Akce VICTORIA a její ohlas v Protektorátě

Málokdo dneska ví, že heslo „V jako vítězství“ zaznělo poprvé v hlášení „Londýna“ dne 14. ledna 1941. Byl to belgický emigrant Victor de Laveleye, který tehdy v zahraničním vysílání BBC vyzval svoje krajany v okupované Belgii, aby znamením „V“ na veřejných místech vyjádřili víru v konečné vítězství Spojenců. Během měsíce pronikla tato výzva do programu všech cizojazyčných vysílání londýnského rozhlasu, do všech zemí okupovaných Osou. Pod rouškou protileteckých zatemnění měli členové odporu ztvárňovat „V“ – symbol vítězství (Victoria) malováním, rytím a tiskem. Ve zvukové podobě a ve vysílání se používalo morseových znaků, k hudebnímu vyjádření měl sloužit úvod Beethovenovy 5. symfonie (Osudová), který připomínal písmeno „v“ v morseovce a měl i svůj vlastní význam (ta ta ta tá, ta ta ta tá – „Tak buší osud na dveře“ , určitě znáte). Velké podpory se kampani dostalo ze strany britského ministerského předsedy Winstona Churchilla, který nejenom že nosil znamení „V“ na klopě, ale také s oblibou pózoval na fotografiích s dvěma prsty vztyčenými do „vé“.

Širokého ohlasu dosáhla tato propagandistická kampaň i v Protektorátě, neboť nabízela druh rezistence, který nevyvolával krvavé represálie. K její populárnosti přispělo i to, že byla uváděna do souvislosti s heslem na prezidentské standartě „Veritas vincit“ (Pravda vítězí). Na Moravě byla největší aktivita zaznamenána počátkem prázdnin: 28.6. se znamení objevilo na několika místech v Boskovicích, 14.7. někdo ve Velké Bystřici u Olomouce „ozdobil“ červenou barvou patnáct veřejných budov a domů místních nacistů, 15.7. se objevily letáčky s motivem „V“ ve Zlíně a následujícího dne byly popsány vývěsní skřínky nacistických korporací v Olomouci a Lipníku n./Bečvou. Přestože se symbol „V“ do 17. července 1941 objevil na řadě míst Protektorátu, policejní hlášení z té doby překvapivě uvádí, že „co to písmeno znamená, se nepodařilo zjistit“.

Datum 17. července není zmíněno náhodou. Velká popularita spojenecké kampaně, očividný úspěch této formy psychologické války a v neposlední řadě také počáteční úspěch na východní frontě totiž přivedly říšského ministra propagandy Josefa Goebbelse k nápadu využít kampaň k oslavě německých vítězství, a tak vyrazit Spojencům tuto dvousečnou zbraň z ruky. Zahájení protiakce bylo stanoveno právě na 17. července 1941, ale již 16.7. bylo v Praze viděno auto státního sekretáře K.H. Franka ozdobené znakem „V“.
Jak bylo pro nacistický režim typické, od začátku byla tato akce neuvěřitelně intenzívní a pompézní: všechny úřady, firmy a majitelé domů v okupovaných zemích se museli nějakým způsobem zapojit, akce byla kontrolována. Doporučovalo se, aby akce byla spojována s hlavním německým válečným heslem: „Deutschland siegt an allen Fronten für Europa“.

V létě 1941 byl i Protektorát najednou plný ohromných znamení „V“ a plakátů hlásajících víru v německé vítězství. Velké písmeno „V“ dostaly na čelo všechny lokomotivy, rovněž na okna tramvají bylo nalepeno toto znamení; na jednotlivé domy pak bylo umístěno prostřednictvím nápisů, plakátů, vývěsních štítů a vlajek. Pomocí vápna jím byly pomalovány ulice a náměstí, znak a jeho interpretace se ocitly na prvních stránkách novin a časopisů a dokonce i některých úředních písemností. „Úderným“ symbolem „V“ začínaly i filmové týdeníky; zvláštní péče byla věnována umístění znaků v parcích, uprostřed květinových záhonů. Majitelé obchodů dávali znak do výkladních skříní, na význačných budovách byl vedle znaku umístěn i nápis „Německo vítězí na všech frontách pro Evropu“ v německém i českém jazyce. Některá prostranství, hotely a kavárny dostaly nový název „Viktoria“. V Brně nařídil vládní komisař přejmenovat náměstí Svobody na Viktoria-Platz. Náklady spojené s akcí hradily samy instituce, nejčastěji městské a obecní úřady, četníci byli pověřeni střežením veškeré výzdoby. Trhat, přeškrtávat, přeměňovat nebo zesměšňovat německá znamení „V“ bylo trestné. Když se tak stalo, celá obec nebo čtvrť byla potrestána vysokou pokutou a v obcích, kde byl tento typ propagace zvlášť silně rozšířen, odebíralo gestapo rozhlasové přijímače.

