Kníže Kinský (Ulrich Ferdinand Kinsky a Franz Ulrich Kinsky)

Dotaz: Kníže Kinský (Ulrich Ferdinand Kinsky a Franz Ulrich Kinsky)
Tazatel: jxm | Datum: 25. 7. 2006

Dobrý den, ve zprávách jsem viděl o knížeti Kinském a jeho požadavcích - skutečně byl kolaborantem?

Autor: Vojtěch Šír | Datum: 28. 7. 2006
František Oldřich Kinský (Franz Ulrich Kinsky), který od roku 2001 soudně žádal o vydání rodových majetků, pochopitelně kolaborantem nebyl - narodil se totiž 7. října 1936 ve Vídni. Na konci války mu tak nebylo ani devět let. Jeho rodiče Oldřich Ferdinand (Ulrich Ferdinand) a Mathilde byli českoslovenští občané hlásící se k německé národnosti (na sčítacím listu z roku  1930 a stejně tak i na vojenské kvalifikační listině O. Kinského je uvedena německá národnost a zároveň je zde poznámka o odnětí vojenské hodnosti z důvodu neznalosti služebního jazyka - češtiny; Mathilde, dcera německého diplomata a Argentinky, získala čs. občanství sňatkem s O.F. Kinským v roce 1932). Po odstoupení pohraničí Německu rodina automaticky nabyla říšskoněmecké občanství (smlouva o otázkách státního občanství a opce mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší, č. 300/1938 Sb.). Po smrti O. F. Kinského 19. prosince 1938 vdova Mathilde s dětmi v únoru 1940 vycestovala na říšskoněmecký pas do Argentiny. Po válce o návrat čs. občanství nežádala.

F. O. Kinský, argentinský a rakouský občan, získal v roce 2001 i potvrzení o českém státním občanství (později zpochybněné), za Čecha se sám prý vždy pokládal a Čechy měl za svou vlast (jak říká, "Böhmen war immer unser Vaterland"). Protože možnost uplatnění restitučních nároků již vypršela, začal nároky na rodový majetek, zkonfiskovaný jako německý v roce 1945, uplatňovat cestou občanskoprávních žalob na určení vlastnictví - cílem bylo prokázat, že konfiskace v roce 1945 neproběhla zákonným způsobem a proto o tento majetek nikdy nepřišel, příp. že nebyl německé národnosti a proto se na něj konfiskace ani neměla vztahovat. Podle názoru Kinského právníka:
Za svůj majetek považuje všechen majetek, který zdědil v minulosti po svých předcích a který vlastnil prokazatelně v roce 1945. Vzhledem k tomu, že prokazatelně nedošlo ke konfiskaci jeho majetku pro zmatečný postup státních orgánů, zůstalo vlastnické právo pana Kinského zachováno i po roce 1945, i když se mělo zato, že stát nakládá s majetkem pana Kinského z právního důvodu jeho konfiskace.

Nárok uplatňoval nejprve z pozice dědice majetku po svém otci Oldřichu Ferdinandovi, ale po medializaci otcovy činnosti během roku 1938 začal zdůrazňovat dědictví po pradědovi Ferdinandu Bonaventurovi Kinském (zemřel 1904) formou tzv. fideikomisární substituce (což zjednodušeně řečeno znamená, že jeho otec měl být v pouze v pozici správce většiny majetku, nikoli jeho vlastníka a nemohl s ním volně nakládat - institut fideikomisu byl ale v ČSR zrušen již v roce 1924 - zákonem č. 179/1924 Sb.). V listopadu roku 2005 Ústavní soud rozhodl, že majetky zabavené před 25. únorem 1948 nelze vymáhat žalobami na určení vlastnictví a tím Kinskému cestu k získání majetku zřejmě definitivně uzavřel.


Právní otázky musí rozhodnout nezávislé soudy, ale pro návštěvníky našeho webu o druhé světové válce bude spíše zajímavá činnost Oldřicha Ferdinanda Kinského během napjatého roku 1938.

Kníže O. F. Kinský (šlechtické tituly jinak bylo v Československu zakázáno používat) patřil k těm šlechticům německé národnosti v ČSR, kteří se aktivně podíleli na činnosti Henleinovy Sudetoněmecké strany směřující k rozbití Československa (kromě něj to byli např. Max von Hohenlohe z Červeného Hrádku, hrabě Adolf Dubský, Alain Rohan, Karel Khuen ad.). Nacisty byli tito lidé využíváni zejména pro své široké styky např. v Anglii k propagandistické činnosti.

