Mostní konstrukce Bailey

Tento článek patří do série věnované technikům a jejich dovednostem, v populární naučné literatuře o WWII neprávem opomíjeným. Bez nich by totiž bojující jednotky byly nejspíše jen tlupy vyzbrojené kamením. Článek tak má být alespoň malou splátkou tohoto dluhu.

Druhá světová válka byla více méně válkou "v pohybu". Pozemní armády byly motorizované a vysoce pohyblivé. V literatuře se lze často dočíst o "bleskových postupech" po prolomení obranných linií. Tyto linie se často opíraly o přírodní překážky jako byly hory a především řeky. K důkladně bráněným a hlídaným objektům pak samozřejmě patřily mosty. Mnoho akcí bylo zaměřeno k obsazení mostů umožňujících vlastním jednotkám rychlý postup. Obránci však málokdy váhali se zničením takového důležitého mostu.

Všechny armády měly pro podobné případy ve svých řadách specializované ženijní jednotky vybavené a vycvičené k opravám a výstavbě nových mostů. Často se kromě improvizovaných dřevěných konstrukcí s malou nosností používalo různých prefabrikovaných typizovaných ocelových konstrukcí. Tento článek má podat krátkou informaci o nejrozšířenějších montovaných ocelových mostech soustavy "Bailey" používaných Spojenci.

Konstrukce je pojmenována po britském úředníkovi státní správy, který tuto konstrukci začátkem čtyřicátých let navrhl. Její výroba se pak přesunula za oceán do USA a vzápětí se stala standardním vybavením ženijních jednotek. Použití této konstrukce je doloženo v Itálii, Západní Evropě, CBI i v Pacifiku. Po válce pak bylo mnoho těchto "stavebnic" použito k obnově válkou zničených komunikací a mnohdy slouží dodnes. 

Konstrukce těchto mostů je dobře promyšlená. Základem je svařovaný konstrukční prvek o rozměrech cca 3150x1550x180 mm a hmotnosti okolo 260 kg (viz převzatá ilustrace). Používá se na vodorovné nosníky a teoreticky zřejmě i svislé konstrukce pilířů. Prvek je svařovaný z ocelových profilů a plechových dílců pevnostní řady "52" (mez pevnosti v tahu 520 MPa, to je zatížení cca 52 kg na 1 mm2 průřezu). Horní a dolní pás tvoří dvojice profilů U 4" x 2" (101,6 x 50,8 mm, zhruba naše U 100) otočených stojinami k sobě. Svislice a šikmé zavětrování jsou z profilu I 3" x 1,5" (76,2 x 38,1 mm, zhruba naše I 80), výztuhy na spojích jsou z plechu tloušťky 1/4" (6,35 mm). Tyto prvky se spojují čepy o průměru 48 mm (to kupodivu neodpovídá žádné palcové míře) narážených buď do zesílených konců horních a dolních pásů pro vodorovné napojení, nebo do příčných výztuh mezi pásy pro vertikální napojení těchto prvků.

Základní prvek konstrukce Bailey

Prvky lze montovat a spojovat jak na délku, tak pro zvýšení únosnosti buď nad sebe nebo i vedle sebe. Rozteč mezi hlavními nosníky mostu daná konstrukcí příčníků je cca 3,70 m. Kostra mostovky (vozovky) je tvořena příčníky I 10" (254 mm, cca I 260) položenými na hlavní pásy a podélníky I 3". Kostra mostovky může být namontována jak na horní (výjimečně), tak i na spodní pás. V případě montáže několikapatrového nosníku, pak tedy může být i mezilehlá. Samotná mostovka pak může být např. dřevěná, či z ocelového plechu, trubek, klád a podobně.

Stavebnici pak doplňují další prvky pro krajní pole, svislé výztuhy, ložiska a patřičné nástroje a montážní přípravky. Mosty se montují zpravidla na břehu a vysouvají v ose na protější břeh. Lze je však samozřejmě montovat i letmo a nosníky se dají využít i pro opravy či zesílení stávajících mostních konstrukcí.

Existovaly i "těžší" varianty této soupravy, díly však byly údajně vzájemně zaměnitelné.

Pravděpodobně největší most sestavený ze souprav Bailey byl most u Pontelagoscuro přes řeku Po v Itálii. Jeho délka byla 302m a měl celkem 7 polí.

Při poválečné obnově mostů zničených válkou bylo v Československu použito mnoho těchto souprav. S mosty soustavy Bailey se bylo či je možné setkat například na těchto místech:

• Černvír (okres Žďár nad Sázavou), přemosťoval přes Svratku vedle dochovaného krytého mostu, dnes nahrazen železobetonovým mostem.
• Hradec Králové: "Železňák" přes Orlici spojuje Slezské předměstí a Malšovice
• Klíčov (okres Tachov), krátký most přes Mži
• Most přes Ohři za Karlovými Vary, nedaleko Kyselky - viz fotografie:
  
  
  Most konstrukce Bailey přes Ohři
• Lužec nad Vltavou, zesílení stávajícího ocelového mostu pomocí nosníků Bailey
• Mnichovo Hradiště, již zaniklý most přes Jizeru u bývalé "Fruty", snesen v polovině 90. let
• Návarov, most přes Kamenici, nazývaný UNRRA, má dřevěnou mostovku
• Rusava (okres Kroměříž), most přes říčku Rusavu

Použitá literatura:
Mostní stavitelství I., Technický průvodce svazek 11, kolektiv autorů, druhé rozšířené vydání České matice technické v Praze roku 1949 (zde rovněž seznam další literatury o válečných provizorních mostech)
Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, autor Dušan Josef, nakladatelství Libri v Praze roku 1999