Nacistická akce nebyla samoúčelná, kromě snahy paralyzovat anglickou kampaň se jí nacisté snažili využít k vystupňování válečné propagandy, což se projevilo zejména na stránkách novin a v řadě aktivistických hesel:

Přestože akce Victoria dorostla obrovských rozměrů, nesetkala se ani v samotné Říši s jednoznačným pochopením. Řada lidí si lámala hlavu nad smyslem, cílem a velkým povykem, který akci vyvolal a udržoval. Na sklonku roku se začalo pochybovat, zda není předčasné hovořit o vítězství: lidé se zdravili pokřikem „Viktoria!“ a přitom se pochechtávali. Výhrady se vyskytly i k samotnému použití písmene „V“. Victoria je cizí (=neněmecké) slovo, proč není symbolem sjednocené a vítězné Evropy hákový kříž, nebo písmeno (či runa) „S“ (jako „Sieg“ – vítězství)?

Akce Victoria měla naplnit (či spíše zahltit) denní život protektorátního občana, zabránit vlivu zahraniční propagandy a přesvědčit nejen o vítězství říše, ale i o nutnosti spolupráce a podpory „jediného ochránce před bolševismem“. Jako každá podobná akce byla doprovázena atmosférou krajního nátlaku, člověk měl být nejen objektem propagandy, ale také se na ní sám podílet.
Tisk nešetřil superlativy, že jde o heslo nové Evropy, že jde o účast na budování této nové Evropy a většina občanů že se s akcí ztotožnila. Proto byl zdůrazněn její velký mezinárodní rozměr a význam.
Podle deníku Moravská Orlice znamená „V – Vítězství Říše – Vítězství evropského ducha – Vítězství evropské kultury“. Stejný deník ujišťoval čtenáře, že „Vítězství Říše přinese Evropě trvalý mír a blaho pracujícímu lidu všech evropských národů, osvobození z jařma mezinárodního židovstva“.
Reakce lidí byla pochopitelně různá. Působil zde obecný odpor ke všemu, co nacisté v Protektorátu podnikali. Na druhé straně je skutečností, že řada lidí, z nichž nejvíce viditelní byli žurnalisté, v atmosféře nátlaku uskutečnila kroky, které znamenaly podíl na akci i její výraznou podporu.

Po zahájení protiakce, 17. července, se změnily i formy protestu, jimiž lidé vyjadřovali svůj záporný postoj k hitlerovskému Německu. Hlavní náplní nyní bylo přemalování německého „V“, aby zmizelo, nebo bylo nahrazeno antinacistickým nápisem. Hesla, zakrývající nebo doplňující německý text, měla různorodý obsah i zaměření, leckdy svou vynalézavostí a kreativitou nezůstala po zadu za novinářským aktivismem. Nejčastěji docházelo ke spojování písmene „V“ s nějakým protiněmeckým heslem:

Sabotáž nacistického „V“ dosáhla vrcholu již kolem 20.července, což nejlépe dokazuje, jakou reakci nacistická kampaň vyvolala. Kromě velkého množství „úprav“ docházelo k rozšiřování letáků a nejčastěji ke strhávání německých plakátů, jak dokládá i hlášení Hlavního úřadu říšské bezpečnosti z 30.července:

Pochopitelně nejen v Čechách: velký počet se objevil také na Moravě. Kolem přehrady na Bystřičce byly domy, telefonní sloupy pomalovány symboly „V – ČSR, V – SSSR“ a na jednom mostě nápis: „RA rozdrtí fašismus. Ať žije Stalin, náš otec“. Dlažba ulic v Rožnově pod Radhoštem byla pomalována hesly: „Ať žijí české legie v Rusku“, „Pryč s Hitlerem“. Nápisy „V – ČSR“, „V – SSSR“ se objevily také na olomoucku, brněnsku, uherskobrodsku i jinde. V Brně byl v srpnu poškozen květinový záhon s „V“ na Žerotínově náměstí. Na silnici u Holešova bylo oficiální trojí „V“ doplněno neoficiálním veršem „Na vítězství Říše, vysral jsem se z výše.“ Za jeden z vrcholů provokace i odvahy je možné považovat nápis „V – RA“ (tj. Rudá armáda) na dveřích kanceláře okresního hejtmana ve Frýdku, který byl objeven ráno 19. července.

