Čas od času „zabrousím“ na internetové stránky Jihočeského muzea v Českých Budějovicích (dále jen JčM). Při nedávné návštěvě těchto stránek mne zaujalo vydání publikace s názvem „Činnost a vývoj Národního souručenství v Českých Budějovicích v letech 1939-1942“. Autorem publikace je Mgr. Leoš Nikrmajer, zaměstnanec JčM a také autor mnoha článků o Protektorátu Čechy a Morava v regionálních časopisech.1 Dlouho jsem tedy nepřemýšlel a titul jsem si za pouhých 100,- Kč pořídil.

Zevnějšku působí tato kniha jako moho jiných publikací vydaných JčM (např.: Zábranský, J. a Šilha, J.: Cíl České Budějovice. Č. Budějovice. 2007.) — tedy měkké desky šedé barvy, uprostřed s modrým obdélníkem, kde je vepsán název a autor knihy. Ovšem to hlavní leží uvniř.

Nejprve jsem si přečetl úvod a poté rychle listoval na seznam pramenů, přílohy a fotografie. Autor využil hlavně archivní prameny (Národní archiv, Archiv Ministerstva vnitra, Státní oblastní archiv Třeboň a Státní okresní archiv České Budějovice), které doplnil dobovým celostátním a regionálním tiskem. Přílohy obsahují seznamy členů krajského, okresního i místního vedení Národního souručenství (NS). Nejvíce mne však zaujaly tabulky s výsledky náborů do NS na Českobudějovicku, včetně náboru do Mládeže NS. Také přihláška do NS nebo legitimace či náborové letáky jistě pomohou dotvořit si obraz o jediné oficiální straně období Protektorátu Čechy a Morava.

Jen fotografické přílohy mne moc nepotěšily — v knize se nachází jen jedna jediná fotografie (státního prezidenta Emila Háchy). Je opravdu velká škoda, že byl použit jen tento snímek. Ale za cenu stokoruny by už chtěl člověk asi zázraky. Nicméně uvítal bych, kdyby byla kniha dražší a zároveň by obsahovala i více fotografií.

Při čtení knihy jsem s povděkem kvitoval uvedení poznámek přímo v textu „pod čarou“ a nikoli — jak je to neblahým zvykem — na posledních listech publikace, tudíž jsem nemusel neustále zběsile listovat na zadní strany s poznámkami.

Samotný text zabírá 146 stran a je rozdělen do 6 kapitol. Obsah knihy je kvalitní a snad až na jednu malinkou drobnost nemám, co bych mu vytkl.2 Autor věnuje pozornost nejen NS, ale také různým více či méně kolaborantským organizacím, které v Českých Budějovicích fungovaly. Z prvorepublikové a na jihu Čech početné Národní obce fašistické (NOF) se v protektorátu stává na Moravě Národní tábor fašistický (NTF). V jižních Čechách se z Národního tábora a bývalé NOF (v již malé síle) vytváří organizace s názvem Árijská stráž — Čeští fašisté. Údernou složkou této organizace se stala Árijská stráž (ÁS). Podívejme se, jak vypadala přihláška a legitimace člena ÁS, které v knize nenajdeme:


Ukázka přihlášky a legitimace jednoho ze členů Árijské stráže, Františka Kočí ml. (narozen 29. července 1922 v Hluboké nad Vltavou) Společně se svým otcem stejného jména přestoupil k německé národnosti. Dne 27. května 1942 padl v hodnosti Schütze na východní frontě u obce Gussewacha, což je německý přepis jedné z ukrajinských vesnic — za tuto informaci děkuji Glynwedovi. (Zdroj: SOA Třeboň, fond Národní obec fašistická — župní vedení České Budějovice).
Vcelku brzy navázalo budějovické vedení ÁS kontakt s brněnským NTF. ÁS se tedy sloučila s NTF, kde však dlouho nevydržela a v listopadu 1939 vznikl Svaz českých fašistů (SČF). Ani ten ale neměl dlouhého trvání. Přibližně stejně malé podpory jako fašisté se u místního obyvatelstva těšila další organizace — ČNST (Český národně socialistický tábor) Vlajka. Autor se také alespoň částečně zabývá činností Českého svazu pro spolupráci s Němci (ČSSN) a v neposlední řadě také Českým svazem válečníků (ČSV).3

Celkově lze říci, že se autorovi podařilo postihnout situaci protektorátní reality a vývoje Národního souručenství. Je škoda, že kniha je chronologicky omezena na období 1939-1942, nicméně materiály zřejmě neumožňují rozvedení textu i na léta následující. Bohužel existují jen zlomkovité zprávy — např.: v SOA Třeboň, fond Policejní ředitelství České Budějovice, karton 21, IV-A-2.

Publikaci mohu vřele doporučit nejen všem zájemcům o historii jihočeského regionu v době druhé světové války. Možná, že se časem dočkáme navazujícího titulu.

Poznámky:

1.) Jmenujme jen některé:
  • Nikrmajer, L.: České Budějovice v prvním týdnu okupace. In: Výběr č. 1, 1997, s. 28-34.
  • Nikrmajer, L.: České Fašistické hnutí v Č. Budějovicích a jeho činnost za okupace. In: Jihočeský sborník historický, 1999, s. s. 217-236.
  • Nikrmajer, L.: Pátrání po Janu Smudkovi na jihu Čech. In: Výběr č. 2, 1998, s. 95-98.
  • Nikrmajer, L.: Pracovní konference NTF v Českých Budějovicích v červnu 1939. In: Výběr č. 1, 1996, s. 58-61. ↑ Návrat do textu
2.) Na straně 34 v poznámce 88 mne zaujal fakt, že ve výboru NS zasedal také Miroslav Trnka „rolník z Dunajovic na Strakonicku“. Na Strakonicku žádné Dunajovice - pokud vím - nejsou. Leží tam však obec Dunovice, odkud pocházel nechvalně známý poslanec Národního shromáždění republiky Československé v letech 1935-1938 za Národní obec fašistickou (NOF), Matěj Trnka, který ve výboru NS opravdu působil, což autor knihy dokonce sám píše ve článku České Fašistické hnutí v Č. Budějovicích a jeho činnost za okupace. Zřejmě se tedy jedná o malé nedopatření. ↑ Návrat do textu
3.) Krajské vedení Kamarádství (ČSV) v Českých Budějovicích bylo ustanoveno 17. ledna 1942, kdy se konala první schůze - ve 20.00 v hotelu Slunce. Přítomen byl též předseda organizace gen. čet. v. v. Otto Bláha. Do čela budějovické buňky se dostal místní německý aktivista Václav Starý. SOA Třeboň, fond Policejní ředitelství České Budějovice, karton 21, IV-A-2 Situační zpráva z ledna 1942
Více k ČSV viz. Pejčoch, I.: Český svaz válečníků. In: Historie a vojenství č. 1, 2007., s. 16-28. ↑ Návrat do textu