Tábor lidu Národní obce fašistické v Týně nad Vltavou 17. dubna 1932

ÚVODNÍ SLOVO

Před samotným textem věnujte prosím pozornost následujícím odstavcům, s jejichž pomocí získáte - alespoň doufám - základní informace týkající se českého fašistického seskupení z doby jeho existence.

Úspěch tzv. pochodu na Řím, kdy fašisté převzali moc v Itálii (28. řijna 1922), aktivoval zárodečné skupiny podobných hnutí po celém světě. Počátky společenského jevu, který je v české historiografii souhrnně označován jako "Český fašismus", můžeme sledovat již od r. 1921, kdy se začalo formovat radikálně národní (nacionální) Národní hnutí, jehož členové se rekrutovali zejména z řad Československé národní demokracie (ČsND), ale i z dalších stran politického spektra, též z Československé strany národně-socialistické a také z řad rozbité Družiny československých legionářů. Ovšem nelze si představovat, že od tohoto roku v ČSR v početnější formě existovala nějaká hnutí hlásící se přímo k fašismu. Jisté otevřené sympatie se projevily až po zmíněném "Pochodu na Řím" na podzim 1922. Následkem této události se veřejnosti představilo Národní hnutí, ve stejné době, kdy se ustanovila i další dvě seskupení, která měla v budoucnosti položit základ organizace Národní obce fašistické. Jedním z nich bylo na rozdíl od Národního hnutí méně početné, za to však radikálnější, hnutí Červenobílých udržující – alespoň v počátcích – poměrně přátelské vazby k Národnímu hnutí. Třetím uskupením byla skupina kolem periodika Hanácká, později Národní, republika vydávaného v Holešově redaktorem Robertem Machem s názvem Českoslovenští fašisté (často označované jak archivních pramenech, tak i v literatuře jako „moravští fašisté/fascisté“).

Dalším impulsem pro zmíněné skupiny byl atentát na tehdejšího ministra financí a místopředsedy ČsND Aloise Rašína v lednu roku 1923, který provedl mladý anarchista a bývalý komunista. I to byl důvod, proč zprvu získávala výše zmíněná nacionální hnutí (v této době zejména Národní hnutí) širší podporu mezi příslušníky ČsND a profilovala se jako protikomunistické organizace. V období let 1923-1926 se zmíněné organizace různě slučovaly, aby při sloučení vzniklo další hnutí nespokojenců s původním názvem jednoho z bývalých hnutí. Teprve 23. března 1926 došlo k definitivnímu sloučení a vzniku jednotné organizace s novým názvem Národní obec fašistická. Do čela organizace se v r. 1927 postavil bývalý významný legionářský generál Radola Gajda. Cílem N.O.F. bylo vybudování totalitního stavovského státu, podle vzoru fašistické Itálie. Největší rozmach zaznamenala N.O.F. v době hospodářské krize zejména na zemědělském venkově, ale dokonce i v průmyslových oblastech - jižní Čechy, oblast Pardubic a Hradce Králové, Praha, Brno a Ostrava.

V r. 1929 se N.O.F. zúčastnila voleb společně se stranou bývalého národního socialisty a také tzv. „Muže 28. října“, Jiřího Stříbrného. Za významný bod činnosti N.O.F. je považován tzv. Židenický puč (přepadení brněnských kasáren v lednu 1933 členy dvou brněnských jednot N.O.F.). Přestože po této události následovaly soudy s hlavními aktéry: vůdcem N.O.F. i dalšími funkcionáři (nejen na Brněnsku, ale po celé republice), nikterak se tato skutečnost neprojevila ve volbách r. 1935, kdy strana získala 6 mandátů v Poslanecké sněmovně Národního shromáždění Československé republiky. V době tzv. Mnichovské krize vystupovali fašisté zcela jasně pro obranný boj. V období tzv. druhé republiky (1938-1939) se ve straně nejvíce projevila protižidovská nálada (je nutné si uvědomit, že protižidovský byl program N.O.F. již v době první republiky) a došlo k několika antisemitským incidentům (napadením).

