My, již ne zcela nejmladší generace milovníků historie letadel a létání, co jsme vyrůstali na Letectví, ABC a nepříliš velkém množství tak trochu jednostranně zaměřených knih, jsme rozhodně netrpěli přebytkem zcela kladně přijímaných hrdinů kovaných v oboru létání. Málokdo znal Bigglese a jeho kumpány od „velbloudích stíhaček“, k Meresjevovi a Gastellovi jsme přistupovali vlažně a ostražitě, borců ze seriálu Muži na křídlech bylo málo…
Znali jsme Františka Fajtla, ale ten spíše prchal přes Francii, než že by sestřeloval skopčácké nájezdníky. Věděli jsme o Josefu Františkovi, ale jeho postava byla zahalena řadou nejasností a jeho osudy byly obecně málo známé. Jedno jméno ovšem z mého dětství vyčnívá – hrdina španělské občanské války Jan Ferák. Řada mých vrstevníků měla postavenou „jeho“ stíhačku D-510 podle monografie z ABC, znali jsme jeho dobrodružné souboje nad Madridem, četli jsme se zatajeným dechem o náletu na Mallorku, o jeho zajetí i o tragické smrti v Severním ledovém oceánu. Něco takového pochopitelně přetrvá a je bráno jako samozřejmost.
O to záslužnější je mravenčí práce Jiřího Rajlicha a Davida Majtenyiho, kteří se osudem Jana Feráka začali zabývat do hloubky. Asi je na místě uvést, že David M. na toto téma před delším časem uveřejnil na našem webu poměrně rozsáhlou práci. Sám se tehdy vyjadřoval v tom smyslu, že narazil na řadu nesrovnalostí a řadu bílých míst. Zjevně díky tomuto článku se mu ale podařilo navázat některé zajímavé kontakty a vůbec začít velkou věc.
Po několika letech pak v časopise Historie a vojenství vyšel článek [1] od Jiřího Rajlicha a Davida Majtenyiho, který doslova rozmetal „ferákovskou legendu“. Dnes máme v rukou knihu, která toto téma široce rozvíjí a uvádí řadu dalších souvislostí.
Každopádně dosavadní zkušenosti s pracemi dr. Rajlicha jsou až na nečetné výjimky potvrzující pravidlo veskrze pozitivní, kniha má „správnou váhu“ (míněno cca 700 stran) a po letmém prolistování si může být 99 % čtenářů jisto, že nezná nejen 99 % fotografií, ale ani většinu osob a událostí v knize popisovaných.
Právě proto, že jde o téma dnes málo frekventované jak v knihách, tak v časopisech (a musím ironicky poznamenat, že tím pádem i na internetových diskuzních fórech), je hned na úvod knihy shrnuto a zhodnoceno těch několik málo dostupných prací vydaných u nás, které se občanskou válkou ve Španělsku a jejími československými souvislostmi zabývají. Nutno poznamenat, že to případným zájemcům o španělskou občanskou válku uspoří dost zbytečně vynaložené námahy.
Z téhož důvodu pokračuje exkurz do španělských reálií 30. let a člověka trochu mrazí z toho, kam až může dojít mix politiky, katolického náboženství, ateismu, nacionalismu a průměrnosti.
Stejně tak zajímavý je i pohled na tehdejší mezinárodní scénu a reakce velmocí na vyhrocení situace ve Španělsku. Není od věci konstatování, že politika „nevměšování“ londýnského Neintervenčního výboru dohnala legální španělskou republiku do náruče komunistů a Stalina – což bylo to přesně to, co se naopak náramně hodilo do propagandistického krámu nacionalistům a jejich nacistickým podporovatelům – že by další poučení pro dnešek?
Kniha může následujícími stranami dobře posloužit i jako dostatečný zdroj informací o průběhu občanské války samotné a rovněž o genezi legendami opředených interbrigád, o jejich význačných osobnostech a československé účasti v nich. Dostatek místa je věnován význačným postavám (v „rajlichovském stylu“ jsou do řadového textu umně zakomponována kompletní životopisná data), jejichž výběr zahrnuje reprezentativní vzorek komunistických prominentů, stejně jako řadové „fronťáky“ nebo doktora Kriegela s jeho barvitým osudem (ten by ostatně vydal na knihu, kterou by si měli přečíst ti, kterým podle jejich vlastních slov schází pozitivní příklady Čechoslováků).
Až sem by to tedy bylo 180 stran, které by vydaly na knihu samy o sobě. Leč nedosti na tom – to nejzajímavější teprve začíná…
Autoři především velmi důsledně identifikovali Čechoslováky, kteří bojovali ve Španělsku jako letci. A z této pasáže je hodně zřejmé, kolik úsilí bylo přípravě knihy věnováno.
Kapitola o Janu Ferákovi je pochopitelně z velké části obdobná jako původní přelomový článek autorů v časopise Historie a vojenství. Přesto nových informací je dost a Ferákovy osudy se čtou jako nejnapínavější thriller a příběh jeho manželky a malé dcerky by mohl být námětem pro dramatický velkofilm. Každopádně autoři vytěžili asi všechny existující prameny, takže se dozvíme o Ferákově dětství, službě v čs. armádě a neslavném konci této služby, o krátkém civilním životě, o dobrodružné službě ve španělském vládním letectvu, kde dosáhl hodnosti kapitána, ale která proběhla zcela jinak, než jsme se celá léta domnívali. O návratu do ČSR, odkud s manželkou před nacisty uprchl a o zážitcích ze Sovětského svazu… Nemá cenu se tu více rozepisovat o obsahu, raději si to přečtěte sami, opravdu to stojí za to.
