Elektronická válka (radary, rušičky, naváděcí systémy atd.)
|
|
|
|---|---|
|
Jedna zajímavá poznámka k předávání zpráv francouzského odboje spojeneckému ústředí v době okolo invaze. Protože Němci měli detekci běžného radiového vysílání již dost efektivní a rychlou, vymysleli Spojenci nový způsob. Vytvořili speciální flight uvnitř 226. sqn, který přímo podléhal SHAEF (!). Létaly v něm Mitchelly s francouzskými radiovými operátory a oficiálně shazovaly nad Francií letáky. Že šlo pouze o zástěrku, dokazuje i fakt, že letáky mnohdy na zem (a místní střechy  ) dopadly svázané v balíku. Ve skutečnosti totiž po speciálním výcviku v nočním létání a navigaci létaly (vždy dva v jednu noc) v přesně určeném prostoru - francouzští odbojáři namířili anténu kolmo hore, takže vůči detekci ze země byli prakticky imunní a přitom éro letící ve dvaceti tisících mohlo zachytit cca padesát mil široký trychtýř pokrytý signálem. V něm se mohli odbojáři s operátorem na palubě Mitchellu bavit vcelku neomezeně přes R/T. Hned po příletu byly získané informace zatepla předány na SHAEF a třeba hned ráno tak mohly startovat Typhoony k útoku na vojenské transporty, muniční vlaky apod.První operace se odehrála 1. června 1944, po osvobození Francie se těžiště přeneslo nad Holandsko a na podzim (cca říjen 1944) se kvůli osvobození většiny okupovaného území činnost ukončila. Ke konci už se létalo i ve dne a bez letáků - jednoduše nebylo potřeba dále maskovat svou činnost, Luftwaffe už nebyla účinným oponentem. Paradoxní je, že jediný souboj, který osádky "Ginger" Flight musely podstoupit, byl s nočním stíhacím Mosquitem v noci 14. července 1944. Po čtyřech průletech a únicích povolil pilot B-25 opětovat palbu a Mosquito bylo promptně sestřeleno. Osádka se zachránila a seskočila nad spojeneckým územím, načež hlásila Do 217 těžce poškozený - a osádka B-25 škodolibě nahlásila sestřel Mosquita |
|
|
|
|
Díky za osvětlení. Když tak na to koukám, tak všechny tyto systémy OKL prolomilo, takže Němci mohli číst zakódované zprávy čs. letectva. Trochu smutné zjištění.  |
|
|
|
|
|
Glynwed: díval jsem se na tu tabulku čs. šifer a můžu k ní říct zhruba následující: transpoziční šifra je vlastně přeházení písmen ve zprávě, přičemž přeházení je definováno nějakou permutací (typicky klíčovým slovem); luštit to lze vcelku bez větších obtíží - stačí si tipnout délku klíče, příslušně to rozepsat a koukat, jestli nějakým přeházením nenajdeš něco smysluplného. Složitost přehazování je n!, kde n je délka klíče; pro n=5 to je už 120 možností. Na druhou stranu, klíče zase tak dlouhé nebyly a člověk typicky dokázal zapojit jakousi heuristiku a spoustu nesmyslných možností předem vyloučil - takovou heuristikou byly typicky bigramy a trigramy (dvojice a trojice po sobě jdoucích písmen), časté v daném jazyce. Velká pomoc je, když máš několik zpráv stejné délky - ty pak lze napsat pod sebe, rozstříhat na sloupce a přehazovat tak, aby ve všech řádcích současně vznikalo něco smysluplného. Aby se to nedalo luštit tak jednoduše, nastoupila dvojitá transpozice - nic jiného, než že to zpřeházíš dvakrát. Používali to třeba Němci za první světové války, jenže on to taky žádný zázrak nebyl; při šifrování zpráv stejné délky to šlo prolomit docela rychle a Francouzi to taky tak dělali. S utajením si ale příliš nelámali hlavu, v listopadu 1914 návod na rozluštění německé šifry dokonce vyšel v deníku Le Matin načež Němci šifru změnili. Za druhé