V březnu 1939 se členové N.O.F. domluvili s dalšími extrémně pravicovými uskupeními (např. Vlajka) a utvořili „Český národní výbor“, který měl nahradit dosavadní vládu a měl být hlavním partnerem pro přicházející okupanty. Němci dali přednost dosavadní české politické reprezentaci, a tak se Radola Gajda stáhl do ústraní, když předtím slíbil státnímu prezidentovi Háchovi, že organizaci N.O.F. rozpustí a členy přivede do jediné protektorátní politické strany, Národního souručenství. Některé skupiny fašistů však neuposlechly výzev a utvořily seskupení spíše lokálního charakteru, která se výrazně podílela na kolaboraci s okupanty (Arijská stráž, atp.). Národní obec fašistická byla obnovena v r. 1940 v čele s J. Rydlem (od r. 1941 s A. Břečkou). Již k 1. lednu 1943 však byla činnost N.O.F. definitivně ukončena, protože nacisté chtěli mít v prostoru protektorátu hlavně klid a o české extrémisty neměli zájem.

V rámci N.O.F. existovalo poměrně velké množství různých jednostranně zaměřených organizací. Jmenujme alespoň ty nejznámější: Junáci N.O.F. (s vlastními hodnostmi, předepsanými kroji, atd.), Fašistická pomoc (ženská organizace N.O.F.) a Hospodářská svépomoc.

V případě dalšího zájmu:

• Fargašová, E.: Nástin vývoje organizací českého fašistického hnutí v letech 1921-1929. In: Sborník k dějinám 19. a 20. století, č. 11/1989. s. 135-161.
  
• Kotlán, P.: Fašismus a jeho česká podoba. Přerov. 2001.
• Kučera, O.: Český fašismus 1938-1945. In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004. s. 11-55.
  

„V Týně nad Vltavou mají dne 24. t.m. obecní volby, naši tam samostatně kandidují a proto musíme tam ukázati svoji sílu.“¹

Národní obec fašistická v jihočeském regionu v době hospodářské krize

Když v roce 1926 vznikla politická strana s názvem Národní obec fašistická (dále jen N.O.F.²), byla v Českých Budějovicích dne 30. června 1926 založena jednota N.O.F. České Budějovice.³ V této době začala jednota N.O.F. České Budějovice vydávat svůj vlastní periodický tisk „Stráž národa“. Ona epizoda vydávání tohoto periodika však neměla dlouhého trvání - „Stráž národa“ vycházela jen jeden necelý rok.⁴ V roce 1927 byla ustanovena Krajská rada N.O.F. pro IX. volební kraj České Budějovice. Jejím prvním tajemníkem se stal dosavadní jednatel jednoty N.O.F. České Budějovice Viktor Mrvka. O dva roky později byl na této pozici vystřídán adjunktem státních drah Milošem Svobodou.⁵
Na přelomu dvacátých a třicátých let začalo v jihočeském regionu vznikat velké množství jednot N.O.F. Příčinou byla hospodářská krize na zěmědelsky orientované části jihu Čech (Strakonicko, Písecko, Prachaticko a jiné oblasti). V rámci Krajské rady N.O.F. České Budějovice vzniklo i poměrně velké množství okresních rad (České Budějovice, Písek, Strakonice, Volyně, Vodňany, Trhové Sviny, Sušice⁶, Netolice, Hluboká nad Vltavou, Týn nad Vltavou, atd.), které mezi sebou soutěžily o větší počet nově založených jednot v daném měsíci. Nejsilnější pozice měla N.O.F. na jihu Čech pravděpodobně v okolí města Volyně.⁷
Ke konci roku 1931 a na počátku roku 1932 pronikli fašisté též do okolí města Týn nad Vltavou. V březnu 1932 zde byla dokonce založena okresní rada, jejíž působnost byla vymezena politickým okresem Týn nad Vltavou.⁸ Krajský tajemník Svoboda v korespondenci s Ústředím N.O.F. v Praze použil dokonce přirovnání oblasti Týna nad Vltavou k Volyňsku.⁹ Jen těžko se můžeme dopátrat přesných čísel fašistických členů a příznivců na Vltavotýnsku, ale pro představu uveďme čísla, ke kterým se dostalo zdejší okresní četnické velitelství v říjnu 1932¹⁰:

Obvod četnické stanice	Počet organizovaných členů N.O.F.
Týn nad Vltavou	498
Albrechtice	19
Bzí	44
Koloděje nad Lužnicí	28
Chrášťany	2
Temelín	46
Neznašov	20
celkem	657

Náčelníkem Okresní rady N.O.F. Týn nad Vltavou byl Karel Trůbl a tajemníkem Emil Pisinger. Místní jednotu N.O.F. vedl František Studihrad, místonáčelníkem byl František Blüml, tajemníkem opět Emil Pisinger a funkci pokladníka zastával jeho bratr Václav.¹¹ Jedním z prvních příznivců fašismu ve vltavotýnském okrese byl také důstojný pán děkan Koubek, který byl později jmenován čestným členem místní jednoty.¹²

