Kniha britského historika se zabývá různými okultními směry a pavědami, které byly inspirací pro pozdější nacistický režim. Na přelomu století byla pro tyto „vědy“, jako astrologie, ariosofie, teosofie apod., v Německu a Rakousku velmi úrodná půda. Průmyslová revoluce bořila starý zaběhaný ráz světa, nastával vzestup nižších sociálních tříd i utlačovaných národů. To v mnoha Němcích vyvolávalo pocit nejistoty a ohrožení. Někteří východisko z této nejistoty našli v pochybných teoriích o světovém židozednářském spiknutí, o nadřazenosti germánské rasy apod.
Počátky ariosofie a armanismu vycházejí z Rakouska, protože zde byly národnostní rozdíly a spory nejmarkantnější.

Kniha je rozdělena do několika kapitol, každá z nich se věnuje některému „odborníkovi“ těchto pavěd. První kapitola popisuje vzestup okultismu v Německu, s důrazem na „dílo“ Heleny Petrovny Blavatské.

Hrdinou další kapitoly je Guido von List, který byl prvním filozofem, který spojil okultní teosofii s völkisch německou ideologií. List tvrdil, že staří Germáni ovládali mystické síly, o které je připravila křesťanská perzekuce a nástup podřadných ras, se kterými se mísili. Zavedl termín „armanenschaft„, což bylo společenství kněží-vládců, kteří ovládali tyto síly. Začal studovat runy, heraldiku, architekturu a tvrdil, že našel v erbech, v architektuře domů apod. zakódovaná znamení toho, že armanismus přežil i staletí křesťanského útlaku. V jeho podání tyto ztracené vědomosti přenášely např. rytířské řády středověku, zvláště si oblíbil templáře.

Na Lista navázal Jörg Lanz von Liebenfels, který spojil dohromady antropologii, zoologii, fyziku a další vědy, čímž vznikla teozoologie. Lanz prosazoval přísný eugenický výběr partnera. Méněcenní jedinci měli být zlikvidováni. Založil také Ordo Novi Templi - řád nových templářů s velmi přísnou hierarchií, jehož se stal velmistrem. Stal se také zakladatelem ariosofie - tu definoval jako „víru v parapsychickou energii identickou s Bohem, která se nejdokonaleji projevuje v plavovlasých Árijcích“. Základním cílem ariosofie mělo být studování rozdílů mezi Árijci a neárijci. Lanz prosazoval rozvrstvení společnosti podle rasové čistoty, vymýcení podřadných ras a založení světové pangermánské říše.

V těchto blouznivých teoriích můžeme nalézt zdroj inspirace pro SS v pozdějších letech.

Předchůdkyněmi NSDAP byly dvě rasistické organizace, které vznikly v Mnichově - Reichshammerbund a Germanenorden, které propagovaly myšlenky Lanze, Lista a jiných ariosofistů a armanistů. Jedna z kapitol je o společnosti Thule, kterou založil Rudolf von Sebottendorff v roce 1918 z Germanenordenu. V roce 1934 vydal von Sebottendorff knihu „Bevor Hitler kam“, ve které tvrdil, že to byl on, kdo přispěl k vítězství nacistického režimu. V roce 1918 koupil mnichovský deník Beobachter, který se později stal oficiálním nacistickým deníkem. Společnost Thule byla prý zdrojem pro Hitlerovu NSDAP. V roce 1918 vytvořila Thule dělnický kroužek - Deutsche Arbeiterverein, ve kterém byl nejaktivnějším členem Anton Drexler. Tento Drexler potom 5. ledna 1919 založil stranu Deutsche Arbeiterpartei (DAP), jejíž členové pocházeli především z řad dělnického kroužku společnosti Thule. Hitler schůzi DAP poprvé navštívil 12. září 1919, jako vojenský špion, který měl stranu sledovat. DAP převzala ze znaku společnosti Thule svastiku. Sebottendorff se po roce 1933 ocitl u nacistů v nemilosti, protože tvrdil, že byl jejich předchůdcem, a proto odcestoval do Turecka. Společnost se rozpadla kolem roku 1925.

Jednou z nejbizarnějších postav nacistického okultismu byl Karl Maria Wiligut - soukromý mág Heinricha Himmlera, pomohl mu např. vybrat řádový hrad SS Wewelsburg a vymyslet různé rituály, které se zde měly provádět. Byl povýšen až na SS-Brigadeführera! V roce 1939 Wiligut ale z SS odešel, když vyšel najevo jeho pobyt v psychiatrické léčebně ve 20. letech. Dokonce i Ahnenerbe (úřad SS pro prehistorický výzkum) ho považoval za blázna.

I když je kniha věnována vlivu různých okultních nauk na nacisty, tak v závěru autor kritizuje některé „historiky“, kteří přeceňují vliv víry v okultní síly na jednání nacistů. Mezi nacisty sice byli lidé, kteří těmto báchorkám věřili, jako Himmler, ale jejich rozhodování se tímto neřídila.

Hitler sice ve Vídni četl Ostaru (Lanzův časopis) a jistě ho tyto báchorky ovlivnily, ale není pravda, jak tvrdí některé publikace, že by navštěvoval společnost Thule, že by byl členem Světlé lóže, že by věřil na sílu svatého kopí apod. Ani výmysly o údajném spojení nacistů s Tibetem nejsou podloženy fakty. Není ani pravda, že by Hitlera nějak okultně ovlivnovali Eckart nebo Haushofer, údajní členové Thule, což se tvrdí v mnoha publikacích. V Mein Kampf navíc Hitler odsoudil tyto „potulné učence“ jako neefektivní bojovníky za německou věc. 

Kniha je velmi dobrá a hlavně založená na faktech. Bohužel překladatelka neodvedla příliš dobrou práci a některé termíny nepřeložila nebo naopak přeložila špatně. Nevím proč nepřeložila běžně v češtině užívaná jména měst Auschwitz (Osvětim), Breslau (Vratislav) nebo jména Charles Martel (Karel Martel), král Heinrich (Jindřich), hohenstauffská dynastie (štaufská). Naopak zbytečně přeložila termín SS-Totenkopfverbände jako SS-svaz umrlčí lebky. Ariánská hereze se v jejím překladu stala „árijskou herezí“....