického režimu, kteří trvali na ekonomické soběstačnosti země, navíc měli v průmyslu podíly a jejich zisky by se snížily o placení licenčních poplatků) která na na tuto možnost nijak netlačila. Na druhé straně do Itálie byla bez problémů prodána licence leteckých motorů Daimler Benz, ne?
"Konkrétně třeba tanková technika. "
Dzin napsala v č. 1709: Takže - má-li rumunský průmysl nějak danou kapacitu - by v případě licenční výroby Pz IV - měla rumunská armáda lepší tanky, ale Německo by přišlo o subdodavateli dodávané komponenty, čímž pádem by asi klesla jeho vlastní produkce?
"Tuším to byl případ Rumunska, kdy to mělo zájem o produkci Pz IV, ale Němci to vytrvale odmítali a chtěli rumunské továrny toliko jako subdodavatele. "
Dzin napsala v č. 1709: Trochu bych opravil - Němci jim sice ani nedodali S-booty ani nepoksytli licenci, ale Italové v roce 1941 ukořistili několik jugoslávských S-bootů - a podle nich produkovali bezlicenčně, licenci nakonec dostali v roce 1943. "Totéž v rámci námořní techniky, opět z hlavy, Italové měli zájem o S-boty, opět bezvýsledně." |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1710: Dobře, díky.
"ja_62: (1699+98) To jsem nevěděl, beru zpět. Ohledně "Sperova zázraku" nejsem ve při. "
Dzin napsala v č. 1710: Racionalisace výroby sice nebyla taková jaká se nakonec ukázala možnou v pozdějších obdobích války, nicméně situace v ní rozhodně nebyla horší než ve zbytku světa (možná s výjimkou SSSR, tamní situaci naprosto neznám"Co se týká racionalizace výroby, ta prostě nebyla od počátku války dostatečná. "  ). A tato situace byla poměrně ostře některými odborníky vnímána, načež se přikročovalo průběžně k různým opatřením. (Přičemž už někdy na podzim 1940 se "racionalisace ve výrobě" přinejmenším stala poměrně široce frekventovaným termínem v rétorice nejen odpovědných činitelů německého průmyslu, dokonce i politických špiček)
Dzin napsala v č. 1710: Problém je i v tom, že válečná situace se neustále měnila, a německý průmysl nezvládal vyrábět ve stejném mnnožtsví "úplně všechno", což bylo dáno omezeným množstvím surovin, požadavky na něž se prostě překrývaly.
"Chybělo jasné určení prioritní výroby a vývoje. Ovšem zase až jejich vinna to úplně nebyla, situace ve válce jim mnoho možností nedávala."
Dzin napsala v č. 1710: No, on když se člověk podívá na kapacity německého (+okupovaná území) vs. spojeneckého průmyslu, nediví se zas tak moc, že Německo se upnulo na vývoj - který mu alespoň mohl nějaké výhody v kvalitě potenciálně přinést - než na kvantitu, kde tak jako tak nemohli zbytek průmyslového světa překonat.
"Tak zásadním pochybením zůstává vynakládání prostředků na příliš rozvětvený vývoj zbraní."
Dzin napsala v č. 1710: Na druhou stranu v této době nezahálela výroba, což jim umožnilo vybavit tankové divise relativně větším počtem středních tanků než kolik jich měly proti Francii. "V obrněné technice je ostatně špatný přístup k vývoji vidět velmi dobře, kdy po porážce Francie Němci doslova usnuli na vavřínech a prakticky vývoj utlumili a ztratili tak rok až do útoku na SSSR." |
|
|
|
|
|
ja_62: (1699+98) To jsem nevěděl, beru zpět. Ohledně "Sperova zázraku" nejsem ve při. Co se týká racionalizace výroby, ta prostě nebyla od počátku války dostatečná. Chybělo jasné určení prioritní výroby a vývoje. Ovšem zase až jejich vinna to úplně nebyla, situace ve válce jim mnoho možností nedávala. Tak zásadním pochybením zůstává vynakládání prostředků na příliš rozvětvený vývoj zbraní. Z pozemní techniky to bylo třeba obrovské množství různých samohybek, z nichž nebylo mnoho ani realizováno. V obrněné technice je ostatně špatný přístup k vývoji vidět velmi dobře, kdy po porážce Francie Němci doslova usnuli na vavřínech a prakticky vývoj utlumili a ztratili tak rok až do útoku na SSSR. |
|