Přípravy na tábor lidu

Jak již bylo řečeno na počátku roku 1932 začalo v politickém okrese Týn nad Vltavou vznikat velké množství jednot N.O.F. Krajské vedení si od agitace v novém okrese mnoho slibovalo a jelikož se zde měly dne 24. dubna 1932 konat obecní volby, rozhodli se jihočeští funkcionáři N.O.F. uspořádat v Týně nad Vltavou tábor lidu, kterého by se zúčastnil i vůdce strany Radola Gajda (slavný legionářský generál¹³) a další čelní představitelé hnutí. Tábor lidu se měl konat při příležitosti propuštění vůdce N.O.F. z vězení.
Ze strany fašistů byly podniknuty značné přípravy. Vždyť se jednalo o velkou akci s nadějným výsledkem. Tábory lidu pořádali fašisté třeba na Písecku,¹⁴ ovšem tento měl být mnohem větší. Do této doby největší akcí N.O.F. na jihu Čech byl tábor lidu v Husinci konaný dne 5. července 1931. Zmiňovaný tábor byl označován jako I. generální sněm bratrstva N.O.F. v IX. volebním kraji a na stranách „situačních zpráv“ (viz. pozn. 4) mu byl věnován velký prostor.

Zamýšlený tábor lidu v Týně nad Vltavou se měl konat 17. dubna 1932. Radola Gajda měl na jih Čech dorazit už 14. dubna 1932 v 17 hodin. Za pomoci „situační zprávy“ z 12. dubna 1932 si můžeme vytvořit následující harmonogram Gajdova pobytu v jižních Čechách v dubnu 1932¹⁵:

Časový údaj	Program
14. dubna 1932
17.00	příjezd do Českých Budějovic
20.00	členská schůze N.O.F. v Českých Budějovicích
15. dubna 1932
14.30 - 15.00	návštěva jednoty N.O.F. Češňovice
15.30 - 16.00	návštěva jednoty N.O.F. Plástovice
16.30 - 17.00	návštěva jednoty N.O.F. Novosedly
17.30 - 19.30	pobyt ve Vodňanech
od 20.30	schůze N.O.F. v Temelíně
noc z 15. na 16. dubna	Vodňany
16. dubna 1932
14.00 - 14.30	návštěva jednoty N.O.F. Budkov
14.50 - 15.10	návštěva jednoty N.O.F. Vlachovo Březí
15.20 - 15.30	návštěva jednoty N.O.F. Chlumany
16.00 - 16.30	návštěva jednoty N.O.F. Lužiště
17.00 - 17.30	návštěva jednoty N.O.F. Husinec
18.00 - 19.30	večeře ve Vodňanech
20.00	veřejná schůze v Dívčicích a poté i v Protivíně
noc z 16. na 17. dubna	Týn nad Vltavou
17. dubna 1932
od 9.00	tábor lidu v Týně nad Vltavou - viz. Program táboru lidu

Radola Gajda měl cestovat v osobním automobilu značky Tatra „temně višňové barvy“¹⁶. O ubytování a stravu se staraly příslušné okresní rady.¹⁷ Společně s Gajdou dorazili na jih Čech i vrchní rada Šeplavý, redaktor Kučera (z „Fašistických listů“) a řidič Kittler. Tábor měl podle programu probíhat následujícím způsobem¹⁸:

Program táboru lidu v Týně nad Vltavou dne 17. dubna 1932
9.00	shromáždění před hotelem „U Kotců“
9.30	uvítání Radoly Gajdy před hotelem „U Kotců“
9.45	pochod shromáždění přes město na sokolské cvičiště
10.00 - 17.00	tábor lidu
17.00	Gajdův odjezd

Pokud by bylo 17. dubna deštivo, odehrávala by se celá akce v místní sokolovně. Z výše uvedeného je zřejmé, že se jednalo o poměrně velkolepou akci. Proto byly pro členy Junáků N.O.F. vydány pokyny, aby si do průvodu vzali s sebou vlajky a prapory svých oddílů, avšak svoje kroje měli nechat doma - bylo jim nařízeno, aby se akce zúčastnili v občanském oděvu. V průvodu měli utvořit zvláštní cyklistické kolony. Dále byli vyzváni všichni legionáři - členové N.O.F. - aby se pochodu zúčastnili v uniformách jako Radola Gajda.

