Stavy polského námořnictva 1.9.1939

Polsko mělo při vypuknutí války s Německem dne 1.9.1939 ve stavu válečného námořnictva (Marynarka Wojenna) tyto lodě:

Torpédoborce: celkem 4 lodě dvou typů

Typ Wicher - sesterská loď Burza
Výtlak 1540 ts, max. rychlost 34 uzlů, rozměry 103,2 m délka, 10,2 m šířka, 3,1 m ponor.
Výzbroj - 4 kanony 130 mm L/40 o max. náměru 35°, 6 torpédometů 550 mm ve dvou otočných trojhlavňových sestavách, 2 automatické PL kanony 40 mm firmy Vickers-Armstrong o max. náměru 85°, 2 velkorážní PL kulomety ráže 13,2 mm firmy Hotchkiss o max. náměru 80°, 2 skluzy pro 200 kg těžké hlubinné nálože proti ponorkám na zádi, 2 vrhače hlubinných náloží firmy Thornycroft na zádi na každém boku jeden, 2 kolejiště min pro kotvené kontaktní miny vzor 08 na kotevním vozíku s kapacitou 30 min každé.
Pohon: 2 parní turbiny Parsons o celkovém výkonu 35 000 HP vytápěné topným olejem o spotřebě 15 t/hod. při plném výkonu, 2 lodní šrouby o max. počtu otáček při plavbě vpřed 360/min., při zpětném chodu 225/min. Max. délka plavby 3000 námořních mil při ekonomické rychlosti 15 uzlů, 296 tun paliva.
Posádka 155 osob.
Lodě objednány v roce 1926 ve francouzské loděnici Chantiers Navals Francais v Blainville u Caen. Trupy lodí byly spuštěny na vodu roku 1929, ale jejich zařazení do služby se uskutečnilo až v roce 1932. Byly to prakticky stejné lodě jako francouzské torpédoborce třídy SIMOUN.

Typ Grom - sesterská loď Blyskawica
Výtlak 1975 ts, max. rychlost 41,6 uzlu, rozměry 114 m délka, 11,3 m šířka, 3,1 m ponor.
Výzbroj: 7 kanonů 120 mm (z toho 1 v jednohlavňové věži na přídi, 2 v dvouhlavňové věži na přídi s převýšením za jednohlavňovým, dvě dvouhlavňové věže na zádi za sebou v ose trupu s převýšením) o náměru 38°, 2 automatické PL dvojkanony ráže 40 mm firmy Vickers-Armstrong o max. náměru 85° po obou stranách ve střední části lodě, 8 velkorážních kulometů Hotchkiss ráže 13,2 mm o max. náměru 80°, 6 torpédometů ráže 533 mm ve dvou trojhlavňových otočných sestavách, 2 skluzy pro 200 kg těžké hlubinné nálože proti ponorkám na zádi, 2 vrhače hlubinných náloží firmy Thornycroft na každém boku jeden na zádi lodě (každý se zásobou 6 náloží), 30 kotvených kontaktních min vzor 08 na každém ze dvou kolejišť.
Pohon: 2 parní turbiny Parsons o celkovém výkonu 54 000 HP, tři vodotrubné kotle typu Admiralty vytápěné mazutem, 2 lodní šrouby se třemi listy, max. otáčky šroubů při plavbě vpřed 420/min., při zpětném chodu 250/min. Max. délka plavby 3 000 námořních mil při ekonomické rychlosti 15 uzlů, 300 tun paliva. Posádka těchto lodí měla 190 osob.
Postaveny byly po nepříliš dobrých zkušenostech s francouzskými torpédoborci ve Velké Británii v loděnicích firmy J. Samuel White v Cowes na ostrově Wight, které navíc nabídly a také dodaly velice moderní výzbroj shodnou s tehdy nejnovějšími britskými vzory.

Minonoska Gryf

Výtlak 2250 ts, rychlost 20 uzlů, výzbroj 6 děl 120 mm L/50, 2 automatické PL dvojkanony 40 mm L/60 a 2 jednohlavňové zbraně téhož typu, 4 velkorážní kulomety Hotchkiss ráže 13,2 mm,  300 min vzor 08 (některé prameny udávají až 600 min). Rozměry délka 103,2 m, šířka 13,2 m, ponor 3,6 m. Pohon 2 diesely po 600 BHP každý. Posádka 205 osob.
Postavena ve Francii a do služby zařazena v lednu 1938.