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 1701: Samozřejmně, ovšem to že oni velí vojskům svých spojenců nijak nepopírá to, co jsem napsal. Opět srovnání Anglo-Americká vojska, také jedni byly podřízení v rámci velení v poli druhým. To je naprosto normální jev. Problém je, že Němci s ním neměli zkušenosti a nemohli se ho dostatečně dobře zhostit. Je sice hezké, že organizačně je začlení do své infrastruktury, ale máš zde několik problémů. Některé už jsem nastínil, nedostatek tlumočníků, který omezuje možnosti komunikace a tím i velení a nedostatečnou vyzbrojenost a opomíjení logistiky. Sice měli Němci sami málo, ale i z toho mála dávali přednostně svým jednotkám. Právě ona nekoordinovanost vyvolávala problémy s vyjasňováním kompetencí. Poté velmi záviselo na vztazích jednotlivých důstojníků a ty zrovna nebyli nějak růžové. Celková komunikace vázla na všech úrovních."V jiných případech to bylo i ještě jednodušší, Němci prostě svým "spojencům" veleli, takže nějaké neslaďování nepřipadalo v úvahu." Spokojit se jen s tím, že Němci zařadili jednotky pod své velení a tím to skončí je nedostatečné. Vojáci jsou bytosti hrdé až arogantní a rozhodně se nebudou chtít podřizovat jen tak nějakému jinému velení, než svému národnímu. Nemůžeme od nich čekat, že stačí, když přijde hodnostně vyšší důstojník z jiné armády a hned začnou poslouchat na slovo. Tak to nefunguje a z vlastní zkušenosti ti potvrdím, že ani vyšší důstojník jiné armády nepohne s nejnižší hodností, pokud ona nechce, nebo to nedostane od svého nadřízeného. Základem všeho je vzájemná domluva a komunikace. Němcům mnohdy chyběla dobrá vůle ke spolupráci, přiliš si zvykali na to, že oni velí a druzí poslouchají. Vrchní velení si spojenecké jednotky představovalo jako své vlastní a tak se k nim chtělo chovat, jenže to prostě nejde. Ovšem i jejich spojenci nebyli v tomto ohledu svatí, také neměli bůhvíjakou snahu se Němcům, jakožto dominantní síle, podřizovat a až zbytečně moc lpěli na své suverenitě a samostatnosti. Pokud tedy toto vše vezmu v úvahu, přidám k tomu jazykové a kulturní odlišnosti, potom jejich vzájemnou spolupráci nelze hodnotit jinak než jako neuspokojivou.
ja_62 napsal v č. 1701: Konkrétně třeba tanková technika. Byly velké tahanice s licenční výrobou německých tanků a vše bylo realizováno se značným odstupem neli vůbec. Tuším to byl případ Rumunska, kdy to mělo zájem o produkci Pz IV, ale Němci to vytrvale odmítali a chtěli rumunské továrny toliko jako subdodavatele."O které konkrétně?" Mám dojem, že něco podobného bylo i v rámci letecké techniky, ale to bych kecal, musel bych se podívat. Totéž v rámci námořní techniky, opět z hlavy, Italové měli zájem o S-boty, opět bezvýsledně. |
|
|
|
|
|
Krojc napsal v č. 1707: www.fronta.cz/radary-madarska-a-italie"Myslím, že jsem v článku o italských a maďarských radarech dva takové příklady poskytl." Mimo Maďarska kde neposkytli nic (a dost by mně zajímalo jak konkrétně by případné poskytnutí radarů ne zrovna moc vojensky silnému Maďarsku mohlo podstatně přispět k vítězství Osy), sám píšeš, že Itálii informace o vývoji radaru předali (i když pro jejich účely těžko použitelného) a obecně, že úzkým místem výroby radarové techniky jak v Itálii tak Maďarsku byl materiál - takže i předání technologických informací by patrně obou zemím OSY pomohlo jen teoreticky. (Nehledě k tomu, že na jaře 1942 dpochází k dodávkám FuMo 21 - více než jednoho kusu "Dete" na Legionario - pro potřeby některých italských torpédoborců) Mimochodem, zajímalo by mě - je známo zda Maďarsko Německo o poskytnutí podobné technologie vůbec požádalo? Navíc třeba přístup italského Královského námořnictva k radaru, když s dokončením EC3bis do funkčního stavu (několik exemplářů vyrobeno v prvním čtvrtletí roku 1941) zjevně nijak nespěchali a na lodě je namontovali až v roce 1943 - mi připadá v bodě radarů poměrně dost laxní. www.regiamarina.net/others/radar/radar_one_us.htm |
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 1701: Myslím, že jsem v článku o italských a maďarských radarech dva takové příklady poskytl. "Dzin napsala v č. 1679: "nebyli ochotni se nimi dělit o technologie. " O které konkrétně?" |
|
|
|
|
|
Tom napsal v č. 1702: Já nevidím dobře do technických otázek, nicméně pokud se "racionalisace výroby" týká, mimo paralel v metodách stavby, bych viděl značný rozdíl v tom, že zatímco USA získaly na moři použitelné lodě, Německo pod Speerovým dohledem (a při náročném byrokratickém aparátu nutném k organisaci a dohledu při transportu jednotlivých sekcí) vyrobilo značnou rychlostí spoustu šrotu (např. mezery mezi pláty trupu 3 cm široké jsou asi u ponorky celkem problém"Tady se přímo nabízí srovnání s americkými loděnicemi a stavbou lodí Liberty popř. eskortních letadlových lodí "
), použitelného k původně zamýšlenému účelu až po následných značných přestavbách (na hlídkovou plavbu byly do konce války schopné se vydat jen dvě lodi), čímž koncept racionalisace výroby víceméně postavilo na hlavu.