Průběh akce

Nyní se přesuňme k samotnému průběhu. Velmi zajímavé líčení této akce  nalezneme v kronice města Týn nad Vltavou,¹⁹ a proto ocitujme kompletní zápis:

„Dne 17. dubna 1932, tedy týden před volbami do obecního zastupitelstva přijel do Týna vůdce fašistů Gajda ve vojenské uniformě generála r.l. (ruských legií - pozn. autora). Fašisté z jižních Čech sjeli se do Týna a uspořádali průvod z nádraží městem a na sokolské cvičiště. Poněvadž jméno Gajdovo bylo známo z novinářských zpráv o jeho soudním procesu (míněna je zřejmě tzv. Gajdova aféra²⁰ - pozn. autora), občané si vypravovali i o jeho dobrodružných kouscích, bylo při průvodu i pak na sokolském cvičišti tísíce zvědavců z Týna, okresu i okresů sousedních. Chtěli viděti a slyšeti Gajdu. Tábor lidu zahájil Emil Pisinger, čelný fašistický funkcionář v našem okrese, představil zástupu vůdce Gajdu a s nadsázkou mluvil o jeho zásluhách.

Pak vystoupil na řečnickou tribunu Gajda a celkem střízlivě vylíčil program fašistů: Chtějí býti pokračováním legií. Povedou boj proti nepříteli vnějšímu i vnitřnímu. Heslem jejich je: Bůh, vlast, národ. Chtějí prospěti všem vrstvám. Naše země je bohatá, ale nechceme, aby na jedné straně bylo bohatství, na druhé hlad a bída. Chtějí pořádek, poctivé lidi na vedoucí místa, spravedlnost ke všem. Řeč svou pak zakončil slovy: Nejsme proti státu, jen proti těm, kteří nepracují tak, jak by měli. Blaho státu je nám nejvyšším zákonem. Přirozeně, že tato hesla našla ohlas v zástupu a straníci Gajdovi je uvítali hlučným potleskem.

Následovala řeč fašistického předáka vrch. rady Šeplavého, který promluvil o příčinách hospodářské mizerie, kterou vidí v tom, že 1. vláda plýtvá penězi poplatníků, 2. provádí špatnou národohospodářskou politiku, 3. státní podniky nejsou správně spravovány, 4. zastoupení v cizině není na výši doby, 5. dodávky dějí se pod vlivem stran a jednotlivců. Těchto pět bodů pak řečník obšírně rozvedl používaje silných výrazů, z nichž např. jeho výrok „je všude příliš mnoho hnoje“, nebyl výrokem nejsilnějším.

Další řečník fašistický redaktor Kučera líčil zástupu, jak v Gajdovi povstal nám nový Žižka a přirovnával Gajdovu čepici trestaneckou k čepici Husově.

Zahradník Princ z Vodňan (náčelník Okresní rady N.O.F. Vodňany - pozn. autora) slíbil „bratru vůdci“ jménem fašistů: My Ti přísaháme, že tě neopustíme a postavíme Tě na to místo, o které Tě korupčníci a zloději okradli.

Posledním řečníkem byl rolník a legionář Hradský ze Zbudova (funkcionář jednoty N.O.F. Volyně - pozn. autora), který si přál, abychom našli vůdce, který by nás vyvedl z bahna židovsko-německého. Zapěním hymny „Hej, Slované!“²¹ byl tábor skončen.“

Z tohoto zápisu je zřejmé, že fašisté tímto táborem lidu na svou stranu získali některé nerozhodnuté voliče a dokonce i některé budoucí členy a funkcionáře.²² Překvapivá je zejména snaha přesvědčovat, že N.O.F. záleží na Československé republice a nijak nelegálně se o převzetí moci nesnaží. Ta je patrná zejména v pozdější době²³ - po tzv. Židenickém puči²⁴ z ledna 1933.
Pro srovnání ocitujme část článku z jihočeského listu národních socialistů, „Stráže lidu“, který se rovněž o táboru lidu ze 17. dubna 1932 zmiňuje²⁵:

„V neděli 17. dubna 1932 uspořádali fašisté do Týna vpád s p. Geidlem s tímto veseloherním programem: „Hej, Slované!“, uvítací řeč, p. Pissinger (chyba ve jménu, správně psáno Pisinger - pozn. autora), odevzdání kytice br. „Vůdci“ R. Geidlovi, k tomu zahrála hudba „Jenom ty mně, můj koníčku, pěkně nes“, pak slavnostní odevzdání kytice „Vůdci“, odjezd v osobních autech „br. generála“, pak na tábor lidu, kde nastalo veliké nadávání na politické strany, parlament, zlodějny a lumpárny, poté následovalo druhé „Hejslovanění“ a odchod s praporem k domu p. Pissingra.“

Závěrem můžeme konstatovat, že vytýčený cíl fašistů „ukázati v Týně naši sílu“²⁶ a ovlivnit tak blízké volby byl splněn, což evidentně dokládá i tento článek národních socialistů, kteří před volbami nepořádali žádnou velkou akci a dle svých slov se spoléhali na „zdravý rozum převážné části obyvatel“²⁷.