světové války se to ale ještě (zejména pro její jednoduchost v terénu) stále používalo - viz i čs. šifry.Luštění bylo opět značně ulehčeno v případě, že bylo k dispozici více zpráv stejné délky; v principu totiž dvojitá transpozice sice písmena více proházela (takže se nedalo šoupat celými sloupci jedné zprávy), ale písmena zůstávala stále zachována, tj. při více zachycených šifrových textech se opět hledalo takové přeházení, aby každý dešifrovaný text dával smysl. Když pak byly na světě příslušné otevřené texty, už se jen dopočítaly obě použité transpozice, aby bylo možno luštit texty všech délek - a tradá. Nakonec zbývá polyalfabetická substituční šifra: to není nic jiného než že písmena ve zprávě nahrazuji jinými podle klíče (substituce) - polyalfabetická protože nepoužiju jen jednu abecedu, ale několik, definovaných klíčem. Např. mám-li sedm náhodných permutací abecedy jako klíč, první písmeno zašifruji první permutací, druhé druhou atd., osmé zase první atd. Dešifrovat se to opět dá, např. přes index koincidence, známý někdy od začátku 20. let. Doufám, že to je aspoň trochu srozumitelné, pokud ne, pokusím se to napsat ještě jinak a doplnit příklady. |
|
|
|
|
karaya1 napsal v č. 203: Strýček si s bídou nachází čas na čtení, natož na psaní - zatracená koupelna "Do té doby mě určitě strýček předběhne" |
|
|
|
|
|
Zajímavé publikace ke stažení: www.nsa.gov/about/cryptologic_heritage/cente... |
|
|
|
|
|
Glynwed napsal v č. 201: Mohl (i když toho o šifrování v čs. armádě mnoho nevím; spíš obecně ke zmíněným typům šifer, což by ale mělo stačit), nicméně až cca v pátek. Do té doby mě určitě strýček předběhne "pak tabulka znázorňující způsoby šifrování u čs. armády (...) nemohl by k tomu třeba karaya říct něco bližšího?" |
|
|
|
|
|
A schema organizace kryptologie v německé armádě - a pak tabulka znázorňující způsoby šifrování u čs. armády. V té posledně zmiňované tabulce se moc nevyznám, nemohl by k tomu třeba karaya říct něco bližšího? Přiložené soubory jsou přístupné po přihlášení
|
|
|
|
|
|
Celkem zajímavá zmínka o použití vzducholodě Německem při snaze zjistit něco o radarovém systému Velké Británie těsně před vypuknutím 2.sv.války. Přiložené soubory jsou přístupné po přihlášení
|
|
|
|
|
Mám takový pocit, že tato mise byla popsána i v knize Odvážnému štěstí přeje (Naše Vojsko, v edici ESO, originál se jmenoval Qui Ose Vaincra), zabývající se francouzskými výsadkáři ve Velké Británii (1ère Compagnie d'Infanterie de l'Air, později přeformované ve francouzské jednotky SAS), nicméně mám pocit (tu knihu už dlouho nemám k disposici), že tam snad nebylo nijak zvlášť vysvětleno (pokud jsem to tedy od té doby šťastně nezapomněl), v čem přesně byli ti němečtí letci, kteří se měli stát cílem útoku, důležití. Takže tyhle souvislosti jsou zajímavé. |
|
|
|
|
|
Taková perlička, vztahující se ke Kampfgruppe 100, německým „značkařům“: Britům evidentně leželi natolik v žaludku, že na ně uspořádali „hon“, operaci Savannah. Němečtí piloti k cestě na základnu ve Vannes používali autobus, plán byl vysadit poblíž pětici francouzských parašutistů, kteří by autobus přepadli, německé letce povraždili a následně se stáhli. Přestože Portal (v té době Chief of the Air Staff) protestoval (plán se mu zdál neetický), Special Operations Executive operaci spustilo v noci z 15. na 16. března 1941. Whitley vysadil pět Svobodných Francouzů (první výsadek vůbec), kteří ovšem následně zjistili, že příslušníci KGr.100 k přesunu už nepoužívají autobus, ale soukromá auta; tedy že hromadný přepad není možný. Dva z parašutistů byli v noci z 4. na 5. dubna staženi ponorkou HMS Tigris zpět do Británie, třetí pokračoval v činnosti v Paříži, dva zůstali nezvěstní. Zajímavé. |
