Československé pozemní jednotky ve Francii 1940

Dobrý den!

Dne 15. ledna 1940 oficiálně vznikla 1. čs. divize ve Francii. Postavena byla v městě Agde z příslušníků původních jednotek 1. čs. náhradního praporu (vznik 28. 9. 1939) a 1. čs. pěšího praporu (vznik 29. 9. 1939). Vznik divize byl výsledkem značného úsilí vojenských i civilních představitelů československé emigrace, z francouzské strany bychom měli jmenovat zejména generála L. E. Fauchera, který k Čechoslovákům projevoval značné a upřímné sympatie. Důležitým datem pro postavení divize byl 17. listopad 1939, kdy se souhlasem francouzské strany vydal Československý národní výbor mobilizační rozkaz pro všechny čs. občany na francouzském území.

Velitelem divize byl až do června 1940 generál Viest, po té byl vystřídán generálem Neumannem. Příslušníky divize se stali uprchlící z Protektorátu, interbrigadisté dosud zadržovaní ve Francii v internaci, čs. dobrovolníci žijící v zahraničí a také řada zmobilizovaných krajanů žijicích ve Francii. V červnu 1940 měla divize 11 405 příslušníků (3236 dobrovolníků, 8169 mobilizovaných, 45% Češi, 44% Slováci, zbytek jiné národnosti, ve velitelském sboru bylo 90% Čechů). Jádro divize se skládalo z 1. a 2. pěšího pluku s plnými stavy, 3. pěší pluk byl sestaven jen tabulkově. Ve stavu divize se dále nacházel dělostřelecký pluk (bohužel prakticky bez výzbroje, takže nemohl být ani řádně vycvičen), předzvědný oddíl, protitanková baterie, ženijní prapor, spojovací prapor a pod. Je třeba říci, že poměry v jednotce podle řady pamětníků nebyly nijak zdravé, scházela výzbroj a výstroj, u řady zmobilizovaných vojáků chyběla motivace k boji, postoj části francouzských orgánů byl přinejmenším podivný a také část důstojníků postrádala u mužstva přirozenou autoritu. V jednotce rovněž existovaly značné politické rozpory.

Teprve na počátku června 1940 bylo rozhodnuto nasadit československé pozemní jednotky na frontě. Zoufalá situace nutila francouzské velení nasazovat do boje i nevycvičené a nevybavené jednotky. Oba pluky byly v rychlosti reorganizovány a posíleny vojáky jednotek, které měly zůstat v Agde, a dohromady vytvořily tzv. "Divizní pěchotu". Přesto byly oba pluky přiděleny různým divizím a nasazeny na různé úseky - ovšem často "na dohled" od sebe.

1. pěší pluk
Velitelem byl plk. Kratochvíl, pluk byl podřízen 23. pěší divizi gen. Jeannela. Úkolem byla obrana na řece Grand Morin nedaleko Coulommiers. Pluk se s nepřítelem poprvé utkal v noci ze 13. na 14. červen. Pluk i bez těžkých zbraní sice zastavil nepříliš důrazný německý postup, nicméně ráno přišel rozkaz k ústupu. Další obranné postavení bylo vybudováno po strastiplném ústupu poznamenaném těžkými ztrátami až na řece Loiře u města Gien. Ve dnech 16. a 17. června tam opět zastavili německý (už dosti bezstarostný) postup. Opět přišel rozkaz k ústupu, tentokrát okořeněný zprávou o vyjednávání o příměří.

2.pěší pluk
Velitelem byl plk. Satorie, pluk byl podřízen 2. pěší divizi gen. Dunoyera. Pluk se poprvé utkal s nepřítelem dne 13. června 1940 při bojích na řece Marně, nedaleko Coulommiers. V noci pak francouzské velení dalo povel k ústupu směrem k řece Loiře. Obranné postavení pluk zaujal u vesničky Les Béreuls dne 17. června. Druhý den pak opět přišel rozkaz odpoutat se od nepřítele a ustoupit.

Ve dnech které následovaly, se oba pluky všemožně snažily zůstat bojeschopnými a organizovanými jednotkami, což v atmosféře všeobecného zhroucení nebylo snadné. Vojenským a politickým představitelům čs. emigrace se alespoň podařilo v těchto dnech vyjednat evakuaci z Francie, kde hrozilo reálné nebezpečí, že československé jednotky padnou do německého zajetí. Oba pluky pak byly s souladu s podmínkami příměří a dohodou o odchodu z Francie ve dnech 22.-23. června odzbrojeny (zůstaly jen ruční zbraně a část munice) a 23. června se prořídlé jednotky obou pluků sešly v Nontronu. V jednotkách už zůstali jen dobrovolníci (většinou původní uprchlíci z Protektorátu), drtivá většina z těch co měli ve Francii rodiny demobilizovala a od jednotek odešla. Odešli i ti, co nesouhlasili s postupem vysokých politických i vojenských představitelů emigrace. Tato část nepříliš slavné historie dodnes čeká na objektivní zpracování. Československé pozemní jednotky v Francii čítaly celkem 13 614 příslušníků (dalších cca 1800 Čechoslováků sloužilo v letectvu), z toho asi 5000 odplulo do Británie.

Francouzská anabáze neskončila příliš slavně. Nicméně i v atmosféře zmatku a beznaděje způsobené zhroucením Francie si oba pluky vedly poměrně dobře. Splnily zadané rozkazy, v bojích neutrpěly přílišné ztráty a byly nepříjemným překvapením pro nepřítele. Dvaatřicet příslušníků obou pluků obdrželo francouzská vojenská vyznamenání Croix de Guérre, československé orgány pak udělily 132 Československých válečných křížů 1939 a 109 medailí Za chrabrost. Ve Francii padlo na 400 příslušníků československých pozemních jednotek.