Jak po válce vypovídal K. H. Frank:
Na rozhraní let 1937-38 obdržel hrabě [sic] Kinský zvláštní příkaz využít vztahů k anglickým kruhům. Byl též jednou nebo dvakrát za stranu [SdP] v Anglii.

O této Kinského činnosti referoval 22. července 1938 z Londýna do Prahy československý vyslanec Jan Masaryk (poprvé psal již 19. července 1938, že "Kinský zde proti nám pracuje také"):
V posledních čtrnácti dnech lze konstatovat v Londýně frontální útok německé propagandy. Bohužel mezi Hitlerovými důvěrníky je také náš Oldřich Kinský a jinak z občanů našeho státu Adolf Dubský a Karel Khuen. Kupodivu obzvlášť zavile počíná si Kinský, který několika lidem, kteří mi to sdělili, tvrdil, že Československo jakožto bolševickou stvůru je třeba rozdrtit... Jsou velmi dobře zásobeni penězi a jejich instrukce, jak je vidět, jsou jednoznačné:

1. Československá vláda se nechce dohodnout se sudetskými Němci a nejedná s nimi jako rovný s rovným. Němci budou znásilněni a postaveni před fait accompli...
2. Naše mobilizace [v květnu 1938] byla zkouškou, jestli Anglie a Francie by byly ochotny se nás ujmout. Žádných pohybů německého vojska nebylo a je to pustý výmysl.
3. Rusko tlačí na Československo, aby vyprovokovalo válku a Beneš si válku přeje. Němci se ale nedají vyprovokovat.

Všichni propagandisté ujišťují láskou k Anglii a ochotou se s Anglií dohodnout.

Pokud je mi možno činnost jejich sledovat, myslím, že se nedočkali velkých úspěchů, naopak Kinského ostře odsuzují, že jakožto šlechtic a monarchista slepě slouží Hitlerovi, který tak hanebně naložil s Habsburky. Mám zcela pozitivně zjištěno, a to od zdejšího holandského vyslance, že se obrátila žena jednoho ze zatčených Hohenbergů na Kinského, aby se za něj přimluvil, a ten odpověděl, že pro Habsburky a Hohenbergy je jediné místo v koncentračním táboře a že je šťasten, že tam jsou. Tuto epizodu vykládala v největším rozhořčení zdejšímu holandskému vyslanci holandská královna.

Co se návštěvy kapitána Wiedemanna týče,... byl velmi umírněný, ujišťoval Hitlerovou mírumilovností, žádal, aby Anglie působila na Československo, aby nějaký modus vivendi a kompromis Berlinu přijatelný byl ujednán a několikrát opakoval, že Hitlerovou hlavní snahou je dohoda s Anglií.

O Kinského přímém styku s Hitlerovým pobočníkem kpt. Fritzem Wiedemannem mělo informace i četnické oddělení v Ústí nad Labem, ve své zprávě pro Zemské četnické velitelství v Praze ze dne 31. července 1938 o "podezřelé činnosti velkostatkáře Oldřicha Ferdinanda Kinského" uvádí poznatky četnické stanice v České Kamenici, kde měl Kinský svůj zámek:
Oldřich Ferdinand Kinský odletěl 26. července 1938 do Berlína a jak se proslýchá, odletí dále do Londýna, kde vejde ve styk s jeho známými šlechtici, s kterými bude vyjednávati o požadavcích Sudetoněmecké strany v Československé republice. Důvěrně bylo dále zjištěno, že velkostatkář Kinský jest ve spojení, resp. v osobním styku s pobočníkem Adolfa Hitlera, kapitánem Wiedemannem, neboť s ním již měl telefonické hovory...

