Američtí a britští zajatí důstojníci v Katyni
Dotaz: Američtí a britští zajatí důstojníci v Katyni
Tazatel: M. S. | Datum: 6. 1. 2013
Co je známo o tom, že do Katynu, kde byli postříleni Poláci, Němci přivezli i několik amerických důstojníků?
Autor: Vojtěch Šír
| Datum: 21. 1. 2013
Němci na místo nálezu hromadných hrobů v Katyňském lese skutečně v polovině května 1943 dopravili i čtyři zajaté západní důstojníky (Brita, Jihoafričana a dva Američany zajaté v severní Africe), tři vojáky nižších hodností a jednoho britského civilistu.
Celkem šlo o osm západních zajatců:
Tábor Oflag IX A/Z v Rotenburgu byl převážně britský důstojnický zajatecký tábor, pplk. Van Vliet byl předákem zde držených asi 125 Američanů. Začátkem května 1943 velitel zajateckého tábora kapitán Heyl sdělil Van Vlietovi a britskému brigádnímu generálovi Nicholsonovi, který stál v čele britských zajatců, že Němci chtějí sestavit z několika západních důstojníků „vyšetřovací komisi“ pro Katyňský masakr. Vliet i Nicholson okamžitě protestovali, protože nechtěli být součástí žádné německé propagandistické hry. Informovali i zástupce Švýcarska (které jako neutrální země dohlíželo na zajatecké tábory) o svém nesouhlasu s cestou do Katyně.
Van Vliet se Stewartem byli i přesto dopraveni do Berlína, kde se k nim připojilo několik Britů a z letiště v Tempelhofu 13. května 1943 spolu s německým tlumočníkem Georgem von Johnsonem odletěli do Smolenska. V Katyni jim bylo umožněno prohlédnout si masové hroby a přihlížet exhumacím, na které dohlíželi pracovníci technické komise Polského červeného kříže. Ještě před odletem zpět Němci každému západnímu důstojníkovi dali několik fotografií z místa nálezu. Kromě zveřejnění fotografií západních důstojníků v Katyni Němci nijak jinak jejich přítomnost na místě propagandisticky využít nemohli, protože zajatci jakoukoli spolupráci odmítli.
Všichni čtyři západní důstojníci, přestože měli z počátku k německým tvrzením naprostou nedůvěru, dospěli přímo na místě k přesvědčení, že v tomto případě si Němci nevymýšlejí a skutečně jde o oběti NKVD. Prostřednictvím Mezinárodního červeného kříže se přísně tajné americké Military Intelligence Service-X (MIS-X) dařilo do zajateckých táborů v balíčcích pašovat předměty pro útěk jako mapy, kompasy a minivysílačky.[1] Američtí zajatci o svých dojmech z Katyně ještě během války poslali ze zajateckého tábora kódovou zprávu.[2]
Západní mocnosti měly již během války značné pochybnosti o sovětském tvrzení, že masakr v Katyni spáchali Němci. Sám britský premiér Churchill o skutečném pachateli nepochyboval. Vzhledem ke strategickým zájmům během probíhající války ale nemohly narušit své vztahy se sovětským válečným spojencem.
Podplukovník Van Vliet o cestě do Katyně 22. května 1945 nadiktoval svědectví genmjr. Claytonu Bissellovi, které bylo označeno jako přísně tajné a Vliet byl zavázán mlčenlivostí. Když na počátku 50. let katyňský případ vyšetřovala komise Kongresu USA (Maddenova komise), tak zjistila, že Vlietovo svědectví z roku 1945 se „ztratilo“ a Vliet musel sepsat nové. Kapitánu Stewartovi bylo zase před výpovědí před komisí v roce 1951 zakázáno hovořit o zprávě poslané ze zajateckého tábora, což bylo odtajněno až v roce 2012. Obdobně byla utajena poválečná zpráva pplk. Stevensona.
Západní důstojníci v Katyni na fotografiích publikovaných Němci v roce 1943 v „Amtliches Material zum Massenmord von Katyn“:
Poznámky:
[1] MIS-X: The US escape and evasion experts
[2] Associated Press: Memos show US hushed up Soviet crime
Prameny:
Celkem šlo o osm západních zajatců:
- Lt. Col. Frank Stevenson - South African Army
- Capt. Stanley S. B. Gilder - British Army, Royal Army Medical Corps
- Lt. Col. John H. Van Vliet, Jr. - US Army, ze zajateckého tábora Oflag IX A/Z v Rotenburgu
- Capt. Donald B. Stewart - US Army, ze zajateckého tábora Oflag IX A/Z v Rotenburgu
- tři další britští (Němci uváděli i Kanaďana) vojáci nižších hodností
- britský civilista Frank Stroobant z Němci okupovaného ostrova Guernsey v Lamanšském průlivu, po válce napsal paměti nazvané „One Man's War“.
