Tato kniha je vlastně pouze doplňkem předchozích dvou dílů Chruščovových pamětí, které vyšly pouze v angličtině a v devadesátých letech kompletně i v ruštině. Chruščov na konci šedesátých let, kdy už byl odstaven ze všech funkcí, začal tajně diktovat na magnetofonové pásky svoje vzpomínky. Tyto pásky byly později vyvezeny do USA, kde v sedmdesátých letech vyšly dva díly Chruščovových pamětí (Khrushchev Remembers a Last Testament).

Na vyvezených páskách ale chyběly některé části, které byly zjevně záměrně vymazány. Tyto části americkým editorům poskytl Chruščovův syn až v roce 1989. Následující rok potom vyšly jako třetí díl Chruščovových vzpomínek. Tento díl tedy nyní vyšel i v češtině (předchozí dva díly česky bohužel nevyšly a asi ani nevyjdou).

Kniha je poněkud nesourodou směsicí různých vzpomínek, právě těch, které v předchozích dílech chyběly. Týkají se totiž mnoha věcí, které byly v sedmdesátých letech zřejmě ještě příliš problematické. Chruščov např. vzpomíná na karibskou krizi, roztržku s Čínou, maďarské a polské události v roce 1956 apod. Několik kapitolek je věnováno i jeho vztahům k Čechům a Československu. Vzpomínky jsou psány velmi osobitým stylem a mnohé vypovídají o osobě autora. Zároveň je z nich patrno, že Chruščov i na konci svého života plně obhajoval komunistický systém, i přes svou ostrou kritiku Stalina a mnohých chyb, které se udály i za jeho vlastní vlády.

Druhé světové války se v knize týká asi 20 stránek, což není mnoho, ale je zajímavé podívat se, jak Chruščov hodnotil některé události. Popisuje např. jak došlo k podpisu paktu s Německem v srpnu 1939. Podle Chruščova Stalin pojal pakt jako taktický manévr, domníval se, že Hitlera přelstil, když ho obrátil na západ a tím získal čas. Cituje Stalinův výrok, že „Hitler nás chtěl přelstít, ale myslím, že jsme mu vypálili rybník“. Stalin se domníval, že Německo a západní mocnosti se ve vzájemné válce vyčerpají.

Proto byl podle Chruščova Stalin velmi nervózní, když Hitler ve Francii rychle zvítězil. Proklínal Brity a Francouze, že se nechali tak rychle porazit. Uvědomoval si totiž, že nyní bude válka s Hitlerem nevyhnutelná.

Chruščov kritizuje názory, podle kterých německý útok Sověty překvapil. Tento názor měl podle něj pouze ospravedlnit špatnou přípravu sovětské armády, tady Chruščov kritizuje hlavně Vorošilova, který zodpovídal za vyzbrojení Rudé armády. Jak uvádí, každý kdo měl mozek, musel totiž vidět, že válka s Německem je nevyhnutelná.

Co se týká teorií, že Stalin se připravoval na útok proti Německu, v tomto směru Chruščovovy paměti tuto teorii nijak nepodporují. Chruščov naopak uvádí, že Stalin se konfliktu s Německem přímo panicky bál, zejména po zkušenostech z války s Finskem. Údajně se snažil vyvarovat veškerých aktů, které by mohly být vykládány jako provokace a na minutu přesně posílal Němcům hospodářské dodávky.

Jak Chruščov vzpomíná, asi tři dny před německým útokem požádal Stalina, aby ho poslal na Ukrajinu, protože válka vypukne co nevidět. Stalin mu odpověděl, „to je správné, jen jeďte“. Z toho podle Chruščova vyplývá, že i Stalin věděl, že válka je na spadnutí, a proto není možné tvrdit, že šlo o překvapivý útok. Chruščov navíc vzpomíná, že den před útokem obdržel také varování od náčelníka štábu Kyjevského zvláštního vojenského okruhu, že se očekává nepřátelský útok.

Situaci v létě 1941 popisuje jako naprosto katastrofální, nedostávalo se podle něj pušek, tanků ani letadel (přitom SSSR před válkou disponoval obrovským množstvím vojenské techniky). Cituje také Stalinův výrok: „Lenin nám odkázal stát a my jsme všechno prosrali“.

Zajímavá je také jeho vzpomínka na údajný Stalinův pokus o vyjednání míru s Němci, ke kterému mělo podle něj dojít v roce 1942 (tady se Chruščov zjevně plete v datech, k tomuto pokusu došlo už v létě 1941). Do Bulharska měl být podle něj vyslán agent, který měl navázat spojení s Němci. Stalin byl údajně připraven obětovat ve prospěch Německa Ukrajinu, Bělorusko a Pobaltí, tedy území již obsazená Němci. Němci však nijak nereagovali, což je pochopitelné, protože v té době se jim zdálo, že vítězství je na dosah.

Tolik tedy nejzajímavější části Chruščovových vzpomínek na 2. světovou válku.