Dne 3. srpna 1938 dorazila do Československa tzv. Runcimanova mise, která měla na místě prozkoumat situaci a navrhnout britské vládě nějaké řešení (viz Runcimanova zpráva). O. F. Kinský stál v čele tzv. společenského štábu SdP, jehož úkolem bylo vytvořit britským hostům co nejlepší podmínky na cestě pohraničím a snažit se co nejvíce v proněmeckém duchu ovlivnit jejich názory (což nebylo příliš obtížné, protože Frank Ashton-Gwatkin, faktická hlava mise, byl silně proněmecký orientován). Britští hosté tak byli uvítání např. 13. srpna 1938 na Kinského loveckém zámečku Na Tokáni a 18. srpna 1938 na Červeném Hrádku Maxe von Hohenlohe. O návštěvě na Kinského zámečku Na Tokáni 20. srpna 1938 informoval místní Kamenický týdeník:
Přítomnost anglického hosta se stala důvodem, že se za plotem shromáždilo asi 500 německých vlastenců, kteří oslavili lorda Runcimana bouřlivými ovacemi a žádali, aby se vznešení hosté nechali ukázat a slyšet. Lord k nim pronesl několik anglických vět, kterými je pozdravil a ujistil je, že přijel, aby naší zemi pomohl. Heilováním a zdviženými německými pažemi mu ze srdce děkovali.

O Kinského aktivitě bylo 16. srpna 1938 informováno i Zemské četnické velitelství v Praze:
Z celkového jednání Kinského, který jest příslušníkem strany SdP, jest zřejmo, že statkář Kinský využil návštěvy lorda Runcimana k tomu, aby mu za pomoci funkcionářů SdP poukázal na bídu sudetoněmeckého lidu a přesvědčil ho o tom, že se v sudetoněmeckém kraji snad vinou našich úřadů zastavuje práce v továrnách a ruší továrny.


Polední list o O. F. Kinském
Podle kartotéky byl O. F. Kinský také jedním z členů Sudetendeutsches Freikorps, teroristické polovojenské organizace, která podnikala diverzní akce v pohraničním území, vzniklé 17. září 1938 po potlačení sudetoněmeckého puče v pohraničí a rozpuštění SdP.

Svůj vliv se kníže Kinský pokusil uplatnit i během jednání mnichovské konference 29. září 1938. V telegramu odeslaném do Mnichova vyzval člena Chamberlainova doprovodu Franka Ashton-Gwatkina (který u něj v srpnu 1938 pobýval na Tokáni s Runcimanem a Kinského pokládal za "real pro-Nazi"), aby se co nejvíce zasadil o odstoupení československých pohraničních území Německu:
29.IX.1938, 8 hodin ráno

p. Ashton-Gwatkin,
delegace lorda Chamberlaina, Mnichov

Při vzpomínce na Vaši milou návštěvu s lordem Runcimanem na Tokáni Vás prosím, abyste co nejvíce využil svého vlivu k okamžitému obsazení sudetoněmeckého území německou armádou jako jediné cesty k okamžitému zastavení všech ukrutností, další devastaci a žhářství prováděných českými vojsky a rudou lůzou, která je již většinou vedena ruskými bolševiky, kteří přijeli z Moskvy v posledních dnech. Vše je prováděno ještě horším způsobem, než byl husitský duch ve středověku nebo v Rusku v roce 1918. Pan Beneš a jeho nenávistní Češi se již úplně pomátli a přestali se ovládat. Nechápu, proč by tento národ měl mít podporu světa proti oprávněným požadavkům ostatních národnostních skupin, které byly nuceny zůstat v tomto státě proti svému přání a vůli a které nyní trpí každý den nepředstavitelným způsobem. Kroky k zastavení tohoto skutečného bolševismu, který již dva týdny vede svou válku v srdci Evropy, se nesmí zpozdit ani o sekundu.

Váš kníže Kinský
Hotel Bellevue Dresden

Po mnichovské dohodě zahájil 3. října 1938 Adolf Hitler svou triumfální cestu po nově připojených územích. Do České Kamenice dorazil 6. října, vítání se účastnil i O.F. Kinský, oblečen v parádní SA uniformě.
Sudetoněmecká strana 5. listopadu 1938 zanikla a její členstvo z valné většiny přešlo do řad NSDAP. Od 1. listopadu 1938 byla členkou NSDAP i Kinského manželka Mathilde (č. 6566899). Kníže Kinský ještě před svou náhlou smrtí 19. prosince 1938 ve Vídni stihl podat přihlášku do Schutzstaffeln der NSDAP, kde potvrdil svůj německý arijský původ a zaplatil příspěvky za listopad a prosinec 1938. Mathilde s dětmi v únoru 1940 odcestovala do Argentiny, finanční příspěvky ve prospěch NSDAP ale měla posílat až do roku 1943.

