Řízená puma Fritz X

Dobrý den,

německé řízené pumy^* Ruhrstahl X-1 (jak zněl oficální název Fritz X) patřily do první generace moderních naváděných zbraní (pro jejich částečný výčet a kořeny viz dole). Vývoj započal již před válkou, v roce 1939. Dr. Max Kramer z Deutsches Versuchsanstalt für Luftfahrt (Německý výzkumný letecký ústav, DVL) pracoval na úpravě standardní 250kg pumy SC 250 (Sprengbombe Cylindrisch, válcovitá trhavá bomba) na naváděnou. Na ocas jí připevnil rádiem ovládané řídící plochy a zkoušky byly natolik úspěšné, že r. 1940 projevilo Reichsluftfahrtministerium (ministerstvo letectví, RLM) o tento systém svůj zájem. Záměr byl ve spolupráci s vestfálskou zbrojovkou Ruhrstahl AG upravit standardní pumu Luftwaffe PC 1400 Fritz (Panzersprengbombe Cylindrisch, válcovitá protipancéřová bomba) na přesně naváděnou pro účely útoků na lodě.

Vzniklá SD 1400X (Splitterbombe Dickwandig, tlustostěnná tříštivá bomba) se od svého vzoru lišila v následujících aspektech: původní čistě válcovitý tvar bomby se zaoblenou špicí nahradilo nové provedení, kdy se puma v prvních dvou třetinách své délky mírně rozšiřovala a ve zbývající části si ponechala svůj válcovitý tvar. Ocasní část vůbec nechali konstruktéři nedotčenou — takže i X-1 se mohla chlubit čtyřmi ocasními plochami, které kvůli pevnosti obepínal kovový pás. Ten měl ve vyšších rychlostech působit i jako brzda a část fungovala i jako anténa pro rádiové navádění. Pro ovládání pumy sloužilo celkem šest párů ocasních křidélek. Na gyroskop napojený jeden pár zajišťoval, že se bomba nepřetočí, funkci jakési výškovky a směrovky zastupoval taktéž vždy jeden pár křidélek. Jejich ovládání bylo elektromagnetické, neboť hydraulika se ukázala být náchylná k poruchám při nižších teplotách.

Na tělo pumy, před její střed, byla připevněna čtyři křídla o rozpětí 1,35 m, ne snad pro „klouzání“ pumy vstříc cíli, ale pro lepší aerodynamické vlastnosti a do jisté míry i řiditelnost (a tím i přesnost — díky určitému vztlaku byly ocasní plochy účinnější). Na rozdíl od ocasní části nebyla tato křídla rozmístěna rovnoměrně kolem bomby, ale jakoby v úhlopříčkách obdélníka, jehož delší (vodorovná) strana měřila o polovinu více než kratší, svislá, a úhel mezi křídly tedy činil 28°.

V přední části pumy byla uložena bojová hlavice 320 kg Amatolu (směs dusičnanu amonného a 2,4,6-trinitrotoluenu). Puma byla zavěšována obyčejně na závěsníky ETC 2000/XII. Dosah Fritz X byl 4,5 km při shozu ze 4000 metrů a až 9 km při odhozu z 8000 metrů (což byla největší výška, jaké mohl kterýkoliv nosič X-1 dosáhnout). Při odhozu z 6000 metrů byl Fritz X schopen prorazit pancíř o tloušťce 130 mm. Nicméně to, co jej činilo tak nebezpečným, představovalo řízené navádění na cíl.

To bylo dvojího druhu — jednak rádiové, jednak po drátu odmotávaném z nosiče. Většina vyrobených kusů však měla zabudovaný rádiový řídící systém, který tvořily vysílač FuG 203b Kehl III a přijímač FuG 230b Straßburg B. Systém mohl pracovat celkem na 18 kanálech, a tak mohl být na jeden cíl naváděno více pum současně. Naopak nerušitelné řízení po drátu se dostalo pouze do stádia testů. Zaměřování probíhalo standardně přes zaměřovač Lotfe 7D a na pomoc bombometčíkovi sloužila stopovka na ocase pumy. Oproti původnímu směru odhozu byl Fritz X schopen „zatočit“ až o 500 metrů a zkušený muž u ovládací páky dokázal umístit 50 % pum do 15 metrů a 90 % do 30 metrů od zaměřovacího bodu.

První jednotkou, která nové pumy dostala, se v září 1942 stala Lehr- und Erprobungskommando 21. Na letišti Garz se usadily dvě Staffeln — jedna s Do 217K a druhá s He 111H a pod velením Hptm. Ernsta Hetzela zahájily zkoušky nové zbraně. Několik pum bylo cvičně shozeno na staré lodě zakotvené v Baltském moři a v lednu 1943 byla jednotka reorganizována. Nyní čítala čtyři Staffeln, všechny vyzbrojené Dorniery Do 217K-2 a kromě svého oficiálního názvu byla známá také jako Kampfgruppe 21. To již navíc působila z nové základny — Schwäbisch Hall. Konečně 29. dubna 1943 byla přeznačena na III/KG 100 a poslána do Středomoří, kde zahájila operace 29. srpna 1943.