Tábor Oflag IX A/Z v Rotenburgu byl převážně britský důstojnický zajatecký tábor, pplk. Van Vliet byl předákem zde držených asi 125 Američanů. Začátkem května 1943 velitel zajateckého tábora kapitán Heyl sdělil Van Vlietovi a britskému brigádnímu generálovi Nicholsonovi, který stál v čele britských zajatců, že Němci chtějí sestavit z několika západních důstojníků „vyšetřovací komisi“ pro Katyňský masakr. Vliet i Nicholson okamžitě protestovali, protože nechtěli být součástí žádné německé propagandistické hry. Informovali i zástupce Švýcarska (které jako neutrální země dohlíželo na zajatecké tábory) o svém nesouhlasu s cestou do Katyně.
Van Vliet se Stewartem byli i přesto dopraveni do Berlína, kde se k nim připojilo několik Britů a z letiště v Tempelhofu 13. května 1943 spolu s německým tlumočníkem Georgem von Johnsonem odletěli do Smolenska. V Katyni jim bylo umožněno prohlédnout si masové hroby a přihlížet exhumacím, na které dohlíželi pracovníci technické komise Polského červeného kříže. Ještě před odletem zpět Němci každému západnímu důstojníkovi dali několik fotografií z místa nálezu. Kromě zveřejnění fotografií západních důstojníků v Katyni Němci nijak jinak jejich přítomnost na místě propagandisticky využít nemohli, protože zajatci jakoukoli spolupráci odmítli.
Všichni čtyři západní důstojníci, přestože měli z počátku k německým tvrzením naprostou nedůvěru, dospěli přímo na místě k přesvědčení, že v tomto případě si Němci nevymýšlejí a skutečně jde o oběti NKVD. Prostřednictvím Mezinárodního červeného kříže se přísně tajné americké Military Intelligence Service-X (MIS-X) dařilo do zajateckých táborů v balíčcích pašovat předměty pro útěk jako mapy, kompasy a minivysílačky.[1] Američtí zajatci o svých dojmech z Katyně ještě během války poslali ze zajateckého tábora kódovou zprávu.[2]
Západní mocnosti měly již během války značné pochybnosti o sovětském tvrzení, že masakr v Katyni spáchali Němci. Sám britský premiér Churchill o skutečném pachateli nepochyboval. Vzhledem ke strategickým zájmům během probíhající války ale nemohly narušit své vztahy se sovětským válečným spojencem.
Podplukovník Van Vliet o cestě do Katyně 22. května 1945 nadiktoval svědectví genmjr. Claytonu Bissellovi, které bylo označeno jako přísně tajné a Vliet byl zavázán mlčenlivostí. Když na počátku 50. let katyňský případ vyšetřovala komise Kongresu USA (Maddenova komise), tak zjistila, že Vlietovo svědectví z roku 1945 se „ztratilo“ a Vliet musel sepsat nové. Kapitánu Stewartovi bylo zase před výpovědí před komisí v roce 1951 zakázáno hovořit o zprávě poslané ze zajateckého tábora, což bylo odtajněno až v roce 2012. Obdobně byla utajena poválečná zpráva pplk. Stevensona.
Západní důstojníci v Katyni na fotografiích publikovaných Němci v roce 1943 v „Amtliches Material zum Massenmord von Katyn“:
Poznámky:
[1] MIS-X: The US escape and evasion experts
[2] Associated Press: Memos show US hushed up Soviet crime
Prameny:
- Amtliches Material zum Massenmord von Katyn, Berlin 1943
- The Katyn Forest Massacre. Hearings before the Select Committee to Conduct an Investigation of the Facts, Evidence and Circumstances of the Katyn Forest Massacre, Washington 1952
- Krystyna Piórkowska: English-Speaking Witnesses To Katyn
- Van Vliet Report
- Home
- > Dotazy a odpovědi
- > Holocaust, koncentrační tábory, válečné zločiny
- > Američtí a britští zajatí důsto...
Přebírání a další publikace materiálů z webu Fronta.cz - druhá světová válka je bez předchozího písemného souhlasu autorů zakázáno.