Říšský komisař pro sudetoněmecké území Konrad Henlein (uprostřed) na podzim 1938 na návštěvě v České Kamenici, druhý zleva O. F. Kinský
Kamenický týdeník se s knížetem Kinským rozloučil následujícím nekrologem:
Tak přijala věrná rodná země do svého lůna opět jednoho ze svých nejlepších synů a bojovníků, který se za ni v nejtěžších dobách vždy postavil a podstatnou měrou přispěl k tomu, aby se naše milované Sudety osvobodily od jha cizí nadvlády a aby se navrátily domů do země mateřské.

Zároveň je třeba připomenout, že tuto větev Kinských nelze zaměňovat s českou chlumeckou větví, v roce 1938 reprezentovanou např. Zdeňkem Radslavem Kinským, který byl spolu s představiteli dalších českých historických rodů přijat 17. září 1938 na Pražském hradě prezidentem Benešem, kde odevzdali slavnostní deklaraci věrnosti čs. státu s požadavkem jeho trvání ve „starých hranicích nerozdělitelného historického území“. Tato větev získala majetky v rámci restitucí na začátku 90. let bez problémů zpět (např. zámek ve Žďáře nad Sázavou, zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou apod.).

Autor: Honza M. | Datum: 31. 7. 2006

Předkladatel restitučních nároků (ačkoliv restituční zákon z 90. let vlastně nevyužívá, protože by to nemělo smysl) F.O. Kinský nebyl kolaborantem a v podstatě být nemohl - v době okupace mu bylo 3-9 let a většinu této doby strávil v Argentině.

Jeho otec se ovšem ve prospěch nacistického hnutí angažoval velmi silně a hlásil se k německé národnosti. Z těchto důvodů byl jeho majetek po válce konfiskován podle ustanovení příslušných dekretů. Potíž je ovšem v tom, že část konfiskovaného majetku vlastně jen spravoval a zákonným majitelem byl jeho nezletilý syn F.O. Kinský. V tom případě by se dalo aplikovat ustanovení dekretů, podle něhož se konfiskoval majetek osobám německé národnosti, vyjma účastníků odboje nebo obětí nacistické perzekuce, které však zachovaly věrnost ČSR. F.O. Kinský pod žádnou z těchto výjimek evidentně nespadá, avšak pochybná je jeho národnost. Podle platných norem 1. ČSR, dítě automaticky přebíralo národnost a státní občanství svého otce; problém však je v tom, že dekrety toto pravidlo ruší, resp. umožňují zvláštní posouzení každého případu, bez ohledu na výše uvedené pravidlo. Navíc, F.O. Kinskému, ač občanu Argentiny, se za ne příliš jasných okolností podařilo v r. 2001 získat potvrzení o českém státním občanství, čímž je vlastně zpochybněn důvod pro konfiskaci majetku (osoby německé národnosti, až na zvláštní výjimky, dostaly říšské občanství a po válce jim, až na zvláštní výjimky, nebylo čs. občanství vráceno).

Soudy by se tedy při svém rozhodování měly zaměřit na platnost aktu přiznaní čes. občanství F.O. Kinskému, popř. na určení jeho národnosti v době konfiskace nebo vztahu ke konfiskovanému majetku (např. zjištěním, zda on, nebo jeho právní zástupci usilovali o navrácení čs. občanství, či majetku, jak se k tomuto snažení stavěly tehdejší příslušné úřady atd.). To ovšem předpokladá velmi dobrou znalost dobové právní materie a precedentních rozhodnutí dobových soudů a úřadů, což je u dnešních soudců (i donedávna i většiny soudních znalců) prakticky nesplnitelný požadavek. Proto také donedávna docházelo k tomu, že vlastnictví některých nemovitostí malého rozsahu a hodnoty bylo F.O. Kinskému českými soudy přiznáno, zatímco nárok na lukrativní pozemky a významné kulturní památky byl zamítnut, často i velmi chabým zdůvodněním. Což nutně vedlo ke spekulacím o politickém tlaku a zpochybňovalo nezávislost soudů. V poslední době se situace zlepšila a rozhodnutím ústavního soudu, že majetky konfiskované před r. 1948 nelze vymáhat žalobami na určení vlastnictví, jako to činí F.O. Kinský, se také rozhodování soudů nižší instance výrazně zjednodušilo.