21. mechanizovaný sbor

Sovětský 21. mechanizovaný sbor (MS), který začal být formován počátkem roku 1941 v Moskevském vojenském okruhu, patřil 22. června 1941 k nejslabším mechanizovaným sborům, jeho formování nebylo zdaleka dokončeno a disponoval jen zlomkem předepsaných tabulkových počtů techniky. Velitelem sboru byl genmjr. D. D. Leljušenko. Do sestavy sboru patřila 42. tanková divize (velitel plk. N. I. Vojejkov), 46. tanková divize (plk. V. A. Kopcov) a 185. motorizovaná divize (genmjr. P. L. Rudčuk).

K 20. únoru 1941 mělo být podle zápisu o formování mechanizovaných sborů pro zástupce náčelníka operační správy generálního štábu A. M. Vasilevského v 21. MS celkem 120 tanků (starších typů).

Počet tanků v 21. MS k 22. červnu 1941 se v různých pramenech liší, jisté je pouze to, že ve sboru v okamžiku německého útoku byly pouze starší tanky (BT, T-26, T-37, T-38, T-40), žádný KV nebo T-34. Udávány jsou počty 98, 143 nebo 175 tanků:

• sám Leljušenko ve svých pamětech (Moskva-Stalingrad-Berlin-Praga, Moskva 1987) uvádí 98 tanků. Totéž číslo uvádí i David M. Glantz v Colossus Reborn (University Press of Kansas 2005).
• v knize Krasnyje tanki - istorija sovetskych tankovych vojsk (Moskva 1961) se udává celkem 143 tanků (47 BT-7 a 96 T-26)
  
• M. Melťjuchov v Upuščennyj šans Stalina (Moskva 2002) uvádí k 22. červnu 1941 175 tanků. totéž číslo je i ve statistickém zpracování Krasnaja armija v ijune 1941 goda (Novosibirsk 2003) a v publikaci Železnyj kulak RKKA I. Drogovoze (Moskva 1999), kde se ovšem uvádí, že jde o počet k polovině června 1941.

Po německém útoku byl 21. MS nasazen na frontě v rámci Severozápadního frontu v oblasti Dvinsku (Daugavpils v Lotyšsku), kam se přesouval již před 22. červnem 1941. Koncem června obdržel i jisté množství nových tanků T-34 a KV. Podobně jako u jiných mechanizovaných sborů byla bojová činnost 21. MS z řady příčin (nedokončené zformování a vyzbrojení, chaotické přesuny, naprostá letecká převaha protivníka) dosti neúspěšná a 23. srpna 1941 byl rozpuštěn.

Nejlépe situaci sboru popisuje sám jeho velitel Leljušenko ve svých hlášeních pro štáb Severozápadního frontu (otištěny v Sborniku bojevych dokumentov. Vypusk 33, Moskva 1957).

V „bojovém hlášení č. 3 velitele 21. mechanizovaného sboru z 29. června 1941 o výsledcích bojové činnosti sboru“ Leljušenko uvádí, že sbor se fakticky skládá z několika „motorizovaných skupin“, které se jen formálně označují jako divize. Ve sboru „nejsou tanky, s výjimkou několika málo výcvikových strojů, vzhledem k tomu, že sbor do začátku války neukončil formování a výcvik specialistů“. Jednotky sboru „nemají radiostanice, což komplikuje spojení“, místo současné dislokace 46. tankové divize je mu „neznámé“. V prostoru dislokace sboru se pohybuje mnoho vojáků a zbytků jiných jednotek, což „demoralizuje jednotky sboru“. Ztráty za 28. a 29. červen 1941 uvádí následující: 30 mrtvých (bez 46. td), 387 raněných a 40 nezvěstných (bez 46. td). Mezi mrtvými hlásí i náčelníka štábu 46. td pplk. Avdějeva. Leljušenko dále oznamuje, že sbor zničil 4 tanky, 9 transportérů, 24 vozidel a 11 děl protivníka. I přes „naprostý nedostatek paliva, munice i dalšího materiálu“ se zatím daří držet morálku ve sboru, požaduje ale urychlené dodávky nejen materiálu, spojovacích prostředků, ale i o doplnění velitelského sboru.

Ve zprávě pro náčelníka Hlavní tankové správy RA genpor. J. N. Fedorenka z 11. července 1941 je situace 21. MS popsána následovně:


Ve zprávě pro velitele 27. armády z 23. července 1941 Leljušenko shrnoval: