Přípravy ke zničení mostu ve Štěchovicích na konci války

Ve třicátých letech dosáhlo evropského věhlasu československé mostní stavitelství. Tento obor měl na našem území dlouhou a úspěšnou tradici. S rozvojem nových materiálů (zejména beton a železobeton), technologií (letmá betonáž, posuvné skruže a pod.) a konstrukčních postupů tak od začátku dvacátého století vyrostly i dovednosti našich mostních stavařů. Z celé řady technických a estetických skvostů dotvářejících krajinu v Československu se v tomto článku krátce podíváme na část osudů jednoho krásného a technicky zajímavého mostu.

Pro převedení dopravy přes Vltavu mezi Štěchovicemi a Brunšovem (na místě původního přívozu) vyprojektoval ing. Miloslav Klement elegantní a na svou dobu technicky nesmírně pokrokovou železobetonovou konstrukci mostu. Stavbu provedla v letech 1937-1939 (22 měsíců) firma vedená ing. J. Kindlem. Slavnostní otevření mostu se konalo 20. května 1939.

Z technického hlediska je most tvořený dvěma dutými železobetonovými parabolickými oblouky, navzájem propojených šesti příčnými ztužidly (rozpěrami). Každý oblouk při výšce téměř 12 m nese na čtrnácti ocelových táhlech s roztečí 6 m mezilehlou vydutou (stoupání směrem ke středu mostu činí cca 5%) mostovku o šířce 9,2m. Jejími nosnými prvky je celkem šest spodních podélníků (žeber) – jsou propojeny vždy v místě zavěšení táhel. Původně byla vozovka špalíková, dnes je pochopitelně živičná (asfaltová).

Na svou dobu bylo unikátní rozpětí mostu – Vltavu překonával jediným polem (tedy železobetonovým obloukem) o délce 113,8 metru. Celková délka stavby (včetně krajních ramp) činí 141 m. Šlo o unikát i na evropské poměry.

Projektování i výstavbě byla věnována velká pozornost. Jako příklad lze uvést nejvyšší dosaženou krychelnou pevnost betonu – 678 kg/cm². Nepokulhávalo ani estetické provedení mostu – „vrozená“ elegance a lehkost parabolických oblouků byla ještě zvýrazněna vpadlinami bočních stěn – rozměrově sladěnými se svislými táhly. Celek doplňovalo osvětlení zavěšené na příčných ztužidlech, konstruktivistické zábradlí, hodiny na „štěchovické“ straně, velkorysý nájezdový portál tamtéž a kyklopské (kamenné) zdivo přirozeně přecházející do břehů.

Nadcházející válečná léta ale pro nový most znamenala velmi vážné nebezpečí. Jednak byla nehorázným způsobem okupačními úřady zanedbávána údržba a tímto zejména povrch mostovky značně utrpěl. Co však bylo horší, s blížícím se koncem války rostlo nebezpečí barbarského zničení tohoto mostu.

Pravděpodobnost spojeneckého leteckého útoku byla nevelká, most neležel na žádné strategické dopravní tepně a zásah ze vzduchu by byl spíše náhodný, kdyby osamělý letoun hledal jakýkoli významnější cíl. Mnohem nebezpečnější byly rozkazy velení německých ozbrojených sil o zničení všech významných objektů během ústupu.

Přípravy ke zničení proběhly i na mostu ve Štěchovicích (bohužel neznáme přesnější termín - snad mohlo jít o součást akce ARLZ). Most měl být přetržen na dvou místech – za krajními ztužidly na obou stranách mostu.

Červeně jsou vyznačeny obě místa, kde měl být most přetržen explozí trhavin.

Až potud nic zvláštního. Podivné ovšem je, jak byly německými ženisty do vnitřní strany oblouků mostu vylámány díry pro uložení náloží. Vzhledem k tomu, že beton mostu byl výtečné kvality (doslova a do písmene se na lomu modral) a armáž byla velice hustá a důsledná, to musela být neskutečně náročná práce. Ještě ke všemu byla prováděna zpočátku ručně, pro zrychlení příprav se ale přikročilo k použití malých náloží trhavin!

