Zákřov 1945

Dotaz: Zákřov 1945
Tazatel: Milan Rakušan | Datum: 3. 5. 2009

Jakou roli sehráli vlasovci při Zákřovské tragedii? Kdo byl Hikade?

Autor: Vojtěch Šír | Datum: 8. 5. 2009
Německé bezpečnostní orgány koncem války na Moravě často využívaly v protipartyzánském boji útvary rusky mluvících dobrovolníků. Obecně se jim často nepřesně říkalo „vlasovci“, i když formálně většinou Vlasovově Ruské osvobozenecké armádě (ROA) nijak podřízeni nebyli. Využívani byli k provádění brutálních trestných akcí a k provokacím - vystupovali jako sovětští partyzáni, parašutisté nebo uprchlí zajatci a snažili se získat pomoc od venkovského obyvatelstva, které pak čekaly německé zastrašovací represálie. Tragédii občanů Zákřova mají na svědomí kozáci - konkrétně 574. kozácký prapor (Kosakenbataillon 574). Vlasovově ROA bylo sice formálně přislíbeno podřízení kozáckých jednotek, fakticky k tomu ale nedošlo a tento prapor ROA nijak nepodléhal.

V okolí Tršic a Zákřova na jaře 1945 působil partyzánský oddíl Juraj spolupracující s 1. čs. partyzánskou brigádou Jana Žižky. Dané území jako týlová oblast skupiny armád Střed podléhalo velitelství týlových komunikací Korück 551 (Kommandeur der rückwartigen Verbindungen - Korück 551), kterému bylo podřízeno sedm německých praporů, dva maďarské prapory a 574. kozácký prapor.

Od 12. dubna 1945 byl štáb 574. kozáckého praporu ve Velkém Újezdě, řídící úřadovna gestapa v Brně informovala velitele bezpečnostní policie v Praze 15. dubna 1945:

Podle sdělení pobočky Přerov dorazil do přerovského služebního obvodu 12. 4. 1945 kozácký prapor 574 (krycí jméno Feuermittel) se třemi rotami. Sídlo štábu a 1. roty Velký Újezd, okres Hranice na Moravě, 2. rota v Dolním Újezdě s částí ve Staměřicích, okres Hranice na Moravě, 3. rota ve Výklekách, okres Hranice na Moravě. Průměrná síla jedné roty 150 mužů. Velitel kapitán Panin (Rus). Německý spojovací důstojník kapitán Dittrich. Německý personál asi 5%, prapor až do nasazení podléhá polnímu velitelství 551 v Přerově.
 
Úkol: potírání band, očištění Oderských vrchů od band, zajištění přísunové silnice Olomouc - Hranice na Moravě. Spojení a spolupráce s pobočkou gestapa a oddílem ke zvláštnímu použití zajištěno.

Se šéfem přerovského gestapa SS-Obersturmführerem Karlem Streitem se velitel praporu kpt. Panin dohodl na spolupráci, ke štábu praporu byli vysláni dva přerovští gestapáci - kriminální asistent Ernst Geppert a kriminální asistent Josef Hykade. Geppert se narodil 18. prosince 1912 v Berlíně, měl velké zkušenosti z protipartyzánského boje na území SSSR, po válce byl odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Olomouci k trestu smrti a 31. března 1947 popraven. Hykade se narodil 13. prosince 1911 v Olomouci, po válce byl v roce 1952 odsouzen k trestu smrti a 28. března 1953 popraven.

K „vyčištění území od band“ se gestapo s kozáky rozhodlo použít opět osvědčenou metodu provokace - poručík Čornyj z kozáckého praporu vystupoval jako „sovětský parašutista“ a gestapáci Geppert a Hykade jako partyzáni. Trojice obcházela okolní vesnice a v Zákřově se jim od jedné rodiny dostalo podpory, o spolupráci obyvatel s partyzány mělo gestapo informace i od místního konfidenta. Ve štábu praporu ve Velkém Újezdě byla 18. dubna 1945 naplánována velká trestná akce.

Ve večerních hodinách 18. dubna 1945 byl Zákřov obklíčen téměř 400 muži, pancéřovou pěstí byl zapálen jeden dům a došlo k přestřelce s obecní noční hlídkou. Kozáci začali v obci rabovat a zadrželi 23 mužů, kteří se v obci a v okolí nacházeli. Všichni byli dopraveni do Velkého Újezdu, kde byli brutálně vyslýcháni a mučeni. Čtyři zadržení starší 50 let byli následně propuštěni. Zbylých 19 mužů ve věku od 16 do 45 let dne 20. dubna 1945 odvezli k lesní boudě u samoty Kyjanice, kde gestapák Geppert všechny střelil do týla. I když mnozí ještě jevili známky života, byla všechna těla hozena do boudy, polita benzínem a zapálena. Druhý den bylo spáleniště rozhrabáno a zasypáno hlínou. Exhumace těl proběhla 12. května 1945, těla museli vykopat Němci z Kozlova. Lékařské ohledání ukázalo, že oběti měly zpřerážené kosti, nebyla nalezena ani jedna neporušená stehenní kost. Značná část obětí byla upálena ještě zaživa. Pohřbeni byli 14. května 1945 na tršickém hřbitově.

Seznam obětí:
  • Calábek Josef (45 roků), Zákřov
  • Marek Josef (43 roků), Zákřov
  • Marek Drahomír (17 roků), Zákřov
  • Švarc František (43 roků), Zákřov
  • Švarc Vladimír (16 roků), Zákřov
  • Ohera Jan (40 roků), Zákřov
  • Plánička Jan (35 roků), Zákřov
  • Závodník Miroslav (23 roků), Zákřov
  • Závodník Jaroslav (21 roků), Zákřov
  • Glier Antonín (18 roků), Zákřov    
  • Ohera Oldřich (37 roků), Zákřov
  • Bém Vlastimil (19 roků), Tršice
  • Wolf Otto (18 roků), Tršice, židovský chlapec, který se tři roky skrýval před deportací
  • Pazdera Jan (32 roků), Doloplazy
  • Přikryl Klement (32 roků), Doloplazy
  • Jahn Josef (18 roků), Velká Bystřice
  • Švec František (26 roků), Velká Bystřice
  • Musil Josef (30 roků), Bystrovany
  • Žák Jaroslav (21 roků), Brno, přijel k příbuzným do Zákřova 18. dubna 1945 z Brna, aby se chránil před bombardováním...


Pomník Zákřovský Žalov (foto: Wiki Commons)


Literatura:
  • J. Jožák, Památná místa protifašistického boje Severomoravského kraje, Praha 1978
  • Památná místa boje československého lidu proti fašismu, Praha 1955
  • O. Sládek, Ve znamení smrtihlava, Praha 1991
  • V. Černý, Protipartyzánské operace na Moravě v letech 1944-45, FF MU, Brno 2006
  • Zákřovská tragedie 1945