Ponorky: celkem 5 lodí dvou typů

Typ Wilk - sesterské lodě Ryš, Žbik
Výtlak 980/1250ts, rychlost 14,5/9,5 uzlu, max. délka plavby 2 500/10 uzlů na hladině a 100/5 uzlů pod vodou. Posádka 54 osob.
Pohon: 2 diesely 1 800 BHP, 2 el.motory 1 200 SHP. 
Výzbroj: 1 kanon 100 mm, 1 dvojkulomet 13,2 mm, 6 torpédometů ráže 550 mm, 38 kotvených kontaktních min.
Postaveny ve Francii v počátku 30. let, války se dočkaly již v dost zbědovaném technickém stavu.

Typ Orzel - sesterská loď Sep
Výtlak 1100/1650 ts, rychlost 19 uzlů na hladině, 9 uzlů pod vodou. Max. délka plavby 7000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů. Rozměry: délka 84 m, šířka 6,7 m, ponor 4,17 m.
Pohon: 2 diesely 4 740 BHP, 2 el. motory 1 100 SHP. Posádka 62 osob.
Výzbroj: 1 kanon 105 mm firmy Bofors, 2 automatické PL kanony firmy Bofors, 2 velkorážní kulomety firmy Hotchkiss, 12 torpédometů ráže 533 mm (4 v přídi, 4 v zádi a 4 otočné na palubě). Zásoba 20 torpéd.
Postaveny v Holandsku v loděnici De Schelde Vlissingen v létech 1938 - 1939.


Dělové čluny:

Po Němcích zdědili Poláci po zakončení 1. světové války mimo jiné i malé dělové čluny přejmenované v roce 1921 na General Haller a Komendant Pilsudski. Měly výtlak 342 ts, nesly 2 kanony ráže 75 mm a 4 kulomety. Jejich rychlost se blížila 14 uzlům. Lodě byly beznadějně zastaralé a ani jedna válku s německými silami nepřežila na hladině.

Torpédovky:

Po císařském Německu zdědilo polské námořnictvo také torpédovky. Šlo celkem o šest lodí, které po převzetí nesly jména Kujawiak, Krakowiak, Podhalanin, Slazak, Mazur a Kaszub. Byly to poměrně malé jednotky o výtlaku cca 360 ts, rozměrech 50 x 5,3 x 2,2 m, rychlosti 20 uzlů, výzbroji 2 kanonů 75 mm, jednoho 40 mm a jednoho torpédometu ráže 450 mm. Války se dočkal jen Mazur, ostatní byly pro špatný technický stav a u Kaszuba v roce 1925 výbuch kotle sešrotovány nebo se války dočkaly jako cílové lodě či plovoucí nádrže paliva.
Torpédovky byly postaveny buď v loděnicích Krupp-Germania v Kielu nebo ve Schichau v Gdaňsku - tehdejší Danzig.

Minolovky:

Mezi léty 1935 a 1939 byly do služby v polském válečném námořnictvu zařazeny v počtu šesti kusů dřevěné minolovky, které nesly jména ptáků a proto se jim dostalo od námořníků žertovného označení ptaszki - ptáčci. Byly to Czajka (Čejka), Jaskólka (Vlaštovka), Mewa (Racek), Rybitwa (Rybák), Czapla (Volavka) a Žuraw (Jeřáb). Jejich výtlak byl okolo 180 ts, dosahovaly rychlosti 16 uzlů a nesly na své palubě 1 kanon 75 mm, 2 - 3 kulomety a dvacet námořních min vzor 08. Nesly kontaktní traly a vzhledem k možnosti nést miny mohly sloužit i jako pomocné minonosky. Měly posádku  cca 30 osob. Lodě byly vesměs vlastní polské produkce i konstrukce stejně jako říční minolovky a postaveny byly v Gdyni. 

Říční flotila monitorů:

4 lodě - monitory třídy Warszawa tvořící tzv. Pinskou flotilu. Jednalo se o lodě Warszawa, Horodyszcze, Pinsk a Toruň, zařazené do služby v počátku 20. let.
Výtlak lodí kolísal mezi 110 až 120 tunami, jako výzbroj nesly 2 kanony ráže 75 mm a čtyři kulomety. Poháněny byly trojčitými parními stroji, měly vesměs parní kotle systému Yarrow a tyto kotle byly vytápěny uhlím. Lodě dosahovaly nejvyšší rychlosti cca 12 - 13 uzlů. Posádku tvořilo cca 35 osob. Postaveny byly stejně jako říční dělové čluny v loděnicích válečného námořnictva v Pinsku.