Po italském vystoupení z války se Němcům povedl jejich snad nejlepší kousek proti spojeneckému loďstvu — konkrétně potopení italské bitevní lodi Roma. Dne 9. září 1943 ve 14.00 vzlétlo z Istres u Marseille dvanáct Do 217K-2 z III/KG 100, každý s jednou pumou Fritz X. Nízkým letem se přiblížili Sardinii, kde nastoupali do 6500 metrů. Poté, co italský svaz našli, zasáhli nejprve v 15.30 kormidlo bitevní lodi Italia (před 25. červencem 1943 se jmenovala Littorio) a poté — v 15.45 a 15.50 — dvakrát i bitevní loď Roma. Druhý Fritz X explodoval ve skladu munice, což plavidlu zasadilo smrtelnou ránu. V 16.12 se loď otočila dnem vzhůru, rozlomila a potopila. Do hlubin s sebou vzala i dva admirály, 86 důstojníků a 1264 mužů posádky. Tento úspěch si německá propaganda kvůli utajení nemohla dostatečně vychutnat, tvrdila pouze, že Luftwaffe užila standardní protipancéřové pumy. Přesto byl pilot letounu, jehož Fritz X jako první zasáhl italskou bitevní loď, Oblt. Heinrich Schmertz, oceněn Ritterkreuzem.

Následovaly nálety na lodě podporující vylodění u Salerna — Fritz X si na své konto 16. září 1943 připsaly těžké poničení HMS Warspite, dále pak u Salerna a později i u Anzia poškození křižníků USS Philadelphia, USS Savannah, HMS Uganda a potopení protiletadlovho křižníku HMS Spartan, torpédoborce HMS Janus a konečně nemocniční lodi HMHS Newfoundland. V dubnu 1944 byly Fritz X dokonce použity i proti Portsmouthu, ale bez valného výsledku.

Spojenci ale na novou německou zbraň našli účinný recept — mimo vzdušné převahy se jím stalo i rušení naváděcího systému. Buď byly rušeny naváděcí signály, nebo se přímo vyslal signál vychylující křidélka pumy do maximální polohy, čímž bomba ztratila stabilitu a přešla do nekontrolovatelného pádu. Kombinace obou protiopatření zřejmě zachránila spojenecké lodi při vylodění v Normandii.

Ačkoliv plánovaná výroba měla dosáhnout 750 kusů měsíčně, celkem německý průmysl dodal pouze 1386 pum Fritz X, z nichž jenom 602 bylo využito při různých testech, výcviku nebo v bojových operacích. V nich je v drtivé většině případů nosily Dorniery Do 217K-2/K-3 III/KG 100, pouze výjimečně He 177A-3/A-5 z II/KG 40.

---

Co se týče revolučnosti Fritz X, o té bych si dovolil pochybovat. Za skutečného průkopníka řízených zbraňových systémů bychom mohli považovat francouzského inženýra René Lorina, který roku 1915 (!) projektoval „vzdušné torpédo“ poháněné náporovým motorem s rychlostí přes 500 km/h, stabilizované gyroskopem a na cíl naváděné rádiem. Od roku 1915 probíhaly také podobné pokusy v Británii — vzpomeňme osobu inženýra A. M. Lowa a projekt pod označením Aerial Target, který v letech 1917-1918 podstoupil mnoho zkoušek, byť nebyl dotažen do operační způsobilosti. Ani USA nezůstaly mimo, kde vývoj táhli hlavně E. A. Sperry a C. F. Kettering, a nesmíme zapomenout ani na Německo, kde se v letech 1917-1918 zkoušely různé kluzákové pumy (Siemens, svůj projekt vyvíjel na podzim 1918 i Fokker).

Jak vidno, myšlenka řízených zbraňových systémů vzduch-země nebyla nijak nová, spíše byla kvůli nedostatku financí v meziválečném období odsunuta do pozadí. Pokud bychom se navíc striktně drželi realizovaných projektů, tak mimo německé řízené pumy Fritz X a letounové střely Hs 293 existovala za 2. světové války podobná vývojová linie i v USA — viz např. řízené pumy Azon (zkratka Azimuth Only — řízení umožňovalo měnit pouze směr, nikoliv výšku), Razon (Range and Azimuth Only — již řiditelná výškově i směrově) a zejména Bat. Pokud byla některá z vyjmenovaných zbraní revoluční, pak to byl právě Bat. Tato kluzáková puma byla prvním tzv. „fire and forget“ zbraňovým systémem — v nose měla instalován vlastní radar, který ji samočinně naváděl na cíl, nebylo už potřeba ručních korekcí směru. US Navy ji poprvé operačně použila 23. dubna 1945, kdy PB4Y-2 Privateer z VPB-109 s úspěchem vypustily na japonské lodě poblíž Bornea dva exempláře Bat.

---

* Termín řízená puma označuje bombu, které sice není schopna vlastního letu, avšak je do jisté míry řiditelná mírnými korekcemi směru padání. Nebyla to však jediná kategorie řízených zbraní vzduch-země za druhé světové války, mezi další patřily např. kluzáková puma (malý řiditelný kluzák s náloží trhaviny — např. Bat), letounová střela (obdoba kluzákové pumy, jen s vlastním pohonem — např. Hs 293) nebo létající puma (prakticky letadlo naložené trhavinami — např. Mistel, BQ-7).

Pro další podrobnosti a fotografie viz např.

• http://www.ausairpower.net/WW2-PGMs.html
• http://www.1jma.dk/articles/1jmaluftwaffegroundweapons.htm
• Hallion, Richard P.: Bombs That Were Smart Before Their Time. In: World War II, č. 9/2007, s. 52-57.
• Schmitt, Vernon R.: Controlled Bombs and Guided Missiles of the World War II and Cold War Eras. Society of Automotive Engineers, Warrendale 2002.