Železnice v Protektorátu Čechy a Morava

Po vzniku „státní“ formace nazvané Protektorát Čechy a Morava (Protektorat Bőhmen und Mähren) byly bývalé Československé státní dráhy zrušeny výnosem říšského protektora a byly včetně movitého i nemovitého inventáře, financí a archiválií rozděleny mezi nově vzniklé Českomoravské dráhy (BMB – Bőhmisch-Mährische Bahn), Slovenské železnice a Německé říšské dráhy (DR – Deutsche Reichsbahn). BMB byly zřízeny jakožto součást dopravního systému tzv. Protektorátu Čechy a Morava a podléhaly bezprostřednímu dohledu říšskoněmeckých orgánů na základě článku 8 Hitlerova výnosu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Ředitelství drah byla po provedení vnitřních personálních a organizačních úprav zachována.

Současně s tím byli do vedení Českomoravských drah nasazeni státně spolehliví němečtí zaměstnanci, tzv. pověřenci (Beauftragter, Treuhänder) a do jeho organizačně nižších stupňů tzv. důvěrníci (Vertrauensmann), kteří měli za úkol dohlížet na patřičný chod této strategicky důležité organizace. Jejich prostřednictvím a nasazením říšských drážních úředníků na řadě míst byly ČMD plně a ve všech ohledech podřízeny DR, respektive jejich expozituře v Praze. První opravdová personální čistka byla provedena ihned po zřízení Protektorátu a rozdělení ČSD. Při ní německé úřady postupovaly podle předem připravených seznamů stejně jako v jiných státních úřadech a podnicích. Tyto seznamy byly sestavovány dlouhodobě předem za vydatné pomoci německých zaměstnanců bývalých ČSD a obsahovaly tzv. státně podezřelé osoby (Staatsverdächtige Personen). Na ty se pak soustředila pozornost i při propouštění nadbytečných pracovníků.

Počet nadbytečných pracovníků ČSD po Mnichovu byl Ministerstvem dopravy vyčíslen k 31. 1. 1939 na 8 150 osob, z čehož asi 2 440 zaměstnanců se vrátilo ze Slovenska. Řada českých železničářů byla navíc propuštěna pro nadbytečnost až po rozdělení železnic a bylo jim sděleno, že se mohou ucházet o práci u DR v Říši, kde panuje nedostatek personálu. Tam byli pochopitelně posíláni hlavně ti, u nichž se předpokládala nespolehlivost, pokud budou působit v českém prostředí a kteří byli propouštěni už jaksi preventivně, aby styk s Němci byl za druhé republiky pokud možno bezproblémový a „vstřícný“, jak tomu chtěla tehdejší úřední místa. Po ustavení Protektorátu byla nezaměstnanost v Čechách a na Moravě na úrovni cca 100 000 osob. Po zřízení nových pracovních úřadů, umožnění získat zaměstnání v Německu, zavedení nových pracovních knížek (známých jako Arbeitsbuch) a pracovní povinnosti se do června 1939 nezaměstnanost snížila na zhruba 16 000 osob a následně vymizela skoro úplně.

Navíc je třeba dodat, že podle vládního nařízení č. 136/1939 Sb. ze dne 4. července 1939 se na pracovníky BMB v plném rozsahu vztahovala ustanovení o zákazu zaměstnávání osob židovského původu ve veřejnoprávních organizacích, které jistě mělo své konkrétní dopady i na některé zaměstnance BMB.

V pozdější době vzhledem ke množícím se sabotážím na železnici se do odhalování odbojářů bohužel zapojili i čeští konfidenti, jejichž podíl nebyl právě malý, jak dobové dokumenty ukazují. Ale to je již jiná otázka.

Prameny:

• Verordnungsblatt des Reichsprotektors in Bőhmen und Mähren, 1939, č. 2, s. 7-10;
• Výnos Vůdce a Říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava ze 16. 3. 1939;
• Richtlinien fűr die Abgabe und Benutzung der fűr Deutsches Reich in Betrag kommenden, derzeit in Protektorat Bőhmen und Mähren verwährten Archivalien – Úřad říšského protektora č.j. II-B-20604/20606 ze dne 8. 8. 1939;
• Museli pracovat pro Říši – Sborník, SÚA v Praze, Praha 2004, s. 75-81.