|
|
|
|
|
Depeše ULTRA budou do pěti let kompletně k dispozici na internetu: zpravy.idnes.cz/britove-zverejni-na-webu-taj... a originál: www.telegraph.co.uk/news/7805077/Bletchley-P... Dávám oba palce nahoru, tohle by mě hodně zajímalo. Kompletně si doplnit obraz o dobové reálie, ne jen vágní „odhady“ lidí, co to „viděli z rychlíku“. Rád si třeba kompletně projdu dešifrované depeše z léta 1940. Byť to (naštěstí) nebyl jediný zpravodajský zdroj a ve svodkách Combined Intelligence Comittee toho bylo víc (takže nutnost přečíst si archivní zprávy zůstává), nicméně jako cenný primární zdroj – skvělé! |
|
|
|
|
Krojc napsal v č. 195: Nechci se hádat o slovíčka, a tak sem raději dám link na jeden článek, ze kterého plyne, že v případě parastanic nešlo o žádné odvozeniny z těch armádních (viz třeba použité elektronky):"často si je příslušné složky výzvědných služeb ještě dál nestandardně upravovaly"" www.armyradio.co.uk/arsc/customer/pages.php?... |
|
|
|
|
|
|
Green napsal v č. 192: A já jsem téhož názoru:
"šlo o stanici zabavenou nějakému radioamatérovi, anebo stanici vyrobenou nějakým radioamatérem pro potřeby domácího odboje."
Krojc napsal v č. 189:
"řada odbojářských stanic, udržujících spojení s ústředím v Londýně nobo Moskvě či jinde, byla vyrobena takřka na koleně ze součástí jsoucích k dispozici v okupovaných zemích nebo v kombinaci se součástmi získanými z tajných shozů či rabováním německých armádních přístrojů. Tyto přístroje přitom vypadaly takřka stejně jako ony zobrazené v tebou citované publikaci, o čemž se lze přesvědčit v některých sbírkách muzeí."
Green napsal v č. 192: A tudíž
"Jednalo se o speciální konstrukce, které měly i své vlastní typové značení, odlišné od armádního. SOE a SIS používaly asi 20 typů přístrojů, z nichž některé byly polského původu"
Krojc napsal v č. 185: "oba typy užívaly v modifikované verzi pro skryté užití (Clandestine WS) zřídka a často si je příslušné složky výzvědných služeb ještě dál nestandardně upravovaly" |
|
|
|
|
Honza M. napsal v č. 193: To bude určitě ono. Vřele doporučuji, protože Hanák byl u nás prakticky jediný, kdo se pořádně zajímal o tyto radiostanice. Sám byl spojař a současně zapálený radioamatér, takže skutečně věděl, o čem píše "Myslíš tohle? : sigma.nkp.cz/F/I1IR3MYGMK1DUN5YXXFJMK9V1AX1M..." |
|
|
|
|
|
Green napsal v č. 192: Což bude asi ten hlavní důvod, proč nemá žádné stejné čudlíky "Vyloučil, že by měla cokoli společného s výsadkem Silver A"
Green napsal v č. 192: "Vítězslav Hanák v časopise Amatérské radio. Šlo o články z počátku 90. let, které pak tuším shrnul i do samostatné publikace"
Myslíš tohle? : sigma.nkp.cz/F/I1IR3MYGMK1DUN5YXXFJMK9V1AX1M... |
|
|
|
