Boje o Liptovský Mikuláš

Po úspěšném zahájení jaselské operace 1. ukrajinského frontu a západokarpatské operace 4. ukrajinského frontu byl 1. čs. armádní sbor (1.čsas, velitel gen. L. Svoboda) začleněn do 18. armády (18.A, velitel gen. A.I. Gastilovič) 4. ukr. frontu (4.UF, velitel gen. I.J. Petrov). V jejím rámci byl sbor koncem ledna nasazen do první linie útoku podél horního toku Váhu. Kolem 30. ledna se postup celé 18.A zpomalil a posléze zcela zastavil na předem vybudované obraně nepřítele.

Na německé straně bojovala 320. Volksgrenadierdivision (320.VGrD, velitel gen. E. von Kiliani) z XXXXIX. Gebirgskorps (horský sbor) armádní skupiny "Heinrici" (velitel gen. G. Heinrici), od 22. března reorganizované (redukované) na 1. Panzerarmee (1.PzA, tanková armáda, velitel gen. W. Nehring) v rámci skupiny armád "Mitte" ("Střed", velitel polní maršál F. Schörner). A dále jednotky maďarské 1. armády původně (než byla zdecimována) spadající do armádní skupiny "Heinrici".

První útoky 1.čsas na Liptovský Sv. Mikuláš ve dnech 3., 5. a 13. února byly odraženy. Protože ostatní armády frontu (1. gardová armáda a 38. armáda), útočící severně od Tater, už stanovených cílů dosáhly a začaly se připravovat k útoku na Ostravu, přešla 15. února celá 18.A do obrany. Pro potřeby ostravské operace pak byly 18.A odebrány prakticky veškeré obrněné jednotky. Týkalo se i 1. čs. samostatné tankové brigády, která se 16.2. přesunula k 38.A. Sboru, tvořeném nyní jen 1. brigádou (velitel gen. J. Satorie) a 3. brigádou (velitel gen. K. Klapálek) zůstalo jen pár obrněných automobilů. Mohl však ještě počítat s podporou 108. gardového pluku lehkých samohybných děl (SU-76). Podobná situace byla u celé 18.A, jejímž úkolem bylo pouze vykrývat hornatý prostor mezi pravým křídlem 4.UF a 2.UF bojujícím jižně od Tater.

V zájmu odvedení pozornosti německé 1.PzA od ostravského prostoru, byl počátkem března obnoven útok na Liptovský Sv. Mikuláš. Hlavní čelní úder na město vedla sovětská 24. střelecká divize (24.sd, velitel gen. A.F. Prochorov), 1.čsas útočil po jejím pravém křídle. Liptovský Sv. Mikuláš byl osvobozen 3. března 1945; dalšímu postupu zabránily četné protiútoky nepřítele. 9.3. proto přešla 18.A do obrany, 24.sd měla být stažena na jiný úsek a obranu města měl převzít 1.čsas. Než však byla výměna dokončena, podnikli Němci v noci 9./10.3. protiútok (silou 2 pěších pluků a 4 samohybných děl) a do 11.3. byly čs. a sov. jednotky z města zcela vytlačeny. Nepřátelskou dělostřelbou byl mj. vážně raněn gen. Klapálek.

Liptovský Sv. Mikuláš se tak po východoslovenském Čopu stal druhým a naštěstí posledním významným čs. městem, které krátce po osvobození padlo znovu do rukou Němců. S ohledem na zvěsti, že probíhající přesun čs. a sov. vojsk byl Němcům vyzrazen místními fašisty, a že četné německé jednotky se ukrývaly v samotném městě, Sověti provedli nucenou evakuaci obyvatelstva z 10 km přífrontového pásma (běžná praxe, které se však na území ČSR dosud vyhýbali).

V této době došlo k reorganizaci sboru. Od 13.3. byl na frontě posílen o 4. brigádu (velitel plk. P. Kuna), tvořenou převážně odvedenci z východního Slovenska. Rovněž 1. a 3. brigáda byly doplněny na plné stavy (nyní měla každá brigáda sílu tří kompletních praporů). Poměr zkušených vojáků a nováčků se tak během bojů o město změnil z 1:1, na 1:2. Sbor a sousední jednotky postupně získaly v liptovské kotlině nad protivníkem výraznou početní převahu (avšak za trvající absence obrněných jednotek a při nedostatku zkušených kádrů).

Protože koncem března vstoupila ostravská operace do druhé, rozhodující fáze, bylo rozhodnuto obnovit útok na Liptovský Mikuláš. Současně došlo k personálním změnám: gen. Petrova, odvolaného pro neschopnost dobýt Ostravu, nahradil ve funkci velitele 4.UF gen. A.I. Jeremenko a velitelem 1.čsas byl místo gen. Svobody odvolaného do Košic (kde měl převzít úřad ministra obrany) jmenován gen. Klapálek (krátce zastoupen gen. B. Bočkem). Útok byl zahájen 30. března. Největší úsek fronty před Liptovským Mikulášem byl svěřen 4. brigádě, která však měla pouze vyplňovat prostor, na jejím levém křídle útočila 24.sd, která měla město obchvátit zleva, na pravém křídle byla 1. brigáda, které byl svěřen hlavní úder zprava (a nejkratší úsek fronty) a dále na sever 3. brigáda.

V průběhu bojů bylo zjištěno, že se Němci chystají ustoupit, neboť v důsledku razantního nástupu 2.UF směrem na Bratislavu se jejich situace na jižním úseku fronty stala beznadějnou (Bratislava byla přímo ohrožena již 2.4.). Pokus odříznout Němcům ústup z Liptovského Mikuláše se však nezdařil a hlavní síly nepřítele vyklidily město v noci na 4.4.1945. Téhož dne jej obsadily jednotky 1. čsas a pokračovaly v pronásledování nepřítele (5.4. osvobozen Ružomberok, cca 20 km západně), který ustupoval až do připravených pozic před Žilinou.

Boje o Liptovský Sv. Mikuláš byly pro 1.čsas druhé nejkrvavější po Dukle. Krajně nepopulární byla služba ve sboru zejména u slovenských vojáků, kteří to měli blízko domů: podle odhadů SNR 60-70% povolaných branců nenastoupilo a raději se schovávali po lesích. Velké procento ztrát sboru tvořilo zhruba 500 nezvěstných, většinou zběhů; během bojů také čs. polní soudy vynesli 25 rozsudků za sebepoškození. Celkové ztráty sboru byly téměř 2000 mužů, z toho více než 600 mrtvých.

Za pomoc při psaní dotazu děkuji Glynwedovi a M. Kopeckému.

Další podrobnosti viz:
Klapálek, Karel: Ozvěny bojů. 3. přepracované vydání. Praha 1968.
Kol. aut.: Osvobození Československa Rudou armádou 1944/45, sv. 2., Praha 1965.
Kol. aut.: Vojenské dějiny Československa. IV. díl (1939-1945). Praha 1988.