Těžký tank PzKpfw VI Tiger (SdKfz 181)

Vývoj těžkého tanku má své počátky již ve dvacátých letech. V roce 1925 zadal Waffenamt tajnou zakázku na těžký tank firmám Krupp, Rheinmetall a Daimler-Benz pod krycím označením Grosstraktor. Vzniklo několik prototypů tohoto 15 tunového tanku, vyzbrojeného kanonem 7,5 cm KwK L/20, které byly testovány na polygonu Kama v Kazani v Sovětském svazu. V roce 1930 byl však tento projekt zrušen.

Vývoj těžkého tanku potom pokračoval v roce 1933, kdy Waffenamt zadal zakázku na nový těžký tank pod názvem Neubaufahrzeug (NbFz). Vzniklo několik prototypů od firmy Krupp (PzKpfw NbFz A) a Rheimetall (PzKpfw NbFz B). Tank vážil asi 25 tun a byl vyzbrojen kanonem 10,5 cm KwK L/28 (NbFz A) nebo 7,5 cm KwK 37 L/24 (NbFz B). Hlavní kanon byl ještě spřažený s vedlejším kanonem 3,7 cm PaK L/45. Několik těchto tanků bylo použito v roce 1940 při invazi do Norska. Z propagandistických důvodů se také označovaly jako PzKpfw V nebo PzKpfw VI. 

Přímý vývoj tanku Tiger spadá do konce 30. let, kdy Waffenamt zadal závodům Henschel zakázku na stavbu těžkého tanku označovaného jako Durchbruchswagen (DW 1), tedy tanku pro průlomy. Tank měl mít hmotnost asi 35 tun. Už v roce 1938 byl však vývoj zastaven. Projekt DW byl ještě oživen v roce 1940, kdy byl navržen vylepšený 33 tunový DW 2 s věží z PzKpfw IV s 75 mm kanonem. I tento projekt byl ale v roce 1941 zastaven.

V září 1938 Waffenamt podepsal s Henschelem objednávku na těžký tank (schwerewagen) o hmotnosti asi 65 tun. Zajímavé bylo, že tank měl být převážen rozložený na tři části a složen až na frontě. Počítalo se s použitím věže s PzKpfw IV se 75 mm kanonem. Byl vyroben pouze podvozek prototypu VK 6501 (koncepčně navazoval na PzKpfw NbFz, plánován do výroby byl pod označením PzKpfw VII).

Zároveň byla v září 1938 vypsána soutěž na nový třicetitunový průlomový tank s 75 mm kanonem. Do užšího výběru se dostaly prototypy Porsche VK 3001 (P) a Henschel VK 3001 (H).

Model VK 3001 (H) od Henschelu navazoval na DW 2, první prototypy byly vyrobeny v březnu 1941. Tank měl být poháněn motorem Maybach HL 116 o výkonu 195 kW a vyzbrojen kanonem 7,5 cm KwK 40 L/48. Model od Porscheho VK 3001 (P) (označován i jako Typ 100 nebo Leopard) měly pohánět dva spalovací motory, které měly dodávat el. energii elektromotorům pohánějícím pásy.

V květnu byl u Henschela objednán ještě těžší tank, 36 tunový VK 3601 (H). Byly vyrobeny pouze dva prototypy.

Vývoj všech těchto výše popsaných typů byl přehodnocen a postupně zastaven během let 1941 - 1942, kdy se Němci na východní frontě setkali se sovětskými T-34 s kanonem ráže 76,2 mm a těžkými KV-1. Pokračoval pouze vývoj prototypů VK 4501, objednaných v květnu 1941.

VK 4501 vyvíjely opět firmy Porsche a Henschel. 45 tunový tank měl mít kanon ráže 88 mm. Model od Porscheho VK 4501 (P) (označovaný i jako Tiger) navazoval na VK 3001 (P) a měl stejný systém pohonu. Konkurenční VK 4501 (H) od Henschelu byl v podstatě VK 3601 (H) s 88 mm kanonem a silnějším pancéřováním. Tank tak překročil hmotnostní limit o 10 tun. Po testech a zkouškách byl pro sériovou výrobu vybrán model od Henschelu pod názvem PzKpfw VI Tiger Ausf. H1 (SdKfz 181).

Výrobní série

Sériová výroba začala v závodech Henschel v srpnu 1942. První modely série Ausf. H1 byly kromě drobných úprav shodné s prototypy VK 4501 (H), tedy s kanonem 8,8 cm KwK 36 L/56 a motorem Maybach HL 210 P30 o výkonu 478 kW. Na korbě byl umístěn vrhač protipěchotních min a na věži zadýmovací granátomety. Takto bylo vybaveno prvních 250 kusů tanku. Tank Tiger byl první německý tank s prokládaným uložením pojezdových kol (4+4).

Tanky vyráběné od poloviny roku 1943 měly silnější motor Maybach HL 230 P45 o výkonu 515 kW. Dále byl použit monokulární zaměřovač, na rozdíl od binokulárního u předchozí verze.

Plánovány byly i modely s kanonem 7,5 cm KwK 42 L/70 s upravenou věží firmy Rheinmetall (prototyp Ausf. H2) a s delším kanonem 8,8 cm KwK 43 L/71 (ten byl potom použit u Tigeru II).

