Elektronická válka (radary, rušičky, naváděcí systémy atd.)
Nalezené příspěvky
|
|
|
|---|---|
|
easy company (co by, kdyby... 45): No dobře Poláci jim poskytly nějaké ty informace,ale enigmu rozluštili Britové
Kolego, Rejewski se musí otáčet v hrobě... Asi opravdu na toto téma napíši článek  Polská tajná služba (jako to ostatně dělali všichni navzájem) odposlouchávala radiovou komunikaci Wehrmachtu. Kolem roku 1930 začala zachytávat šifrované zprávy, jimž nerozuměla. Spojila si však komerční Enigmu (na trhu od r.1926) s novým německým šifrovacím systémem, a první kámen úspěchu byl položen. Navíc se Poláci rozhodli pro relativně radikální krok – najmout matematiky. To ještě nikdo pro řešení šifer neudělal – pro tento účel byli najímáni lingvisté, šachisté, křížovkáři apod. Jednalo se o následující trojici mladých matematiků: Marian Rejewski (1905 – 1980), Jerzy Rózycki (???), Henryk Zugalski (1906 – 1978). Pomoc zvenčí přišla od francouzské tajné služby, která prostřednictvím agenta Hans-Thilo Schmidta předala Polákům návod na použití Enigmy. Západní tajné služby ji totiž stejně považovaly za nerozluštitelnou. Díky tomu se Poláci dověděli o existenci určitých částí stroje (jmenovitě propojovací deska, kroužky na obvodu rotorů a hlavně způsob předávání informací o nastavení stroje). Dále Poláci dostali i denní klíče pro září a říjen 1932 a od agenta s krycím jménem Asché postupně i informace o jednotlivých konstrukčních prvcích. Prostřednictvím mnoha složitých (a i dnes neřešitelných) rovnic došel k určitému zjednodušení a aplikací “matematické věty, která vyhrála druhou světovou válku” je vyřešil. Nechci se zde příliš rozepisovat, ovšem rád bych vypíchl několik faktorů, které vedly k prolomení Enigmy. Šlo zejména o opakování třípísmenného kódu nastavení přístroje (unikátní pro každou zprávu). Než si Sicherheitsdienst uvědomila, že je to z bezpečnostního hlediska hazard a 1. května 1940 to zakázala, byla již Enigma prolomena. Samo o sobě by však toto nestačilo, možná ještě důležitější byla obyčejná lidská lenost – místo, aby operátoři používali náhodné řetězce, ve valné většině případů šlo o tři shodná písmena (aaa) či o tři na klávesnici sousedící znaky (ert). Díky tomuto mohl Rejewski odhadnout permutace v jednotlivých rotorech. Další částí bylo rozluštění permutace mezi vstupním kruhem a propojovací deskou, danou konstrukcí přístroje. Rejewski dostal další ze svých geniálních nápadů a jednoduše ji, spoléhaje na německou důkladnost, vynechal. (Později vyprávěl historku, jak v červenci 1939 předával poznatky západním vědcům: jedním z nich byl i Alfred Dilwyn Knox, kryptoanalytik ministerstva zahraničí. Ten se po řadu let pokoušel tuto permutaci rozluštit, a když se dozvěděl ono triviální řešení, prý se “rozzuřil”...) |