ja_62 napsal v č. 1699: Pro upřesnění - do konce roku 1944, celková výroba do konce války nakonec dala 118 kusů. "která skončila vyrobením 80 na moři nepoužitelných exemplářů" |
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 1699: Tady se přímo nabízí srovnání s americkými loděnicemi a stavbou lodí Liberty popř. eskortních letadlových lodí "Jiný poměrně zajímavý jev Speerovy racionalisace je ukvapeně objednaná výroba ponorek typu XXI revoluční metodou skládáním ze sekcí, vyrobených nikoli loděnicemi ale např. výrobci lokomotiv a ocelových konstrukcí, která skončila vyrobením 80 na moři nepoužitelných exemplářů, resp. takových které po výrobě trvající 170 dní bylo nutno dalších 120 dní upravovat aby se mohly vůbec odvážit vyplout." |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1679: Tady víceméně souhlasím, i když bych podotknul, že řada problémů byla způsobena i nedisciplinovaností na ještě nižší úrovni velení - např. když Rommel torpédoval plán na dobytí Malty, na kterém se dohodli jak Hitler s Mussolinim po politické a obecně strategické, tak Cavallero s Kesselringem po technické stránce, tím, že vybudovanou strukturu velení obešel a mimo ni si nechal Hitlerem posvětit svůj vlastní plán na postup do Egypta."Prakticky ve všem. Přestože jejich jednotky měly poměrně úzce spolupracovat, zhruba v podobném rozsahu jako anglo-americké jednotky, nebylo zřízeno žádné společné vyšší velení (obvykle se vše řešilo toliko na nejvyšší politické úrovni, které ovšem nemohlo prořešit konkrétní otázky), které by slaďovalo koordinaci společných akcí." V jiných případech to bylo i ještě jednodušší, Němci prostě svým "spojencům" veleli, takže nějaké neslaďování nepřipadalo v úvahu.
Dzin napsala v č. 1679: Jelikož sami měli málo, asi to viděli jako poměrně logické.
"při zapojování jednotek spojenců jim udělovali minimální prioritu v zásobování"
Dzin napsala v č. 1679: O které konkrétně? "nebyli ochotni se nimi dělit o technologie. " |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1679: To má, řekl bych, pokud k tomu skutečně došlo, význam v rovině spíše symbolické, než významně omezující spotřebu potravin v ekonomice jako celku. Mnohem většího celkového efektu by dosáhlo snížení přídělů. Jinak Německo zavedlo přídělový systém na potraviny 25. září 1939, Británie až v lednu 1940."Kdysi jsem četl v tomto ohledu zajímavé srovnání, že zatímco v Británii záhy po začátku války vybili zvířata v zoo, aby je nemuseli krmit, Němci nic takového neudělali. " Navíc, alespoň pokud mi je známo, v Británii došlo pouze k vybití jedovatých hadů a plazů, aby se předešlo jejich uprchnutí do volné přírody v případě zásahu zoo, dále došlo k evakuacím mimo Londýn, ale i tam byla zvířata vracena aby jejich zmizení nepoškodilo morálku obyvatelstva. Takže bych tento příběh řadil spíš jen mezi populární historky druhé světové války, nikoliv k těm doloženým. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1679: V tomto kontextu je nepochybně zajímavé a zvláštní, že už v roce 1939 (a předtím i 1938) mobilisovalo pro válku mnohem větší procentní podíl domácích zdrojů než kterýkoliv západní stát (Británie 16%, Německo 25%) a tento náskok, včetně jeho růstu, dokázalo udržet po celou dobu války.
