Jak by to vypadalo, kdybychom se nepodřídili mnichovskému diktátu?
Nalezené příspěvky
|
|
---|---|
Konečně se němečtí vojáci dostávají do palebných vějířů pevnůstek. Snaží se překonat změť ostnatého drátu a přilnout k pevnůstkám, aby mohly zničit střílny, jak se to už mnohokrát učily na maketách. Tanky a obrněné vozy zastavily palbu a přibližují se blíže k pevnůstkám aby mohly lépe podporovat pěchotu. Vzduchem pronikne nový zvuk - to zahájily palbu "šestadvacítky". Vnitřek řopíku ihned zaplní štiplavý zápach jedovatých plynů z vystřelených nábojnic. V objektech, kne nebyl osazen ventilátor, se po pár dávkách nedá vydržet. Obsluha je nucena otevřít pancéřové dveře bunkru. První útok německé pěchoty je zastaven. Pěšáci se kryjí v kráterech. Na jejich podporu se přibližují tanky a obrněné vozy. ze vzdálenosti 100 začnou pálit po střílnách pevnůstek. Kulometčíci chvatně vyměňují zásobníky a vkládají do kulometů průbojné náboje. Zahajují palbu na obrněnce. Několik obrněných vozů je vyřazeno z boje, ale tanky pálí svými 20-ti mm rychlopalnými děly jednu dávku za druhou. Zdálky se ozve palba několika přeživších KPÚV r. 37 mm. Tanky ihned mění směr palby a snaží se tyto kanóny likvidovat. Německá pěchota využívá polevení palby z pevnůstek na své pozice a snaží se o druhou zteč. V dálce je vidět, jak se příbližují německé posily. Někde se vzpamatovala čs. dělostřelecká baterie a zahajuje na ně palbu. Odpoví ji soustředěná dělostřelecká palba nepřítele. Nad bojištěm nepřetržitě krouží pozorovací letadlo a dává pokyny dělostřelectvu. V týlu linie křižují oblohu němečtí stíhači a napadají palbou jakýkoli pohyb čs. záloh směrem k HOP. Epilog: Generál Rundstetd stojí uprostřed země zorané stovkami kráterů. Mezi nimi stojí jako zuby vypálené betonové pevnůstky. Předpolí pevnůstek je poseto mrtvolami v polní šedi a vraky vozidel. Mezi pevnůstkami jsou mrtvoli v polní šedi promýchány s mrtvolami v khaki uniformách, zkroucené protitankové kanóny. Průlom se podařil. Doslov: Oběť, kterou by tito stateční mužové přinesli, by nakonec stejně nezachránila Čechy před hrůznou Heidrichiádou, před deportacemi a plánovaným vyhlazením inteligence. Můžeme být pouze rádi, že muži, kteří se v roce 1938 musely vzdát, mohly v r. 1940 ukázat na nebi hrdého Albionu, zač je toho loket. A bez nich, kdoví jak by Anglie dopadla. |