26. února 1944 Hitler zrušil u modelů Tiger a Panther označení římskými čísly a Tiger Ausf. H1 navíc přejmenoval na Ausf. E (PzKpfw Tiger Ausf. E).

V srpnu 1942 byla navíc zadána záložní objednávka firmě Porsche na 90 kusů jejího modelu VK 4501 (P). Tyto tanky byly později přestavěny na stíhače tanků Ferdinand (Elefant).

Tank Tiger se vyráběl dva roky od srpna 1942 do srpna 1944, kdy na něj navázal těžší Tiger II s šikmo skloněným pancéřováním. Celkem bylo vyrobeno 1350 tanků Tiger. Několik Tigerů měly ve výzbroji armády Itálie a Maďarska.

Modifikace tanku Tiger

• Velitelské PzBfWg Tiger (SdKfz 267 a SdKfz 268) - velitelské tanky SdKfz 267 byly vybaveny radiostanicemi FuG 5 a FuG 7 pro komunikaci na úrovni praporu a roty, SdKfz 268 měly radiostanice FuG 5 a FuG 8 pro spojení s plukem a divizí. Pro instalaci druhé radiostanice byl demontován jeden kulomet MG 34 a snížen počet nábojů. SdKfz 268 se daly rozeznat podle hvězdicové antény radiostanice FuG 8, FuG 5 a FuG 7 měly standardní prutové antény. Vyrobeno bylo asi 85 velitelských Tigerů.

• Vyprošťovací Bergepanzer Tiger - několik Tigerů bylo přestavěno na vyprošťovací vozidla

• Panzerjäger Tiger (P) Ferdinand (SdKfz 184) - těžký stíhač tanků na podvozcích Tigeru od firmy Porsche (VK 4501 (P) se šesti pojezdovými koly) s hmotností 68 tun. Byl vybaven kanonem 8,8 cm PaK 43/2 L/71. Čelní pancéřování mělo tloušťku 200 mm, max. rychlost byla 20 km/h.
  
  Stíhač tanků Ferdinand

  Ferdinand neměl žádnou další výzbroj, což byla velká nevýhoda. Až v roce 1944 byl při modernizaci Ferdinandů přidán jeden kulomet MG 34 a jméno bylo změněno na Elefant. Hitler dokonce plánoval model Elefantu s hmoždířem ráže 210 mm. Ferdinand/Elefant se vyráběl pouze v roce 1943 a bylo vyrobeno 90 kusů.

  
  Ferdinand

• Sturmtiger - 68 tunová obluda na podvozku Tigeru jejíž výzbrojí byl raketomet RW 61 a jeden kulomet MG 34. Čelní pancíř Sturmtigeru byl až 150 mm silný. Vyrobeno bylo asi 20 kusů v letech 1943-1944. Sturmtiger vycházel z projektu Sturmpanzeru VI Bär, který měl být vyzbrojen kanonem ráže 305 mm. Projekt Bär nebyl nikdy uskutečněn, ale plán mohutné nástavby na podvozku Tigeru byl využit právě pro Sturmtiger s Rakettenwerferem 61 ráže 380 mm. Celkem vezl 14 raket, jejichž účinek byl mimořádně ničivý.

Byla plánována i verze Tigeru s plamenometem (flammtiger).

Bojové nasazení

Poprvé byly tanky Tiger nasazeny v září 1942 v nevhodném bažinatém terénu v okolí Leningradu. Mnoho tanků bylo zničeno a mnoho trpělo mechanickými poruchami. Jinak ale jeho 88 mm kanon byl schopen likvidovat sovětské T-34 na střední vzdálenost. Problémem byla velká váha tanku a spotřeba paliva, která nedovolovala nasazení v delších taženích.

V červenci 1943 byly tanky Tiger použity u Kurska. Premiéru zde měly i stíhače tanků Ferdinand. Nasazení Ferdinanda skončilo katastroficky. Ferdinand neměl žádnou vedlejší výzbroj a proto se stával lehkou kořistí sovětské pěchoty. Tanky Tiger, pokud netrpěly mechanickými poruchami, se ukázaly v poměrně příznivém světle. Tiger používalo i německé tankové eso Michael Whitmann.

Tiger byl dále nasazen v Normandii v létě 1944 a během onfezivy v Ardenách v prosinci 1944, kde se ukázala jeho nevýhoda, příliš velká spotřeba paliva a krátký jízdní dosah.

Technická data

Technická data
Posádka	5 mužů (velitel, miřič, nabíječ, řidič, střelec)
Hmotnost	56 780 kg
Rozměry	délka 8450 mm (samotná korba 6320 mm), šířka 3700 mm, výška 2930 mm
Pancéřování	25 až 110 mm
Pohon	dvanáctiválec Maybach HL 210 P45 (nebo HL 230 P30) chlazený kapalinou
Výkon motoru	515 kW při 3000 ot/min
Max. rychlost	38 km/h na silnici
Dojezd	140 km po silnici, 100 km v terénu
Překonávání překážek	stěny 80 cm, brody 120 cm, okopy 230 cm, stoupání 70%
Výzbroj	kanón 8,8 cm KwK 36 L/56 s 90 náboji, náměr -9 stupňů až +10 stupňů, dva kulomety MG 34 (ráže 7,92 mm) s 4800 náboji, vrhač granátů ráže 92 mm