Konec války v Čechách a na Moravě 1945

(...)Součástí dokumentu jsou i dobové záběry z popravy německých civilistů na pražské Bořislavce v květnu 1945, které pořídil amatérský fotograf a filmař Jiří Chmelíček. Tyto záběry jsou vydávány za popravu německých civilistů 10. května 1945 českými povstalci. Ve stejném duchu vyzněl i článek v Mladé frontě DNES, která na dokument přinesla obsáhlou upoutávku již 5. května 2010 a hovoří o tom, že dokument obsahuje „záběry z řádění revolučních gard.“ Pracovníci VHÚ měli možnost inkriminované záběry shlédnout 5. května odpoledne a dospěli k jednoznačnému závěru, že záběry zachycují popravu skupiny německých civilistů jednotkami Rudé armády. Tato skutečnost je jasná zejména z posledního, zároveň nejotřesnějšího záběru, na kterém je vidět těžký nákladní automobil přejíždějící přes těla zastřelených. V tomto nákladním automobilu bylo jednoznačně identifikováno auto americké výroby (Studebaker) dodávané do SSSR v rámci spojenecké pomoci. Na voze je patrné sovětské označení, šeříky na kapotě, jimž Pražané Rudou armádu vítali a poskakující návěs (pravděpodobně protitankový kanón). V popředí záběru i za nákladním autem jsou jasně vidět vojáci Rudé armády v uniformách. Tomu, že i vlastní popravu provedli rudoarmějci, nasvědčují záběry, na nichž je vidět kácející se civilisty(...)

A nyní, pánové, několik myšlenek o konečném řešení, musí s sebou přinést toto:

Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše a nemůže trpět, to ukazuje německý vývoj v historii, aby z tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou proti říši. Nechci však snad říci o konečném poněmčení tohoto prostoru: pokusíme se tedy teď podle staré metody poněmčit českou verbež, nýbrž říkám docela střízlivě: začíná to věcmi, s nimi můžeme už dnes maskovaně začít. Abychom získali přehled o tom, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen poněmčení, musím provést soupis v rasově národnostním smyslu. To tedy znamená, že musím získat nejrůznějšími metodami, nejrůznějšími oklikami příležitost, abych jednou ohodnotil veškeré obyvatelstvo z hlediska rasového a národnostního. Ať už pomocí rentgenu, prohlídkami ve škole, nebo tím, že rasově přezkoušíme mládež při zdánlivém uložení pracovní služby.

Musím mít celkový obraz národa a pak mohu říci, tak a tak vypadá obyvatelstvo. Jsou to takovíto lidé: jedni jsou dobré rasy a dobře smýšlející, to je pak jednoduché, ty můžeme poněmčit. Potom máme ostatní, co stojí na opačném pólu: jsou to lidé špatné rasy a špatně smýšlející. Ty musíme dostat ven. Na východě je hodně místa. Uprostřed zůstává střední vrstva, kterou musím přesně vyzkoušet. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy. U těch dobře smýšlejících špatné rasy se to asi musí udělat tak, že je nasadíme do práce někde v říši, jinde a budeme se starat o to, aby už neměli děti, protože je nechceme v tomto prostoru dále rozvíjet. Ale nesmíme je odradit. To vše je řečeno jen teoreticky. Pak zůstávají špatně smýšlející lidé dobré rasy. Ti jsou nejnebezpečnější, poněvadž je to rasově dobrá vůdcovská vrstva.

Musíme uvážit, co s nimi uděláme. U jedné části špatně smýšlejících lidí dobré rasy nezbude nic jiného, než se pokusit usídlit je v říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi; poněvadž vystěhovat je nemohu, neboť by tam na východě vytvořili vedoucí vrstvu, která by se postavila proti nám.
[2.října 1941]