Interbrigády - Interbrigadisté Čechoslováci

V mezinárodních brigádách (interbrigádách) španělské republikánské armády (mezinárodní byly 11., 12., 13., 14., 15. a 129. brigáda, zahraniční dobrovolníci byli i v 16., 50. a 86. brigádě) bojovalo v letech 1936-1939 asi 35-40 tisíc zahraničních dobrovolníků, z nich 2168 hlásících se k československému původu (z nich asi 800 ale byli českoslovenští krajané z USA, Kanady, Francie, Belgie, Rakouska apod.).

V hlášení rozvědné správy Rudé armády z 26. července 1938 pro lidového komisaře obrany Vorošilova vypracovaném gen. „Gómezem“ (něm. komunista Wilhelm Zaisser, velitel hlavní základny mezinárodních brigád v Albacete) je národnostní složení interbrigadistů k 30. dubnu 1938 vyčísleno následovně:

Národnost/stát	Celkem	Raněno a posláno domů	Mrtví a nezvěstní v boji
Němci	2180	189	308
Američané	2274	337	276
Rakušané	846	79	138
Balkán (hlavně Jugoslávci)	2056	54	96
Pobaltské státy	862	17	179
Belgičané	1701	330	185
Kanaďané	510	51	71
Čechoslováci	1046	142	133
Skandinávci	662	92	91
Francouzi	8778	2301	942
Nizozemci	586	82	42
Maďaři	510	40	56
Britové	1806	460	124
Italové	2908	335	526
Poláci	3034	240	466
Portugalci	132	-	-
Švýcaři	406	46	78
Ostatní	1072	267	864
CELKEM	31.369	5062	4575

K 31. březnu 1938 z nich bylo v armádě přítomno:

Počty k 31. březnu 1938
Základna Albacete	1259
Výcvikové prapory	1467
Almansa	1104
Velitelství	145
15. divize	17
35. divize	215
45. divize	388
DESA	727
Dělostřelectvo	873
Prapor protiletecké obrany	82
11. brigáda	1134
12. brigáda	826
13. brigáda	1293
14. brigáda	1568
15. brigáda	982
129. brigáda	992
Nemocniční personál	559
Hospitalizovaní	2361
CELKEM	15.992

Celkový přehled
Celkem přijato	31.369
Přítomno k 31. březnu 1938	15.992
ROZDÍL	15.377
Z nich těžce raněno	5062
Z nich padlí a nezvěstní v boji	4575
ROZDÍL	5740

Chybějících 5740 dobrovolníků představovali dezertéři, uvěznění či popravení - bylo to dokladem postupného rozkladu interbrigád, které se od konce roku 1937 potýkaly se značnou mírou demoralizace a dezertérstvím.

Co se týká československých dobrovolníků: první Čechoslováci bojující na straně republiky se ve Španělsku objevili už v létě 1936 (E. Štrof, J. Dula, R. Kropš, M. Brožek, M. Sedlák). Španělská vláda 22. října 1936 oficiálně rozhodla, že přijme pomoc zahraničních dobrovolníků - ti se začali přihlašovat na základně v Albacete a byli zařazováni do mezinárodních brigád. První malé skupinky Čechoslováků byly zařazeny v praporu Edgar André (11. mezinárodní brigáda) a v kulometné rotě praporu Thälmann (12., později 11. mezinárodní brigáda, příslušníky roty byli např. J. Petročko, O. Šimo, J. Májek). První skutečně československá jednotka byla četa Klementa Gottwalda o síle 40 mužů (rota Adam Mickiewicz, prapor Čapajev, 13. mezinárodní brigáda), která vznikla v prosinci 1936. Velitelem byl L. Lajdl, politickým pracovníkem V. Opatrný. Účastnila se bojů u Teruelu v prosinci 1936 a v ofenzívě u Brunete v červenci 1937.

Většina československých dobrovolníků byla po reorganizaci 11.-15. mezinárodní brigády na začátku roku 1938 soustředěna v rámci 129. mezinárodní brigády - především v Dimitrovově praporu a později i Masarykově praporu. V Dimitrovově praporu to byla např. čs. kulometná rota Jana Žižky z Trocnova (velitel Polák K. Gerde, politický komisař J. Tichý). Veliteli čet této roty byli A. Kobylák, J. Kalaš a maďarský spisovatel M. Zalka, politickými pracovníky A. Kymlička, J. Hošek a Š. Fábry. Rota se vyznamenala zejména v bojích na Jaramě v únoru 1937 a v srpnu 1937 v Quintu a Belchite.

Čs. dělostřelci byli zařazeni především v protiletadlové baterii Klementa Gottwalda (vznikla v lednu 1937, velitel B. Laštovička (redaktor Rudého práva), od 1938 L. Holdoš), která se vyznamenala za bojů v únoru 1937 u Madridu, v srpnu 1937 při obraně přístavu Rogas, v říjnu 1937 na aragonské frontě a na jaře 1938 při obraně hutnického závodu v Saguntu.

Převážně z Čechoslováků byla složena i dělostřelecká baterie J. Májka, vzniklá v červnu 1937 (boje u Brunete apod.). Dalších 40 čs. dobrovolníků bylo zařazeno v německé dělostřelecké baterii Karla Liebknechta založené v prosinci 1936 německými antifašisty (v roce 1937 boje u Teruelu a na aragonské frontě).

V tankových jednotkách republikánské armády sloužili např. J. Hruška, O. Haken, R. Šimáček. V republikánském letectvu piloti J. Ferák, R. John, K. Král, v partyzánských jednotkách A. Samec,  M. Knesl (zajat a popraven 15. srpna 1938), J. Opatrný apod.

Plně čs. personál měl polní lazaret J. A. Komenského (velitel dr. K. Holubec, dr. B. Kisch, lékaři P. Bullaty, M. Laufer, P. Elik, V. Veselá, D. Tallenberg, H. Petránková a další). Ve zdravotnických složkách republikánské armády působil např. i MUDr. František Kriegel (známý z roku 1968).

Mezi dobrovolníky mířily i různé delegace, které měly podpořit morálku, z Československa to byl např. novinář E. E. Kisch, v srpnu 1937 delegace KSČ ve složení J. Šverma, J. Vodička, G. Beuer apod.

Odchod z ČSR a vstup do interbrigád nebyl úplně jednoduchou záležitostí, protože Československo se oficiálně hlásilo k zásadě nevměšování se do španělské občanské války a vstup do cizího vojska byl navíc zákonem zakázán. Hlavním organizátorem náboru dobrovolníků do mezinárodních brigád byla v ČSR komunistická strana - pro tuto činnost byla vyšetřována policií (14. prosince 1936 byla prohledána budova ÚV KSČ, zatčeno bylo asi 150 funkcionářů strany, kteří se na náboru podíleli). Mezi dobrovolníky bylo v počáteční fázi války asi 20 % a ke konci války již 50 % členů KSČ.

Po porážce republiky interbrigadisté přešli do Francie, kde byli internováni. Po vypuknutí druhé světové války část z nich vstoupila do nově se tvořících čs. jednotek.