| Radiostanicím, které používaly výsadky z Velké Británie, se u nás věnoval hlavně Vítězslav Hanák v časopise Amatérské radio. Šlo o články z počátku 90. let, které pak tuším shrnul i do samostatné publikace. Jednalo se o speciální konstrukce, které měly i své vlastní typové značení, odlišné od armádního. SOE a SIS používaly asi 20 typů přístrojů, z nichž některé byly polského původu. Nejznámější stanice (vysílač - přijímač) jsou asi A MK III, polské A.P.4 a A.P. 5 (německým funkabwehrem někdy označované jako "Nelke") a MK VII "Paraset". Fotka radiostanice ve zmíněné knížce o atentátu (s. 50) nezachycuje žádný typ přístroje používaný SOE nebo SIS. V textu na stejné straně se sice hovoří o typu MK III, ale to byl samostatný vysílač (nezaměňovat s A MK III). Hanák se na tuto stanici kdysi díval v technickém muzeu a zjistil, že je to vysílač-přijímač určený pro radioamatérské pásmo 80 - 40 metrů. Vyloučil, že by měla cokoli společného s výsadkem Silver A a podle jejího zapojení se domníval, že šlo o stanici zabavenou nějakému radioamatérovi, anebo stanici vyrobenou nějakým radioamatérem pro potřeby domácího odboje. | |
|
|
|
|
|
Honza M. napsal v č. 190: Jestli to nebude tím, že normální, standardní přístroje zmiňovaní uživatelé neměli "U těch standardních přístrojů ovšem shodu hledám marně. To je, oč mi šlo." . |
|
|
|
|
|
Krojc napsal v č. 189: Vzhledem k dotazu, který měl Ero, jsem se zaměřil pouze na přístroje, které si parašutisti dovezli z Anglie, ne na ty, které dodal domácí odboj.
"Tyto přístroje přitom vypadaly takřka stejně jako ony zobrazené v tebou citované publikaci"
Krojc napsal v č. 185: Tak ony i ty dvě vysílačky, vyobrazené v knize o atentátu, se od sebe vzhledově liší. Mají však na sobě zhruba 6-7 ovládacích/kontrolních prvků, které, třebaže jinak uspořádané, jsou shodné. U těch standardních přístrojů ovšem shodu hledám marně. To je, oč mi šlo. "Jinak se oba typy užívaly v modifikované verzi pro skryté užití (Clandestine WS) zřídka a často si je příslušné složky výzvědných služeb ještě dál nestandardně upravovaly." |
|
|
|
|
|
Honza M. napsal v č. 187: K tomu lze ještě dodat, že oba typy mohly nejen v původních, ale i modernizovaných verzích používat jak telegrafní, tak fonický provoz a k tomu byly mj. vybavovány i uhlíkovými mikrofony jak typu laryngofon, tak i klasického provedení. Často v různých armádních verzích ( i v Kanadě) totiž sloužily i jako stabilní či mobilní stanice velitelství různých stupňů, čili je jasné, že měly daleko menší dosah vysílače a potřebovaly využívat fonii i za cenu menšího dosahu signálu. Závěrem lze dodat, že řada odbojářských stanic, udržujících spojení s ústředím v Londýně nobo Moskvě či jinde, byla vyrobena takřka na koleně ze součástí jsoucích k dispozici v okupovaných zemích nebo v kombinaci se součástmi získanými z tajných shozů či rabováním německých armádních přístrojů. Tyto přístroje přitom vypadaly takřka stejně jako ony zobrazené v tebou citované publikaci, o čemž se lze přesvědčit v některých sbírkách muzeí. "vyobrazené typy WS 18 a WS 19 se nepodobají těm vyobrazeným v publikaci o atentátu." |
|
|
|
|
|
Krojc napsal v č. 185: Ony se mohly jen těžko podobat standardním armádním typům, které jsou uváděny v Manual of Wireless Equipment of Royal Corps of Signal.
"Jinak se oba typy užívaly v modifikované verzi pro skryté užití (Clandestine WS) zřídka a často si je příslušné složky výzvědných služeb ještě dál nestandardně upravovaly. "
Krojc napsal v č. 185: To byl hlavní důvod vzhledu těchto přístrojů, jak jsou občas k vidění na dobových fotkách. A tato publikace je skutečně instruktivní:
"typy WS 18 a WS 19 s připojeným výkonovým zesilovačem typu RF No.2 zakamuflované do skříní umožňujících snadné vložení do kufříku. "
Krojc napsal v č. 185: "Clandestine Wireless Development during WW 2" |
- Home
- > Diskuzní forum
- > Výzbroj a vybavení
- > Elektronická válka (radary, rušičky, naváděcí systémy atd.)