Spojenci Německa v bojích na východní frontě

Obvykle bývá zvykem tyto spojenecké německé síly podceňovat. Je pravdou, že oproti sovětským jednotkám byli tito spojenci většinou vyzbrojeni zastaralou technikou a jejich zásobování a morálka také nebyly z nejlepších. Ale na druhou stranu ušetřili německé armádě cenné síly např. při okupačních úkolech v obsazených územích. Připomeňme si, že např. italská armáda okupovala Dalmácii, Černou Horu a většinu Řecka a italská kapitulace 8. září 1943 silně ovlivnila vývoj situace na Balkáně. I přes toto prvotní negativní hodnocení se však spojenecké síly, hlavně v prvním roce války, ukázaly jako vítaný pomocník.

Rumunská armáda
Na jižním křídle východní fronty operovala v červenci 1941 pouze jediná německá armáda (11. Armee), zbytek tvořily rumunské jednotky 3. a 4. armády:

složení vojsk v Rumunsku červenec 1941
11. Armee (generál Eugen von Schobert)	XI. Armee Korps	76. Infanteriedivision  239. Infanteriedivision
	XXX. Armee Korps	198. Infanteriedivision
	72. Infanteriedivision
3. armáda (generál Petre Dumitrescu)	Horský sbor	1. horská brigáda 4. horská brigáda 7. pěší divize
	Jezdecký sbor	5. jezdecká brigáda 6. jezdecká brigáda 8. jezdecká brigáda
4. armáda (generál Nicolae Ciupercă)	3. armádní sbor	15. pěší divize 35. rezervní divize 1. gardová divize
	5. armádní sbor	21. pěší divize 1. pohraniční divize
	11. armádní sbor	1. pevnostní brigáda 2. pevnostní brigáda 5. pěší divize
	2. armádní sbor	9. pěší divize 10. pěší divize 7. jezdecká brigáda 1. námořní prapor
	LIV. Armee Korps	50. Infanteriedivision  170. Infanteriedivision
	13. pěší divize 1. tanková divize

Z výše uvedené tabulky je patrné, že tíha většiny bojů byla na straně rumunských spojenců. Útok na tomto úseku fronty začal až 4. července 1941 a tak byly sovětské jednotky na útok připraveny. I přes to se spojeneckým německo-rumunským jednotkám podařilo sovětské síly do 26. července vytlačit z Besarábie a pak společně postupovat na Ukrajinu. Během tohoto postupu bylo obklíčeno město Oděsa, kde byla také sovětská námořní základna. Tento ostrůvek v týlu armády dostaly za úkol dobýt právě rumunské jednotky 4. armády. Boje o silně opevněné a bráněné město a jeho okolí trvaly od 18. srpna do 16. září 1941 a stály rumunská vojska cca 17.700 mužů mrtvých, 63.300 raněných a 11.470 nezvěstných! Krutá daň za dobytí jednoho města. Jednotky 3. armády mezitím podporovaly německý postup na Krym. Během roku 1942 se rumunští vojáci účastnili bojů na kerčském poloostrově a Horský sbor (1., 4. horská a 18. pěší divize) se účastnil bojů o Sevastopol. Během operace "Blau" bojovaly na Kavkaze jednotky Jezdeckého sboru (5., 6., 9. jezdecká divize) a účastnily se bojů o Novorosijsk a Tamaňský poloostrov. Na Kavkaze také bojovaly jednotky 2. a 3. horské divize. Hlavní jednotky rumunské 3. a 4. armády mezitím jistily boky německých vojsk směřujících ke Stalingradu. Dne 19. listopadu 1942 zahájily sovětské jednotky Jihozápadního a Donského frontu útok na rumunskou 3. armádu severně od Stalingradu, 20. listopadu zahájily svůj útok také jednotky Stalingradského frontu proti rumunské 4. armádě jižně od Stalingradu. Rumunské jednotky úder nevydržely a utrpěly těžké ztráty - výsledkem bylo obklíčení německé 6. Armee u Stalingradu, v jejímž rámci byly také zbytky rumunské 1. jezdecké a 20. pěší divize. Po tomto debaklu byly rumunská 3. a 4. armáda odeslány zpět do vlasti k reorganizaci a doplnění - během operace "Blau" přišly tyto armády o cca 155.000 mužů. V roce 1943 působily na východní frontě rumunský Jezdecký a Horský sbor v okolí Krymu a byly využívány hlavně na obranu pobřeží a proti partyzánům. Poslední boje rumunské armády na straně Osy skončily na území Rumunska v srpnu 1944.

Italská armáda
Jednotky italské armády se na frontě objevily v srpnu 1941, kdy byl k německé 11. Armee přiřazen italský Expediční sbor v Rusku (C.S.I.R. - Corpo Spedizione i Russia) o síle cca 62.000 mužů:

složení C.S.I.R. srpen 1941
C.S.I.R. (generál Giovanni Messe)	9. pěší divize "Pasubio" 52. pěší divize "Torino" 3. rychlá divize „Principe Amedeo Duca d'Aosta“ brigáda černých košil "Tagliamento"
Pozn.: Originální název 3. rychlé divize je 3a Divisione Celere, proto byla většinou označována pouze jako divize "Celere".

