Sergěj Ingr

Co se týče československých jednotek ve Francii, tak odpověď naleznete zde:
https://www.fronta.cz/dotaz/ceskoslovenske-pozemni-jednotky-ve-francii-1940

Budoucí ruský, francouzský a italský legionář a také generál Sergěj Jan Ingr se narodil 2. 9. 1894 ve Vlkoši u Hodonína. Vystudoval gymnásium v Kyjově, a pak byl v roce 1913 povolán k armádě. Po vypuknutí války bojoval na ruské frontě a již v září 1915 padl do zajetí. Poté vstoupil do 1. Srbské dobrovolnické divise. Za dobu pobytu v Rusku přijal jméno Sergěj. V lednu 1917 se hlásil u 2. čs. střeleckého pluku, se kterým se pak zúčastnil bitvy u Zborova. Ale ani zde se dlouho neohřál, protože na podzim téhož roku odjel do Francie posílit řady 21. čs. střeleckého pluku. Za rok poté v září 1918 již velel rotě a později praporu 33. čs. střeleckého pluku v Itálii. Ovšem zanedlouho skončila válka a Ingr se v hodnosti kapitána vrátil domů. Třebaže dunění děl 1. světové války ještě znělo lidem v uších, propukly na Slovensku boje s Maďary a na Těšínsku boje s Poláky. Do těchto bojů Ingr zasáhl a mohl zde uplatnit své legionářské zkušenosti.

V roce 1921 se stal pobočníkem velitele Vojenské válečné školy v Praze. Možná i to byl důvod, že se stal jejím frekventantem. Po absolutoriu v prosinci roku 1923 začala jeho vojenská kariéra stoupat. Stal se přednostou 3. oddělení ZVV (zemské vojenské velitelství) Praha a v září 1925 se stal dokonce podnáčelníkem štábu tohoto velitelství. V roce 1928 na krátkou dobu opustil štábní funkce a stal se velitelem hraničářského praporu 5 v Chebu. V letech 1928-1933 byl přednostou 3. oddělení MNO. Během této doby krátce velel pěšímu pluku 38 v Berouně. Ve velitelské hierarchii dále postupoval, takže v letech 1933-1935 velel 16. pěší brigádě v Místku (zde ho zastihlo povýšení na brigádního generála) a od roku 1935 již 8. pěší divisi. V září 1936 jej odveleli a stal se zástupcem velitele III. sboru. Ze začátku roku 1938 byl povýšen na divisního generála. Během zářijové mobilisace se stal velitelem III. sboru a v kritických dnech konce září zaujal se svým sborem bojové postavení. Jenže pak přišlo odstoupení hranic a v březnu 1939 dokonce okupace. Začala vznikat Obrana národa a generál Ingr byl jedním z jejich zakladatelů, dokonce se stal jejím velitelem pro Moravu.

Již v červnu devětatřicátého roku odchází Ingr do exilu. Postupně se stává velitelem československé vojenské kanceláře ve Francii. Právě on se významně podílel na vytvoření 1. československé divise. Po pádu Francie odešel do Velké Británie. Tam se stal ministrem národní obrany exilové vlády. Tuto funkci vykonával v letech 1940-1944. Jakožto ministr se významně podílel na vytváření nových č;eskoslovenských jednotek. Velice často je navštěvoval, aby provedl inspekci, či povzbudil morálku. Neváhal cestovat na různá místa, mnohdy daleko (Afrika, SSSR). Samozřejmě byl v kontaktu i s domácím odbojem v protektorátu.

V září 1944 opouští ministerské křeslo a stává se hlavním velitelem československé branné moci. Bohužel byl trnem v oku komunistům. Se svými demokratickými postoji se nemohl v této vysoké funkci dlouho udržet. Měsíc před koncem války byl na nátlak SSSR zbaven funkce a poslán na zdravotní dovolenou. Dokonce byl nařčen z velezrady a po dobu vyšetřování postaven mimo službu, nakonec bylo od dalšího vyšetřování upuštěno.

V letech 1947-1948 byl československým velvyslancem v Nizozemí. Po komunistickém puči odešel do exilu již podruhé. Jak trpký asi musel být pro generála odchod z vlasti, ze kterého již nebylo návratu... Mezitím jej v Československu degradovali na vojína a zbavili vyznamenání. Ingr se přesto alespoň angažoval v rádiu Svobodná Evropa a různých československých zahraničních spolcích.
Armádní generál Sergěj Ingr zemřel 17. 6. 1956 v Paříži, rehabilitován byl až o 34 let později.

Dále bych doporučil publikaci Vojenské osobnosti čs. odboje 1939-45, kde najdete celý životopis podrobněji.