Sudetoněmecká otázka, odsun sudetských Němců

  • Je možné zadat více jmen oddělených čárkou, nebo jen jejich části
  • Zrušit hledání
Pro přidání nového příspěvku se přihlašte

Nalezené příspěvky

ja_62 3.4.2006 13:24 - č. 2856
ja_62
Honza M. napsal v č. 2854:
"Ústavní soud je součástí systému tvořeného (nejen) ústavou, nemůže tedy stát "vně" a nahlížet problém jako objektivní pozorovatel, což může právní teoretik. "
Kupodivu, i Ústavní soud se nějakou teorií řídí - a na jejím základě pak rozlišuje ústavnost/ neústavnost; jinak i právní teorie obecná dokáže - a vzhledem k tomu, že jde o teorii práva, dokonce musí -ať už založená na čemkoliv - mít nějaký postoj k otázce co je podstatou práva a spravedlnosti, alespoň na úrovni legality a legitimnosti předpisů, a jaký je statut případných norem a předpisů které tato kriteria nesplňují, takový teoretik se z hlediska své teorie může vyjadřovat jak k základním principům práva, tak i vztahu mezi jeho teorií a platným právem, nebo jeho obecnými zásadami; pouze líšeňští normativisté to, co nedokáží do své teorie nijak napasovat, prostě přehlížejí. Napsat o zastánci ryzí nauky právní, že je objektivní, je zhruba jako napsat, že "David Irving je objektivní historik, protože nerozlišuje mezi věrohodnými a nevěrohodnými prameny".


Honza M. napsal v č. 2854:
"To snad nebude nutné "
Jen stručná osvěta

Takže, (aby si i ostatní početli, oč vlastně vedeme spor ): normativní teorie správně poukazuje na nedostatek do té doby převládajícího právního positivismu, tj. ztotožnění předmětu práva se zkoumáním předpisů a jejich hierarchie, kde ovšem nastává (mimo jiných, třeba toho, že zákonné je dle positivistů všechno, co je zákonem upraveným postupem schváleno), z hlediska teoretického bádání problém, protože předpis nejvyšší právní síly už není žádným dalším legitimován, což je nutno buď přehlížet, nebo odůvodnit mimoprávně (případně jiným právem než positivním - ius naturale, ius divinae, vůle lidu), čímž teorii vlastně popřou; normativní teorie je teoreticky konsistentnější, zkoumá pouze normy, jakožto pravidla chování, státem sankcionovaná, (vyjádřené zpravidla v předpisech, ale zatímco positivisté trvají na tomto formálním zakotvení, normativisté tento požadavek nekladou) a odhlíží od formální hierarchie předpisů, neboť prohlašuje, že předmětem právního bádání mají být pouze normy jak (fakticky) jsou - přičemž nejdůležitější (ohnisková norma) jim je norma, která nejvíce ovlivňuje ostatní normy, bez ohledu na její formální postavení nebo způsob přijetí - je-li norma v rozporu s dosavadními, popisují ji jako diskontinuální s dosavadním stavem, ale nehodnotí - tj. formální či materiální(obsahová) diskontinuita jim není nějakou vadou - posuzovat toto dle nich není předmětem právní teorie. /Navíc vlastně zrušují rovnost před zákonem - stát se svými vlastními normami řídit nemusí - poruší-li je, vytváří tím nové ohnisko/ Následkem tohoto jde sice o typickou zajímavou teorii přinášející nevšední pohled na problém, nicméně v praxi dost k zoufání, kvalitní při popisu situace, ale obtížně použitelnou v realitě moderního práva.