V této kapitole je ale i nenápadná větička, která možná jednou také vydá na knihu. V souvislosti se snahami plk. Berounského o sestavení čs. letecké jednotky v SSSR v roce 1942 autoři uvádějí, že určitý počet čs. letců sloužil tou dobou přímo v sovětském letectvu. O pár stránek později je fotografie npor. Jana Šťastného, který v SSSR sloužil několik měsíců jako instruktor a také u 246. IAP na stíhačkách I-16. Dovolím si tady prorokovat, že se na poli historie čs. letectví máme v budoucnu ještě stále na co těšit…
Tragický osud čs. letců plavících se na HMS Edinburgh a HMS Trinidad z Murmansku je asi čtenářům dostatečně znám, takže pasáž je doplněna údaji o obou nešťastných lodích, o zlatém pokladu na palubě Edinburghu a představen je krátce i polkovnik gvardiji Boris Safonov (největší sovětské stíhací eso té doby), který tehdy v kabině Hurricanu a Kittyhawku bránil spojenecké konvoje do Murmanska a zbývalo mu jen pár týdnů života. I z toho je vidět snaha autorů uvést co nejvíce dobových souvislostí.
Další kapitoly se již výrazně méně podrobně věnují dalším osobám z řad čs. letců a leteckých mechaniků, nějak souvisejících se španělskou občanskou válkou. Jsou to postupně Andrej Beleš, Rudolf Bolfík, Jan Dokládal, Karol Gabula-Kříž, Rudolf John, Vincenc Kocman, Karel Král, Josef Soušek, Zdeněk Talaš, Jaroslav Uhlíř, Karel Vejvoda. I zde jsou to osudy různě klikaté a často tragické. Bohužel text už nejde do velkých podrobností a autoři se z nedostatku archivních pramenů věnují spíše kritickému rozboru dostupných údajů o jednotlivých osobách. I to je však přínosné.
Poslední kapitolu autoři věnovali československým letounům, které byly prodány do Španělska a posloužily oběma stranám konfliktu. Jednak se dozvíme leccos zajímavého ze zákulisí dojednání známého obchodu s Letovy Š-231 a Aery A-101 (a byl to pro čs. armádu hodně dobrý „kšeft“), ale především o jejich bojovém nasazení! Velmi zajímavé je konstatování faktu, že Š-231 byl vůbec prvním letounem, který kdy padl za oběť zbraním Messerschmittu Bf 109 ve vzdušném boji. Stalo se tak 6. dubna 1937 a podrobnosti si případně dohledejte v knize sami :-) Prostor je věnován i třímotorovým dopravním Aviím Av-51, které nakonec odvedly na republikánské straně užitečnou práci v dopravě a také jedné Avii BH-33E, která se do Španělska dostala ze stavu belgického letectva.
Krátká pasáž popisuje neúspěšný pokus o prodej velkého množství materiálu čs. armády v období po Mnichovu (např. 100 kusů B-534 apod.) přičemž jsou uvedeny i původní pořizovací ceny (což je, myslím, publikováno v tomto rozsahu vůbec poprvé). V závěru kapitoly se autoři vyčerpávajícím způsobem vypořádali s nepodloženými teoriemi o tom, že by se do Španělska mohla dostat i jediná vyrobená stíhačka Aero A-102.
V přílohách jsou k prostudování tabulky s počty letounů dodaných z různých zemí oběma stranám konfliktu, letouny vyrobené přímo ve Španělsku během konfliktu a rozlišeny jsou i stroje ukořistěné frankisty při námořní blokádě.
Na úplný konec musím napsat, že kniha mne osobně velmi hluboce zasáhla. Nebývá zvykem, že se po přečtení knihy o historii letectví musím nimrat ve své (jinak technokratické a zcela „neduševní“) dušičce, „filozofovat“ při psaní recenze (která tak ve finále vůbec není recenzí) a vůbec se vypořádávat se svými smíšenými pocity. Určitě jsem přišel o Jana Feráka – superkladného hrdinu ze svého dětství. Na druhou stranu jsem si opět a jasně uvědomil, že svět a lidé v něm nejsou černobílí. Jan Ferák (i řada jeho spolubojovníků) měl prostě také své záporné stránky – stejně jako já a vůbec my všichni. Ale v těžkých dobách se postavil na správnou stranu a dal za to svůj život. Je tudíž naděje, že přes všechny naše chyby, máme my všichni šanci, abychom se stali ve své době alespoň trochu kladnými hrdiny. Dnes – a u nás – naštěstí bez toho, že bychom museli přinášet takové strašlivé oběti jako lidé, o kterých je tato úžasná kniha.
[1] MAJTENYI, D. – RAJLICH, J.: Legenda o republikánském leteckém esu Janu Ferákovi. I. část, Historie a vojenství 1/2008, s. 4-34. II. část, HaV 2/2008, s. 4-31.