Z předchozích odstavců je patrné, jak výrazný vliv měl na smýšlení českého obyvatelstva vynucený vstup SSSR do války na straně protihitlerovské koalice, a také dohoda podepsaná 18.7.1941 mezi SSSR a exilovou vládou, která umožnila vytváření čs. vojenských jednotek na území Sovětského svazu. Svědčí o tom i hlášení o další vlně letáků a nápisů, ke které došlo v sobotu a neděli 26. a 27. července:

Akce „V“ byla sledována nacistickým bezpečnostním aparátem bedlivě od samého počátku. Všechny případy pomalování nebo poničení plakátů šetřila protektorátní policie a zatčené pachatele měla předat gestapu. V naprosté většině případů k odhalení viníka nedošlo. Proto také Heydrich po svém nástupu do funkce říšského protektora vydal v rámci stanného práva ohledně zahraničního rozhlasu řídícím úřadovnám gestapa zvláštní pokyny: „Velký vliv má zahraniční vysílání. Jako protiopatření je vhodné zabavení radiopřijímačů českému obyvatelstvu v obcích, okrscích … ne jednotlivým osobám.“ Konfiskaci rozhlasových přijímačů v obcích nad 5000 obyvatel musel schválit říšský protektor. Koncem července 1941 bylo navíc rozhodnuto dát opět do provozu vysílač Praha-Strašnice, kterému byl vymezen program v intervalech 6–8, 14–20:15, 20–0:30 hodin a vysílání na vlně 373,1m, což byly zpravodajské časy a frekvence BBC. Přesto se poslech zahraničního vysílání rozšířil, neboť v červenci byly zřízeny na území Sovětského svazu vysílačky s názvem „Za národní osvobození“ a „Za slovenskú slobodu“.

Během srpna se česká propaganda zaměřila opět na obecně protiněmecký a protinacistický obsah a její pozornost k akci „V“ klesala. V Brně ještě 10.listopadu někdo strhal plakáty s německým „véčkem“.Objevily se také jiné formy rezistence, např. bojkot protektorátního tisku. Nejčastěji stále docházelo k malování nápisů na silnicích.

Nacistická akce postupně zanikala. „V“ zmizelo z prvních stránek i dalšího obsahu novin. Konec akce nacisté odtroubili 19. listopadu 1941. Konečnou tečku za akcí učinil výnos zemského úřadu z 20. ledna 1942 o odstranění všech znaků „V“.
Celá nacistická protiakce s písmenem „V“ a heslem Victoria neměla dlouhý život. Goebbelsova snaha obrátit ji proti Anglii narazila na pohotovou reakci odboje i širší veřejnosti. Když si nacisté uvědomili, že průběh akce se obrací proti nim, začali od ní ustupovat. V jejím průběhu se nacistický aparát seznamoval s velkou vynalézavostí a dovedností v práci nepřítele. Bezpečnostní složky díky kampani „V“ poznaly, že dosavadní vysoké tresty za poslech zahraničního rozhlasu nepřinesly žádoucí výsledek a začaly hledat účinnější metody. Jako jeden z dalších kroků vydal Heydrich 27. listopadu generálnímu řediteli pošt příkaz, podle nějž musely být všechny přijímače opatřeny výstrahou, že poslech zahraničního rozhlasu se trestá vysokými tresty, i smrtí.

Zdroje:

• ČELOVSKÝ, B.: So oder so. Řešení české otázky podle německých dokumentů. Ostrava 1995.
• GEORGE DUNCAN‘s Lesser Known Facts of WWII [online]. The Georg Duncan‘s Facts of WWII [cit.2002-10-20]. Dostupný z WWW: http://www.members.iinet.net.au/~gduncan/facts.html
• MAC DONALD, C. – KAPLAN, J.: Praha ve stínu hákového kříže. Pravda o německé okupaci 1939-1945. Praha 1995.
• VAŠEK, F. – ŠTĚPÁNEK, Z.: Názorové střety a akce „V“. Protektorátní nacistická propaganda a odpor proti ní. VVM 3/2001.
• V – DE LA VICTORIA [online]. Segunda Guerra Mundial [cit.2002-10-20]. Dostupný z WWW: http://www.exordio.com/1939-1945/militaris/gpsicologica/v-victoria.html
  (Doporučuji !!)