Obecní volby v Týně nad Vltavou

Volby se konaly přesně o týden později, než tábor lidu, tj. v neděli 24. dubna 1932. Voliči ukázali, že sázka národních socialistů na „zdravý rozum“ nebyla nejlepší volba. Ostatně, podívejme se na výsledek voleb²⁸:

Politická strana	Počet zástupců v obecním zastupitelstvu29
Národní obec fašistická	7
Československá národní demokracie	5
Československá strana národně-socialistická	3
Komunistická strana Československa	3
Živnostensko-obchodnická strana středostavovská	3
Československá sociálně demokratická strana	2
Československá strana lidová	2
Nepolitické sdružení občanů malostranských	2
Republikánská strana	2
Sdružení úředníků, učitelů a zřízenců	1
Skupina majitelů domů	0

Národní obec fašistická se umístila na prvním místě a Emil Pisinger se stal I. náměstkem Týnu nad Vltavou,³⁰ když byl starostou opět zvolen Josef Procházka, příslušník národní demokracie. Dalšího zástupce - Františka Studihrada - měla N.O.F. mezi sedmi radními.

Výsledek voleb reflektoval mimo jiné i jihočeský list sociální demokracie („Jihočech“) v článku s příznačným názvem „Poučení z vltavotýnských voleb“³¹:

„V neděli konali se v Týně nad Vltavou obecní volby, které skončily vítězstvím krajních křídel našeho politického života, fašistů a komunistů. Všechny politické strany, sociální demokracii nevyjímaje, utrpěly zde citelné porážky, fašisté vstupují na radnici jako nejsilnější strana, značný zisk vykazují vedle nich jen komunisté. Vítězí tedy krajní extrémy pravé i levé. Třebas že vltavotýnské volby nelze sevšeobecňovati a posice fašismu a komunismu v Československu daleko není taková, aby mohla vážně ohrožovati vývoj našeho demokratického prostředí, nelze přece jen zavírati oči před tím, co tyto volby nám ukázaly. Voličové v Týně, pokud volili fašisty a komunisty, nejsou ani fašisté, ani komunisté. Jsou to kruhy, které se potácí v politickém myšlení a jsou dnes tu, zítra jinde, podle toho, kdo jim víc slibuje a kdo víc dovede nadávat, nebo sociálně slabým vyhrožovat.“

Z voleb bylo jasné, že strany podcenily předvolební agitaci, organizování schůzí a dalších akcí pro občany. Socialistické strany se soustředily na oslavy 1. května 1932 (např.: v časopisu „Jihočech“ bylo oslavám věnováno 5 plných stran textu) a předvolební agitaci tak možná zanedbali. Síla N.O.F. však neměla nijak dlouhého trvání. Její pozice byla po tzv. Židenickém puči značně podlomena různými vyšetřováními a soudními procesy.

Dozvuky táboru lidu je však možné vypozorovat ještě v průběhu roku 1932. Dne 28. srpna 1932 chtěli fašisté uspořádat sjezd v Týně nad Vltavou, který však nakonec nebyl místním okresním úřadem povolen.³²

Dodatek

Není v mých silách zapracovat do tohoto článku (který mapuje jen nepatrný střípek z historie N.O.F.) takový poznámkový aparát, abych ho mohl považovat alespoň za dostatečný. Pokud je Vám - jako čtenáři - něco z textu nejasné, rád byste se dozvěděl něco více o různých organizacích v rámci N.O.F., či událostech, atd., využijte prosím možnosti vznést dotaz a my (redakce webu) se Vám pokusíme dotazy zodpovědět.

Podrobnější text viz BALOUN, Pavel: Tábor lidu Národní obce fašistické v Týně nad Vltavou 17. dubna 1932. In: Výběr (časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech), roč. 46, č. 1 (2009), s. 17-33.

Unikátní snímek z akce lze nalézt: SUDOVÁ, Martina: Tábor lidu Národní obce fašistické v Týně nad Vltavou. In: Vltavín, roč. 18, č. 8 (2008).