"ja_62: (1672) Ale to stále nebylo dostatečné."
Dzin napsala v č. 1679: To se určitě říci dá, a třeba Speer to usilovně tvrdil, a přesvědčil o tom nejen soudce v Norimberku, nýbrž i jistou část ekonomů a historiků hospodářství, třeba J. K. Galbraitha, Alana Milwarda, apod., na druhou stranu řada jiných nicméně analysuje německé hospodářství podstatně odlišně."Protože čekalo krátkou válku, Německo nevyužilo plně svoje kapacity. Dá se říci, že Speerův "zázrak" bylo víceméně toliko najetí na plné válečné hospodářství. " Objektivě vzato Speerův zázrak těžil: a) Z masivních investic do válečné výroby učiněných v období, kdy se údajně Německo připravovalo na krátkou válku. Třeba rozšíření Henschelovy továrny v Kasselu, stavba Nibelungen Werke apod. Produkcí se sice často projevil až v době Speerova "zázraku", ale to neznamená, že by do té doby dostatečně nevyužívali existujících kapacit b) Zvyšování počtu zahraničních nucených pracovníků. (Což bylo i tak nutné, protože v roce 1942 došlo k povolávání do Wehrmachtu i dělníků ze zbrojního průmyslu). Současně mnohem drsnější metody jak k otrocké pracovní síle, tak německým dělníkům i průmyslníkům. (Což přece jenom tochu motivuje) c) Racionalisační a reorganisační kroky podniknuté už před jeho nástupem na ministerstvo; anebo rozhodnutí učiněná úplně jinými subjekty - výroba letadel v roce 1942 roste a letecká výroba přitom v té době pod jeho pravomoc nespadala. d) Úmyslná resignace na kvalitu.
Dzin napsala v č. 1679: Kupodivu asi žádný stát není schopen přejít na plně válenou výrobu okamžitě, a ani jiné státy to tak neučinily. Německo s mobilisací průmyslu navíc začalo prakticky od převzetí moci, i když tempo vzrostlo až s přijetím čtyřletého plánu."Němci svoje rezervy mobilizovali postupně." Mimochodem, k povolání dělníků do leteckého průmyslu z jiných sektorů Göring nařídil už o Vánocích 1936, i když jelikož zmocněncem pro čtyřletý plán byl Hermann osobně, neměli pak co vyrábět, protože jim nedokázal zajistit suroviny.
Dzin napsala v č. 1679: Zapojení žen do výroby je doopravdy zajímavé, zejména z toho hlediska že už před válkou v Německu pracovalo 51% žen, ve srovnání s Británií, kde i v roce 1944 dosáhli pouze 41% podílu zaměstnanosti žen. (Z žen v prouktivním věku) Podíl žen na celkové pracovní síle země v Německu a Británii odpovídal v roce 1940 41% a 29,8% respektive."Stačí se podívat třeba na zapojení žen do výroby" Trochu se lišila struktura kde ženy pracovaly, což šlo zejména na účet zaostalého zemědělského sektoru Německa na rozdíl od Británie.
Dzin napsala v č. 1679: Mimochodem, racionalisace výroby vedla (v období řízení Milchem i později za Speera) mj. k zvyšování produkce "vyzkoušených typů letadel" což je ekonomicky naprosto racionální, protože to snižuje náklady, není nutné zaškolovat pracovní sílu, pořizovat nové strojní vybavení atd.; ale v praxi to dopadlo tak, že se zvyšovala produkce Bf 109, po roce 1943 jen s obtížemi použitelného jako stíhačka proti moderním zahraničním typům." či její racionalizace. " Jiný poměrně zajímavý jev Speerovy racionalisace je ukvapeně objednaná výroba ponorek typu XXI revoluční metodou skládáním ze sekcí, vyrobených nikoli loděnicemi ale např. výrobci lokomotiv a ocelových konstrukcí, která skončila vyrobením 80 na moři nepoužitelných exemplářů, resp. takových které po výrobě trvající 170 dní bylo nutno dalších 120 dní upravovat aby se mohly vůbec odvážit vyplout. |
- Home
- > Diskuzní forum
- > WWII všeobecně
- > Co by se stalo kdyby…