Dne 19. února 1942 byl ve francouzském Riomu zahájen dlouho připravovaný proces s politickými i vojenskými představiteli Francie na sklonku 30. let 20. století. Cílem vichystického režimu bylo prokázat, že lídři země jednak zanedbali své povinnosti a způsobili tak porážku Francie v květnu 1940, jednak že kvůli vyhlášení války Německu 3. září 1939 byli zodpovědní za rozpoutání obrovského konfliktu (zejména v tomto bodě, který měl zakrýt Hitlerovy agresivní choutky, podporovali soud nacisté).
Před soudem stanuli Léon Blum (premiér v letech 1936-38), Édouard Daladier (premiér 1938-40), Paul Reynaud (premiér v r. 1940), Georges Mandel (ministr vnitra), Maurice Gamelin (generál francouzské armády), Guy La Chambre (ministr letectva) a Robert Jacomet (armádní generální inspektor).
Třebaže hned na počátku vyhlásil předseda Nejvyššího soudu, Pierre Caous, že nejde o proces politický, málokdo tomuto prohlášení věřil. I proto, že obžaloba byla z velké části postavena na údajných zločinech, které se ovšem zločiny staly až za doby vlády ve Vichy a právo tak bylo velmi neobvykle uplatňováno retrospektivně.
Za mezinárodních sympatií se obžalovaným podařilo soud zdržet a obvinění do velké míry vyvrátit, takže sám Hitler v půlce března nařídil ukončení procesu, údajně aby se „předešlo dalším zklamáním“. Soud byl skutečně 14. dubna 1942 odročen, údajně kvůli získání dalších informací, ale obnoven již nikdy nebyl. Formální ukončení přišlo až 21. května 1943.