Zdroje

1.) Archivní prameny

• SOkA České Budějovice, fond OÚ České Budějovice, presidiální spisy
• SOkA České Budějovice, fond OÚ Týn nad Vltavou
• SOkA Písek, fond OÚ Písek, presidiální spisy
• SOkA Strakonice, fond OÚ Strakonice, presidiální spisy

2.) Dobový tisk

• Jihočech, duben 1932 
• Hlas lidu, duben 1932 
• Republikán, duben 1932 
• Stráž lidu, duben 1932 
• Stráž národa (torzo - č. 3 a 4 - ze SOkA České Budějovice)

3.) Literatura

• Gregorovič, M.: Kapitoly o českém fašismu. Praha. 1995.
  
• Klimek, A. a Hofman, P.: Vítěz, který prohrál. Praha. 1995.
• Pasák, T.: Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. Praha. 1999.
• Pejčoch, I.: Židenický puč. In: Historie a vojenství, č. 4, 2006.
  

Poděkování

Rád bych poděkoval všem pracovníkům a pracovnicím výše uvedených archivů, včetně Městského muzea Týn nad Vltavou, za jejich ochotu. Za radu, kde hledat informace k činnosti N.O.F. na jihu Čech, děkuji Mgr. Leoši Nikrmajerovi z Jihočeského muzea. Děkuji také Honzovi M., který mi pomohl při psaní úvodu. V neposlední řadě děkuji všem, kteří mě pobízeli do psaní (Jakub Skalický, Dzin a další).

---

Poznámky:

