Lidový komisař, politruk a jiné termíny

1. Označení Návrat nežádoucí – v němčině Rückkehr unerwünscht či ve zkratce RU – měli ve svých spisech ti vězňové koncentračních táborů, kterým měl být v každém případě koncentrační tábor konečnou stanicí jejich života. Na rozdíl od vězňů, kteří měli na spisu například označení SB – zvláštní zacházení – Sonderbehandlung, se nedočkali okamžité popravy, ale měli zemřít kupříkladu vyčerpáním při otrocké práci. Odsouzení na určitý počet let výkonu tohoto „trestu“ bylo tedy zcela formální a odsouzený měl v táboře během pobytu zemřít, ať už jakýmkoliv způsobem, aby se po jeho případném odpykání nemohl vrátit na svobodu.

2. Lidový komisař – v ruštině народный комиссар, ve zkratce též narkom – byl oficiální titul člena vlády v Sovětském svazu v předválečném a válečném období. Tento titul byl v podstatě jiným názvem pro ministra příslušného odvětví nebo oboru, například existoval lidový komisař vnitra, těžkého průmyslu, zemědělství, obrany apod. Předseda Rady lidových komisařů byl pak vlastně předsedou vlády. Tím byl například až do své smrti v roce 1924 V. I. Lenin. Vláda měla tedy název Rada lidových komisařů – Совет народных комиссарoв - ve zkratce Sovnarkom. Za druhé světové války byl v čele Sovnarkomu do 6. května 1941 V. M. Molotov, poté tuto funkci zastával osobně až do smrti J. V. Stalin. Vláda a ministerstva byla takto označována od Velké říjnové revoluce roku 1917 až do 15. března 1946, kdy se názvy lidových komisariátů změnily na klasická ministerstva a vláda sama byla nadále označována oficiálním titulem Rada ministrů SSSR (Совeт Mинистров СССР).

Výraz „politruk“ je zkratkou pro původní ruskojazyčný výraz политический руководитель – politický vedoucí. Byl to zástupce Všesvazové komunistické strany (bolševiků) VKS(b) - mezi léty 1918 - 1925 Komunistická strana Ruska (bolševiků) KSR(b) - ustanovený de facto do funkce politického zástupce velitele roty, baterie, eskadry a jim na roveň postavených velitelů. Velká vojenská sovětská encyklopedie uvádí, že byl v hodnosti nadporučíka. Jeho náplní práce byl dohled nad jednotkou i jejím velitelem z hlediska prosazování politiky komunistické strany. Bez jeho souhlasu nemohl tehdejší velitel prakticky vydat žádný důležitější rozkaz. Na nižších stupních velení – četa, družstvo apod. – byla zřízena funkce politického instruktora, která byla vykonávána navíc kromě obvyklých povinností příslušného vojáka a instruktor neměl spolurozhodovací pravomoc. Na stupni prapor, oddíl a výše už byly funkce praporního, oddílového, plukovního, brigádního, divizního, sborového a armádního komisaře. Tato funkce existovala v letech 1919-1924, pak 1937-1940 a od července 1941 do října 1942.

Institut tzv. politických komisařů praktikovaný do té doby na všech stupních velení všech druhů vojsk Rudé armády definitivně vzal za své až v průběhu Velké vlastenecké války v říjnu 1942, a to v souvislosti se zavedením nedílné velitelské pravomoci, kdy byla funkce komisařů všech stupňů zrušena v celé Rudé armádě. Tito političtí pracovníci dostali vesměs funkci zástupce velitele příslušného stupně pro věci politické – заместителъ командира по политическoй части – ve zkratce zampolit. V nejvyšších stupních velení Rudé armády, tedy armáda a front, byli pak tito političtí zástupci nazýváni „člen vojenské rady“ – член военного совета.