Expediční sbor tvořil zálohu 11. Armee a postupoval v týlu za prvosledovými jednotkami pronikajícími na Ukrajinu. Do prvních bojů se dostaly 11./12. srpna jednotky divize "Celere" v prostoru města Nova Oděsa na řece Bug. Italské jednotky v následujících měsících bojovaly na řece Dněpru u Dněpropetrovsku (září 1941) a u města Doněck (říjen 1941). V listopadu 1941 se linie fronty zastavila a italský Expediční sbor přešel do obrany v okolí města Stalino. Zde na divize sboru dopadl 25. prosince útok sovětské armády, ale nakonec se podařilo tento útok zastavit. Na tomto úseku fronty zůstal Expediční sbor až do jara 1942, kdy byla na základě stávajících jednotek vytvořena italská 8. armáda čítající celkem cca 235.000 mužů:

složení 8. armády červenec 1942
2. armádní sbor	2. pěší divize "Sforzesca" 3. pěší divize "Ravenna" 5. pěší divize "Cosseria"
35. armádní sbor	9. pěší divize "Pasubio" 52. pěší divize "Torino" 3. rychlá divize „Principe Amedeo Duca d'Aosta“
Alpský sbor	2. divize alpských střelců "Tridentina" 3. divize alpských střelců "Julia" 4. divize alpských střelců "Cuneense"  156. pěší divize "Vincenza"
Pozn.: Originální název 3. rychlé divize je 3a Divisione Celere, proto byla většinou označována pouze jako divize "Celere".

Během operace "Blau" se jednotky 35. sboru účastnily v červnu 1942 bojových akcí proti sovětským vojskům u města Serafimoviči a v červenci zaujaly spolu s novými jednotkami 8. armády pozice na řece Donu. Zde kryla italská armáda bok německých jednotek bojujících u Stalingradu. O průběhu dalších bojů a stáhnutí italské armády zpět do vlasti si můžete přečíst zde. 

Maďarská armáda
Jednotky maďarské armády se prvního útoku na SSSR neúčastnily a Maďarsko na svém území také nemělo žádné německé jednotky, které by proti SSSR útočily. Tento neutrální postoj se změnil po Němci zorganizovaném incidentu z 26. června 1941, kdy rumunské bombardéry PZL-37 se zamalovanými výsostnými znaky (měly představovat sovětské stroje) bombardovaly některá města v Maďarsku. Následující den vyhlásilo Maďarsko válku SSSR a zahájilo formování tzv. Karpatské skupiny:

složení Karpatské skupiny červen 1941
Karpatská skupina (generál Ferenc Szombathelyi)	Rychlý sbor	1. motorizovaná brigáda 2. motorizovaná brigáda 1. jezdecká brigáda
	1. horská brigáda 8. brigáda pohraničních střelců

Zpočátku byla Karpatská skupina podřízena velení německé 11. Armee a bez větších bojů postupovala k Dněstru. Později je zařazena k 17. Armee, v jejímž rámci se 10.-12. srpna 1941 účastní obkličovacích bojů u Umaně. V září 1941 zaujímá Rychlý sbor pozice na řece Doněc v okolí města Nikolajev. V listopadu/prosinci 1941 byla Karpatská skupina stažena z fronty k doplnění (hlavně výzbroje a dopravních prostředků). Na Ukrajinu byl místo toho vyslán samostatný 8. sbor (102., 105., 108. lehká divize), který byl používán k ochraně týlových oblastí severovýchodní Ukrajiny. V únoru 1942 byla 108. lehká divize použita při bojích u Charkova, kde utrpěla těžké ztráty. Po reorganizaci maďarské armády bylo na jaře 1942 zahájeno formování 2. armády čítající cca 200.000 mužů:

složení 2. armády květen 1942
2. armáda (generál Gusztav Jany)	3. armádní sbor	6. lehká divize 7. lehká divize 9. lehká divize
	4. armádní sbor	10. lehká divize 12. lehká divize
	7. armádní sbor	19. lehká divize 20. lehká divize 23. lehká divize
	1. tanková divize

Armáda se v červnu 1942 účastnila bojů u Kurska a 6.-16. července bojů o Voroněž. Po těchto bojích byla 2. armáda pověřena obranou na řece Donu jižně od Voroněže, kde navazovala na obranu italské 8. armády kryjící bok německých jednotek směřujících na Stalingrad. V těchto postaveních zůstaly maďarské jednotky až do ledna 1943 - v té době byla posílena maďarskou 1. jezdeckou divizí a německou 268. Infanterie Division. 12. ledna 1942 zahájily sovětské jednotky Voroněžského frontu útok na pozice 2. armády. Maďarské jednotky útok nevydržely a obrana se doslova zhroutila. V následujících bojích ztratily maďarské jednotky cca 30.000 mužů zabitých, 65.000 zraněných a nezvěstných a 50.000 zajatých - celkem 145.000 mužů! Zbytky maďarských jednotek byly reorganizovány a podřízeny nově vytvořené 2. okupační armádě působící na týlových územích Ukrajiny. Zde působila až do roku 1944. Jednotlivé maďarské divize byly na konci války podřízeny jednotlivým německým armádám a účastnily se bojů v Bělorusku, v okolí Varšavy, v Karpatech a v Maďarsku (např. obrana Budapešti). Na konci války se maďarské jednotky objevily také na území ČSR.