1) Státní okresní archiv (dále jen SOkA) Strakonice, fond Okresní úřad (dále jen OÚ) Strakonice, presidiální spisy, karton č. 43, opis situační zprávy Krajské rady N.O.F. pro IX. volební kraj (dále jen situační zpráva) č. 9/II ze 17. dubna 1932. ↑ Návrat do textu
2) Jelikož v dobových materiálech najdeme jak zkratku N.O.F. tak i NOF, je v podstatě jedno jaký tvar uvádíme. Tvar NOF používal ve svých pracích například historik Tomáš Pasák (třeba: Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945). V nejnovější práci k tématu českých fašistů - Pejčoch, I.: Židenický puč. In: Historie a vojenství, č. 4, 2006. - se setkáme se zkratkou N.O.F. Já jsem se rozhodl používat tvar N.O.F., protože je v archivních materiálech přeci jen o něco více častější než NOF. ↑ Návrat do textu
3) Dne 30. června 1926 byla v Českých Budějovicích konána důvěrná schůze v sále „U Hromádků“ za účasti člena Direktoria N.O.F. Tesárka. Do čela budějovické jednoty se postavil Ing. Roedl a jednatelem se stal Viktor Mrvka. SOkA Strakonice, fond OÚ Strakonice, presidiální spisy, karton č. 43, situační zpráva č. 17 z 11. května 1931. ↑ Návrat do textu
4) Na vydávání tiskoviny „Stráž národa“ navázala Krajská rada N.O.F. České Budějovice sestavováním tzv. „situačních zpráv“. Tyto tiskopisy obsahovaly pokyny pro jednotlivé jednoty i okresní rady patřící do působnosti Krajské rady N.O.F. České Budějovice. V průběhu roku 1932 se jihočeští fašisté usnesli, že obnoví vydávání periodika - navážou na „Stráž národa“. Různými sbírkami a dary získali peníze na koupi tiskárny a začali vydávat tisk s názvem „Český jih“, později „Fašistický jih“. Ani vydávání tohoto periodika nemělo dlouhého trvání. Dne 20. října 1933 byla Krajským soudem v Českých Budějovicích vyslovena přípustnost zastavení časopisů, včetně „Fašistického jihu“. SOkA České Budějovice, fond OÚ České Budějovice, presidiální spisy, karton č. 41, spis č. 44 140. ↑ Návrat do textu
5) Miloš Svoboda se narodil 2. května 1903 v Rokycanech. Jeho matka Vilemína byla sestrou Jana Scheinosta - jednoho z čelních představitelů N.O.F. ve dvacátých letech minulého století. Miloš Svoboda zastával funkci tajemníka budějovické Krajské rady N.O.F. od léta do r. 1929. Když se stal v r. 1931 jejím náčelníkem Václav Panuška (mimochodem vlivný americký imigrant, který udržoval velmi dobré styky s Dr. Perglerem - v r. 1929 byl zvolen do Národního shromáždění za stranu „Liga proti vázaným kandidátkám“ často trefně přezdívané „Liga šejdrem“ - a který v době první světové války pomáhal T. G. Masarykovi v USA), Svoboda de facto vykonával tuto funkci za něj. SOkA České Budějovice, fond OÚ České Budějovice, presidiální spisy, karton č. 40, opis výslechu Miloše Svobody z 1. února 1933. ↑ Návrat do textu
6) Od 1. srpna 1931 přešla Okresní rada N.O.F. Sušice pod působnost nově utvořené Krajské rady N.O.F. v Plzni. Nicméně fašisté ze Sušice a okolí udržovali velmi těsné styky i s Krajskou radou N.O.F. v Českých Budějovicích. O tom svědčí i fakt, že nadále odebírali „situační zprávy“ budějovické rady. SOkA Strakonice, fond OÚ Strakonice, presidiální spisy, karton č. 43, situační zpráva č. 1/II z 1. srpna 1931. ↑ Návrat do textu
7) Toto tvrzení můžeme dokladovat třeba počtem oddílů Junáků N.O.F. (organizace N.O.F. polovojenského charakteru s vlastní přísnou disciplínou, hodnostmi, kroji, atd. navazující na předchozí Obranu N.O.F. - dalo by se použít i srovnání s německými oddíly SA, Sturmabteilung) spadající pod velení Okresního náčelnictva ve Volyni (Okresní náčelník: František Bače), které disponovalo 14 oddíly Junáků N.O.F., což je téměř stejný počet oddílů, které byly ustanoveny v obvodu celého kraje Brno. SOkA Strakonice, fond OÚ Strakonice, presidiální spisy, karton č. 43, opis rozkazu Náčelnictva Junáků N.O.F. ze dne 13. dubna 1932. ↑ Návrat do textu
8) SOkA Strakonice, fond OÚ Strakonice, presidiální spisy, karton č. 43, situační zpráva č. 8/II z 20. března 1932. ↑ Návrat do textu
9) Ve stejném dopise Svoboda žádal o zřízení okresních rad v Týně nad Vltavou a v Bernarticích pro politický okres Milevsko. V Milevsku byla nakonec zřízena samostatná krajská rada. SOkA České Budějovice, fond OÚ České Budějovice, presidiální spisy, karton č. 40, opis dopisu Krajské rady N.O.F. České Budějovice Ústředí N.O.F. Praha ze dne 4. března 1932. ↑ Návrat do textu
10) SOkA České Budějovice, fond OÚ Týn nad Vltavou, karton č. 16, hlášení Okresního četnického velitelství Týn nad Vltavou ze dne 27. října 1932. ↑ Návrat do textu
11) SOkA České Budějovice, fond OÚ Týn nad Vltavou, karton č. 17, výslechy fašistických funkcionářů v okrese Týn nad Vltavou ve dnech 8. a 9. února 1933. ↑ Návrat do textu