Říční dělové čluny:

Byly to dvě lodě nazvané Kraków a Wilno, postavené podle polských plánů v místních loděnicích v Pinsku. Obě byly vyzbrojeny třemi houfnicemi ráže 100 mm, dvěma kulomety a při výtlaku 90 ts dosahovaly rychlosti cca 12,5 uzlu. Byly zařazeny do služby v roce 1926 a měly posádku 24 osob. Dále dva malé říční dělové čluny Zawzieta a Zaradna na řece Strumeň s kanonem 75 mm a kulometem.

Říční minolovky:

Říční opancéřované minolovky typu T 5 byly vyrobeny v polských loděnicích (loděnice Warsztaty Portowe Marynarki Wojennej) v Pinsku ve třech kusech s původními označeními T 5, T 6 a T 7. Po jejich zařazení do služby v roce 1936 byly přečíslovány na T 1 až T 3. Jejich výtlak byl 10,2 ts, rozměry 11,2 x 2,8 x 0,43 m, přičemž jejich držák příďového tralu přesahoval příďový vazník o 7,3 m a boční traly měly mezi oběma krajními plováky vzdálenost cca 12 m. Výzbroj se skládala z jednoho kanonu vzor 18 firmy Puteaux ráže 37 mm, 1 těžkého kulometu Hotchkiss ráže 7,92 mm vzor 25 a čtyř říčních min typu Rybka. Pancéřování mělo tloušťkou mezi 6 - 10 mm. Pohon zajišťoval šestiválcový diesel typu Ailsa Craig DFR6 o ekonomickém výkonu 48 HP a max. výkonu 72 HP. Na lodní hřídel byl nasazen lodní šroub o nastavitelném úhlu lopatek a rychlost lodí dosahovala 12 km/h, při zpětném chodu 1,5 - 2 km/h. Zásoba paliva pro motor postačovala na 35 hodin ekonomického běhu. Posádka měla 5 osob.

Čtyři kolové říční minolovky byly přestavěny z civilních bočnokolesových osobních lodí kvůli jejich minimálnímu ponoru a nesly označení T 4 až T 7. Při tralování byly právě z tohoto důvodu velice dobře použitelné. Jejich výzbroj se omezovala na pěchotní kulomety. O jejich dalších údajích mi není nic známo.

Na řekách se rovněž používaly ozbrojené kolesové parníky General Szeptycki, Hetman Chodkiewicz, General Sikorski a Admiral Dickman. Měly výtlak mezi 64 - 168 tunami standard, vyzbrojeny byly dvěma kanony ráže 75 mm, kulomety a dosahovaly rychlosti 13 - 14 uzlů. Ani o nich nejsou dostupné bližší údaje.

Do dnešního dne lze spatřit lodě Blyskawica a Burza, protože slouží jako plovoucí muzea.

O průběhu válečných osudů jednotlivých lodí se lze informovat kupříkladu z těchto pramenů:

• Hrbek, I., Hrbek, J.: Loďstva států účastnících se druhé světové války, Naše vojsko, Praha 1994 
• Pejčoch, I., Novák, Z., Hájek, T.:Válečné lodě díl 4 - Druhá světová válka, Naše vojsko, Praha 1993 
• Lipiňski, Jerzy: Druga wojna swiatowa na morzu, WM Gdaňsk,1970 - vyšlo také česky
• Piekalkiewicz, Janusz: Polské tažení - Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku, Naše vojsko, Praha 2007
  
• Supiňski, W., Lechowski, M.: Torpedowce i niszczyciele, WM Gdaňsk, 1971 
• Mielczarek, R.: ORP Grom WM Gdaňsk, 1970 
• Supiňski, W., Blaszczyk, L.: Okrety wojenne, Wydawnictwo MON, Warszawa 1967 
• Maňkowski, S.: Okret podwodny ORZEL, TBU 16/1972, W MON Warszawa
• Marczak, J.: Kontrtorpedowiec BURZA,  TBU 2/1970, W MON Warszawa
• Marczak, J.: Niszczyciel BLYSKAWICA, TBU 6/1970, W MON Warszawa a další.