Dobová fotografie ukazuje díry v oblouku po vodě, pohled ke Štěchovicím.

Pohled na otvor u pravého (brunšovského) břehu směrem po vodě.

Detail vylámaného otvoru, ocelové armatury a třmínky jsou dobře patrné.

Tato práce ale byla prakticky zbytečná, protože oblouky mostu jsou v celé své délce opatřeny průlezy ve vnitřních příčkách, tak jak je to běžné kvůli revizím a údržbě. Tyto průlezy jsou přístupné po jednoduchém vybourání cihelných výplní ve vstupních otvorech pod příčnými ztužidly. Umístění náloží mohlo být tedy podstatně snazší, rychlejší a důslednější.

Dnes už nelze zjistit, zda si tehdy nikdo z německých ženistů nedokázal opatřit plány jen pár let starého mostu, či šlo o prostý projev ignorantství. Zde se nabízí široké pole pro nejrůznější spekulace.

Zajímavé by ovšem bylo zjistit, která jednotka měla zničení mostu vlastně za úkol. Jedna možnost se nám přímo nabízí. V Hradištku, tedy přímo naproti Štěchovicím, byla na konci války dislokována ženijní škola SS (SS Pionierschule Hradischko fungovala od r. 1942). Příslušníci této školy byli od 6. května 1945 nasazení proti pražským povstalcům v rámci Gefechtsverband "Wallenstein".

Vzdor značnému úsilí vynaloženému na přípravu destrukce štěchovického mostu nebyly do připravených otvorů nikdy vloženy nálože. Opět se už asi nedá zjistit proč. Zda tomu zabránily události v Praze, či zda si nikdo z německých ženistů nakonec netroufl zničit most, po kterém ještě mohly ustoupit německé oddíly do americké zóny?

Prakticky ihned po válce se přikročilo k opravě mostu. Vybourané díry pro nálože byly začištěny, armáž opravena, doplněny třmínky a díry zality betonem. Rovněž mostovka se dočkala zasloužené opravy a most tak mohl nadále sloužit silniční dopravě.

Zatím poslední velká oprava mostu proběhla roku 1995. Právě včas, aby most mohl odolat běsnící Vltavě při velké povodni v roce 2002...

Pokud někdy přes most ve Štěchovicích pojedete, dobře si ho prohlédněte a pokuste si představit, kolik lidského umu, dovednosti a kolik práce v sobě tento elegantní most skrývá. A na druhou stranu si představte, že stačilo pár kilogramů trhaviny, několik set metrů drátu, rozbušky a člověk, který by „stiskl knoflík“...

Srovnání dnešního stavu s dobovou fotografií.

Srovnání dnešního stavu s dobovou fotografií.

 

Červeně je vyznačeno jedno z pravděpodobných míst, kde byl v roce 1945 do oblouku vylámán otvor. Stopy po opravě (trhliny a nestejnorodost) jsou patrné.

Červeně je vyznačeno jedno z pravděpodobných míst, kde byl v roce 1945 do oblouku vylámán otvor. Stopy po opravě (trhliny a nestejnorodost) jsou patrné.

Pohled na nosnou konstrukci mostovky u pravého břehu. Pohled po vodě.

Nájezd na most na štěchovickém břehu.

Pohled ze štěchovického břehu směrem po vodě.

Prameny:

• Časopis Veřejná služba technická, ročník 1945, rubrika Mostní hlídka, zde dobové fotografie použité v článku
• Dušan Josef: Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Libri 2002, ISBN 8072770950 (online obdoba téhož vydavatele zde)
• Technické památky IV, Libri 2004, ISBN 80-7277-160-4
• archiv autora

Za upřesnění děkuji Glynwedovi.