12) tamtéž, zpráva o průběhu šetření policejního rady Dr. Preiningera s funkcionáři N.O.F. v politickém okrese Týn nad Vltavou. ↑ Návrat do textu
13) Radola Gajda (vlastním jménem Rudolf Geidl) sloužil v první světové válce v československých legiích v Rusku, kde se značně vyznamenal. Jeho život je dodnes pln otazníků a jen těžko můžeme tohoto muže posuzovat dnešníma očima. Po válce zastával až do svého odsouzení, degradace a odchodu z armády (tzv. Gajdova aféra) funkci náčelníka hlavního štábu československé armády. Poté se stal vůdcem N.O.F. Více viz. Klimek, A. a Hofman, P.: Vítěz, který prohrál. Praha. 1995. ↑ Návrat do textu
14) Například tábor lidu v Bílsku pořádaný N.O.F. dne 23. srpna 1931 za účasti 180 osob. SOkA Písek, fond OÚ Písek, presidiální spisy, karton č. 56, policejní relace o průběhu táboru lidu. ↑ Návrat do textu
15) SOkA Strakonice, fond OÚ Strakonice, presidiální spisy, karton č. 43, situační zpráva č. 9/II z 12. dubna 1932. ↑ Návrat do textu
16) tamtéž. ↑ Návrat do textu
17) Dne 14. dubna a 15. dubna 1932 hradila náklady Okresní rada N.O.F. České Budějovice, následující den rada ve Vodňanech a 17. dubna 1932 rada v Týně nad Vltavou. Všechny zmíněné rady se též musely postarat o zajištění garáže a dostatečného množství benzinu pro Gajdův automobil. SOkA Strakonice, fond OÚ Strakonice, presidiální spisy, karton č. 43, situační zpráva č. 9/II z 12. dubna 1932. ↑ Návrat do textu
18) tamtéž. ↑ Návrat do textu
19) Městské muzeum Týn nad Vltavou, kronika Týna nad Vltavou, s. 607-608. ↑ Návrat do textu
20) Více viz. Šedivý, I.: Gajdova aféra 1926-1928. In: Český časopis historický, č. 4, 1994. ↑ Návrat do textu
21) Píseň „Hej, Slované“ můžeme označit za hymnu českých fašistů. Původně byla určena jako hymna všech slovanských národů, vznikla v mnoha jazykových mutacích v 19. století, a tak v některých státech platí jako hymna dodnes (např.: v Polsku). Kromě této skladby používali fašisté ještě další písně. Kupříkladu na hudbu písně „Pod tím naším okénečkem“ složili text s názvem „Přijde Gajda od Zborova“. SOkA České Budějovice, fond OÚ České Budějovice, presidiální spisy, karton č. 42, oběžník Presidia Zemského úřadu v Praze č. 3 024 (17. ledna 1934). ↑ Návrat do textu
22) Bohuslav Lokvenc, Jan Holý a Eduard Panský shodně doznali, že se členy N.O.F. stali právě 17. dubna 1932. SOkA České Budějovice, fond OÚ Týn nad Vltavou, karton č. 17, opisy výslechů zmíněných členů N.O.F. z února 1933. ↑ Návrat do textu
23) S touto snahou se můžeme setkat například při oslavách svátku 28. října 1933 ve Strakonicích, kdy se členové N.O.F. rozhodli zúčastnit oslav nikoli samostatně, ale společně s ostatními organizacemi. SOkA Strakonice, fond OÚ Strakonice, presidiální spisy, karton č. 44, dopis Krajské rady N.O.F. České Budějovice Okresnímu úřadu Strakonice z 24. října 1933. ↑ Návrat do textu
24) Více viz. Pejčoch, I.: Židenický puč. In: Historie a vojenství, č. 4, 2006. ↑ Návrat do textu
25) Stráž lidu, 19.4.1932, č. 30, s. 1. ↑ Návrat do textu
26) SOkA Strakonice, fond OÚ Strakonice, presidiální spisy, karton č. 43, situační zpráva č. 9/II z 12. dubna 1932. ↑ Návrat do textu
27) Stráž lidu, 19.4.1932, č. 30, s. 1. ↑ Návrat do textu
28) Městské muzeum Týn nad Vltavou, kronika Týna nad Vltavou, s. 608. ↑ Návrat do textu
29) Do městského zastupitelstva bylo zvoleno 30 zástupců: František Studihrad (N.O.F.), Emil Pisinger (N.O.F.), Karel Jordán (N.O.F.), Ludvík Lhečka (N.O.F.), Jan Blüml (N.O.F.), Josef Brom (N.O.F.), Eduard Panský (N.O.F.), Emanuel Karaus (KSČ), Ludvík Dušek (KSČ), František Smrž (KSČ), Jan Šílený (lid.), Karel Blüml (lid.), František Pisinger (nepol. sdružení občanů malostranských), František Mezek (nepol. sdružení občanů malostranských), Josef Nikolau (nár. dem.), Bohuslav Kučera (nár. dem.), Josef Procházka (nár. dem.), Jan Bartoš (nár. dem.), Albert Liebl (nár. dem.), František Černý (sdružení úředníků, učitelů a zřízenců), Stanislav Sušer (soc. dem.), Antonín Pavlásek (soc. dem.), Eduard Pavlásek (živ.), Matěj Humhej (živ.), František Jelínek (živ.), Jan Stejskal (rep.), Matěj Kadlec (rep.), Josef Urks (nár. soc.), Václav Koleš (nár. soc.) a Václav Nováček (nár. soc.). ↑ Návrat do textu
30) Na tuto funkci však v únoru 1933 rezignoval kvůli tzv. Židenickému puči a následnému šetření v Týně nad Vltavou. SOkA České Budějovice, fond OÚ Týn nad Vltavou, karton č. 17, opis výslechu Emila Pisingera z února 1933. ↑ Návrat do textu
31) Jihočech, 28.4.1932, č. 17, s. 8. ↑ Návrat do textu
32) SOkA Písek, fond Písek, presidiální spisy, karton č. 58, presidiální spis č. 279. ↑ Návrat do textu